AI a roboti: kdo ovládne výrobu

Co je fyzická AI

Většina toho, co dnes umělá inteligence umí, zůstává na obrazovce: píše texty, kreslí obrázky a odpovídá na dotazy. Fyzická AI se snaží dostat tuto inteligenci do těla – do robota, který se pohybuje v reálném světě, uchopuje předměty a reaguje na to, co kolem sebe vidí a slyší. Šéf technologické firmy NVIDIA, Jensen Huang, ji označuje za „další velkou vlnu“ umělé inteligence a jeho firma na ní staví velkou část svého plánu. ^[1]

Roboti přitom nejsou žádná novinka. Průmyslová robotická ramena svařují, lakují a montují ve velkých továrnách už od 60. let 20. století. Dosud ale byla „hloupá“ v tom smyslu, že zvládala jen přesně to, co jim člověk předem naprogramoval: stále dokola stejný pohyb, na pevném místě a za bezpečnostní klecí. Jakmile se úkol změnil, musel přijít technik a robota přeprogramovat.

Způsob řízení robotů se ale začíná zásadně měnit. Místo pevně daného programu je stále častěji řídí podobné velké modely umělé inteligence, jaké známe z chatbotů – jen navíc dostávají „zrak“ a schopnost ovládat pohyb. Robot díky tomu dokáže porozumět pokynu v běžné řeči, například „ukliď ze stolu hrnky“, rozpoznat předměty, které nikdy předtím neviděl, a využít naučenou dovednost i při jiném úkolu.

Trénink navíc často probíhá v počítačové simulaci. Robot v ní může „nacvičit“ tisíce hodin pohybu za jediný den. Právě proto se o robotech znovu mluví: ne proto, že by najednou uměli chodit, ale proto, že začínají alespoň zčásti rozumět tomu, co dělají. ^[1]

Robotická revoluce

Než se dostaneme k humanoidům, robotům s lidskou podobou, o nichž se často píše v médiích, je dobré říct, kde roboti reálně vydělávají peníze už dnes, ačkoli ne v lidské podobě. Podle Mezinárodní federace robotiky (IFR) bylo v roce 2024 po světě v provozu kolem 4,7 milionu průmyslových robotů a za jediný rok jich přibylo přes půl milionu. Nejčastěji jde o robotická ramena v automobilkách, elektrotechnice a strojírenství. Počet nasazených robotů se za posledních deset let zdvojnásobil. ^[1]

Druhou velkou oblastí jsou pojízdní roboti ve skladech a logistice. Odborně se jim říká mobilní roboti, protože se dokážou pohybovat po prostoru, nepracují jen na jednom pevném místě. Dobrým příkladem je americký Amazon: v roce 2025 překročil hranici jednoho milionu robotů a stal se největším provozovatelem mobilní robotiky na světě.

Jeho robot Proteus se dokáže sám bezpečně pohybovat mezi lidmi a novější verze rozumí i mluveným pokynům. Robotů je dnes u Amazonu už skoro tolik jako lidských zaměstnanců. ^[5]

K tomu se přidávají kolaborativní (spolupracující) roboti, často označovaní jako coboti. Jsou to menší a bezpečná robotická ramena, která pracují přímo vedle lidí bez ochranné klece. Průkopníkem v této oblasti je dánská firma Universal Robots.

Patří sem také chirurgičtí roboti, z nichž nejznámější je systém da Vinci, který asistuje při operacích. Dalšími příklady jsou úklidoví a rozvážkoví roboti, zemědělské stroje a samozřejmě drony. Samostatnou oblast tvoří také samořídicí vozidla: americká Waymo už vozí platící cestující bez řidiče ve více amerických městech.

Robotika není hudba budoucnosti. Je to obří, rychle rostoucí odvětví, které funguje už dnes.

Humanoidní roboti: velká sázka na budoucnost

Humanoidní robot je stroj, který se tvarem podobá člověku. Má trup, dvě ruce, dvě nohy nebo pojízdný podvozek a hlavu se senzory, které mu pomáhají vnímat okolí.

Proč má právě lidskou podobu? Z čistě mechanického hlediska to není nejlepší řešení. Kola jsou úspornější než nohy a pevné robotické rameno dokáže svařit karoserii lépe než jakýkoli stroj s lidskou postavou. Humanoid proto nevyniká mechanikou. Jeho hlavní výhoda spočívá v tom, že se vejde do světa, který jsme si postavili sami pro sebe.

Pro lidskou podobu humanoidních robotů mluví tři hlavní argumenty. První se týká prostředí. Náš svět – dveře, schody, nářadí, kliky, přepravky i ovládací panely – je navržený pro lidské tělo. Robot s lidskou postavou do něj může vstoupit rovnou, aniž by se musela přestavovat hala nebo měnit vybavení. Specializovaný stroj naopak obvykle vyžaduje, aby se prostředí přizpůsobilo jemu.

Druhým argumentem je univerzálnost, schopnost zastat různé typy práce. Jednoúčelový stroj, třeba robotický vysavač, umí jedinou věc a po schodech bez speciální nástavby nevyjede. Humanoid má naproti tomu fungovat jako obecný základ pro mnoho různých prací. Místo desítek jednoúčelových strojů má stačit jeden stroj všestranný.

Třetí argument souvisí s umělou inteligencí. Protože má robot podobnou stavbu těla jako člověk, lze ho učit napodobováním lidí – z videí a záznamů lidských pohybů. Takových dat existuje víc než dat pro jakýkoli jiný tvar stroje.

Jsme ale stále na začátku. Americká společnost Figure v roce 2025 testovala robota Figure 02 v továrně BMW ve Spartanburgu. Robot tam vkládal plechové díly ke svařování a podílel se na výrobě více než 30 000 vozů. Zvládal však jen jeden úkol na jednom pracovišti. Novější Figure 03 už je navržený pro velkovýrobu.

Americká společnost Boston Dynamics, kterou vlastní korejský Hyundai, představila plně elektrického robota Atlas. Opakovaně uzvedne 30 kilogramů a krátkodobě až 55 kilogramů. Firma ho chce nasadit u Hyundaie a na vývoji jeho umělé inteligence spolupracuje s laboratoří Google DeepMind. Americká společnost Agility Robotics zase provozuje robota Digit ve skladech.

Tesla testuje svého robota Optimus ve vlastních továrnách. Její šéf Elon Musk slibuje cenu kolem 20 000 až 30 000 dolarů, prodej ale zatím nezačal. ^[15]

Vedle amerických firem stojí čínští výrobci, kteří sázejí hlavně na nízkou cenu. Čínská společnost Unitree nabízí humanoidního robota G1 od zhruba 16 000 dolarů (340 000 Kč). To je zlomek ceny západní konkurence. V roce 2025 dodala Unitree přes 5 500 kusů, skoro třetinu celého světového trhu, který ten rok dosahoval 18 000 humanoidů. ^[8][9]

Čína ale nestaví jen na Unitree. Humanoidní roboty vyvíjejí a testují i další tamní firmy. Společnost UBTech už dodává robota Walker S2 do sériového provozu v několika čínských automobilkách a AgiBot v červnu 2026 oznámil, že od založení firmy vyrobil už 15 000 robotů. Podobným směrem se vydává i norsko-americká společnost 1X, podporovaná OpenAI, která přijímá předobjednávky domácího robota Neo. ^[7][10]

Čína: plán ovládnout roboty i výrobu

Pro Čínu je robotika státní prioritou. Už v listopadu 2023 vydalo čínské ministerstvo průmyslu a informačních technologií, známé pod anglickou zkratkou MIIT, pokyny, podle nichž má země do roku 2025 zvládnout sériovou výrobu humanoidních robotů. Do roku 2027 se má propracovat na světově vyspělou úroveň. ^[11][26][27]

Na tyto pokyny navázal akční plán z roku 2025. Stanovil další cíl: do roku 2027 nasadit sto tisíc humanoidů a vybudovat úplný domácí řetězec dodavatelů jejich součástek. Do robotiky proto proudí dotace na celostátní, krajské i městské úrovni a státní továrny slouží jako první zákazníci. Robotika se stala jednou z os patnáctého pětiletého plánu na roky 2026 až 2030. ^[3][12]

Čína přitom nezačíná od nuly. Už dnes ovládá velkou část oblastí, na kterých robotika stojí. Podle Mezinárodní federace robotiky (IFR) na ni v roce 2024 připadlo 54 % všech nově instalovaných průmyslových robotů na světě, tedy rekordních 295 000 kusů. V provozu jich měla přes 2 miliony. ^[4]

Čína už má v provozu 2 miliony průmyslových robotů, tedy dvě pětiny všech robotů, které dnes pracují ve světových továrnách. To je čtyřiapůlkrát víc než v Japonsku, které je na druhém místě. Čínští výrobci navíc poprvé prodali na domácím trhu víc robotů než zahraniční firmy a jejich podíl vzrostl na 57 %. V civilních dronech drží čínská DJI kolem 70 % světového trhu. ^[1][2][6]

Nejcitlivější částí je ovšem řetězec součástek. Humanoidní robot potřebuje desítky elektromotorů, přesné převodovky (takzvané harmonické, které umožňují velmi jemně převádět pohyb motoru), baterie a silné magnety s příměsí vzácných zemin. Čína vyrábí 94 % těchto magnetů a zajišťuje také zhruba 91 % světového zpracování vzácných zemin z vytěžené suroviny na použitelný materiál. ^[14][20]

Varování pro Západ

Po desítky let platila jednoduchá rovnice: výroba se stěhuje tam, kde je levná pracovní síla. Právě proto se těžiště světové výroby přesunulo do Asie. Západ přitom doufal, že automatizace a roboti jednou pomohou výrobu vrátit domů. Robotovi je přece jedno, jestli pracuje v Ohiu, nebo v Kantonu.

Háček je v tom, co se stane, když levnou práci nahradí robotické továrny. Přestane rozhodovat cena lidské práce a začne rozhodovat, kdo umí levně vyrobit samotné roboty, jejich součástky a dodat energii.

Právě tuto část řetězce Čína stále víc ovládá. Kdyby dokázala levně vyrábět roboty, držet většinu jejich součástek – magnety, motory, převodovky a baterie – a zároveň je ve velkém nasazovat ve vlastních továrnách, mohla by svou nadvládu nad světovou výrobou nejen udržet, ale ještě prohloubit.

Tentokrát by se jí prakticky nedalo konkurovat ani přesunem výroby jinam. Není to jen teorie: podobný scénář, kdy Čína přešla od levné výroby k ovládnutí celého trhu, jsme viděli u solárních panelů, baterií, elektromobilů i dronů.

Západ není bez šancí. Ve vývoji humanoidních robotů i v návrhu čipů pro AI zatím vedou americké firmy. Důležitou oporou zůstává i rozvinutý evropský průmysl.

Vlastního humanoidního hráče má dokonce i Evropa. Německá NEURA Robotics získala v červnu 2026 příslib až 1,4 miliardy dolarů – největší investici, jakou kdy firma se sídlem v Německu dostala. Mezi investory jsou Bosch, Evropská investiční banka i NVIDIA. ^[19][23]

Na tento příklad je ale dobré dívat se stejně střízlivě jako na ostatní. Slíbená částka není jistá, protože se má vyplácet postupně podle plnění dohodnutých podmínek. Robota 4NE1 si navíc zatím lze pouze rezervovat: první průmyslové kusy chce firma dodat na konci roku 2026. ^[23]

Rozhodovat ale bude čas a míra závislosti. Jak křehké dodavatelské řetězce mohou být, ukázaly už spory kolem čipů (viz kapitola o geopolitice čipů) i zmíněné omezení vývozu magnetů. Kdo je závislý na jednom dodavateli strategických součástek, může být snadno vydíratelný. ^[21][22][25] O penězích a hardwaru, které za tímto závodem stojí, je podrobněji kapitola o penězích a hardwaru za AI. ^[13]

Česko: země, která dala světu slovo robot

Slovo robot je nejznámější český vklad do světové slovní zásoby. Spisovatel Karel Čapek ho použil v divadelní hře R.U.R., celým názvem Rossumovi univerzální roboti. Hru napsal v roce 1920 a poprvé byla uvedena v roce 1921.

Sám Čapek přiznal, že mu slovo poradil jeho bratr, malíř Josef Čapek. Vychází ze staročeského robota, tedy z označení pro nucenou dřinu, kterou museli nevolníci odvádět svým pánům. Hra přitom vypráví o umělých dělnících, kteří se nakonec vzbouří proti lidem. Vrací se v ní obava, která se ve vztahu k robotům a umělé inteligenci objevuje dodnes. ^[16][17]

Česko není jen kolébkou slova robot. Má silnou tradici strojírenství, přesné výroby a průmyslové automatizace. Český průmysl patří v Evropě k nejrobotizovanějším a robotická ramena jsou běžnou součástí zdejších automobilek a strojíren. Máme také špičkový robotický výzkum, například na Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky při ČVUT (CIIRC ČVUT). Zároveň je ale potřeba dodat realistickou poznámku: samotné humanoidní roboty ani řídicí „mozky“, které je ovládají, u nás zatím nevyrábíme.

Z celkového pohledu jsme spíše zdatný uživatel a dodavatel dílů napojený hlavně na německé výrobní řetězce. Varování před závislostí na cizích součástkách proto platí pro Česko dvojnásob. Širší souvislosti rozebírá kapitola o českém AI ekosystému.

Co s tím

Evropská unie i Česko teď rozhodují hlavně o tom, jak snížit závislost na dovozu klíčových technologií a surovin. Mohou podporovat výrobu robotů, důležitých součástek a baterií v Evropě a zároveň si zajistit dodávky strategických surovin z více zemí. Tím se snižuje riziko, že jediný politický nebo obchodní spor naruší celý dodavatelský řetězec. Stejně důležitá je podpora evropských firem a výzkumu, aby Evropa dokázala potřebné technologie nejen používat, ale také sama vyvíjet a vyrábět.

Roboti promění i trh práce. Některé profese omezí, jiné vytvoří a řadu dalších změní; této otázce se věnuje kapitola o trhu práce. Nejde přitom jen o továrny a sklady. Samostatný rozměr má i nasazení robotů a dronů ve válce, kterému se věnuje kapitola o armádě a zbraních.

Pro čtenáře platí totéž co u zbytku této příručky: nenechte se zmást ani nadšenými videi, ani strašením. Roboti s umělou inteligencí jsou skutečný a rychle rostoucí trend, ne sci-fi. Zároveň jsme ale teprve na začátku a mnoho slibů se nejdříve musí potvrdit v praxi.

Nejdůležitější otázka nezní „kdy budu mít robota doma“, ale „kdo bude za dvacet let vyrábět stroje, na kterých stojí celá ekonomika“ – a jestli u toho bude i Evropa.