Dopad na trh práce a ekonomiku

Málokteré téma spojené s umělou inteligencí vyvolává tak silné emoce jako budoucnost práce. Jeden den čteme titulky o milionech zrušených pracovních míst, druhý den ujištění, že se zatím nic zásadního neděje. Obojí může být částečně pravda. Seriózní odhady se velmi významně liší, často i proto, že každá studie měří něco jiného.

Některé studie počítají, kolik pracovních úkolů by AI teoreticky zvládla. Jiné sledují skutečná propouštění, vývoj mezd nebo změny v pracovních inzerátech. Kdo tyto rozdíly nezná, může snadno podlehnout panice – nebo naopak falešnému klidu.

Co říkají hlavní studie

Odhady dopadu AI na trh práce se výrazně liší podle toho, jakou metodologii studie používá. Nejčastěji se citují tyto přístupy: ^[16][2][3]

• OECD (Employment Outlook 2023): Podle studie Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) spadá 27 % pracovních míst v zemích OECD do profesí s nejvyšším rizikem automatizace. Česko patří spolu se Slovenskem a Maďarskem mezi země s nejvyšším podílem. V ČR jde zhruba o 35 % pracovních míst^[4].

  Studie vychází z takzvaného úlohového modelování. To zkoumá, jaké konkrétní úkoly zaměstnanec dělá a kolik z nich může převzít AI.

• Goldman Sachs (2023): Podle odhadu americké investiční banky Goldman Sachs by AI v horizontu 10 let „mohla globálně nahradit 300 milionů pracovních míst “. Mediální titulky často vyznívaly katastroficky, samotná zpráva však zdůrazňuje, že většina dopadu bude spočívat v posílení práce člověka, ne v jejím nahrazení.

  Jinými slovy, AI má člověku v mnoha činnostech pomáhat a rozšiřovat jeho možnosti, nikoli práci úplně převzít. Podle téže analýzy se AI v nějaké míře dotkne dvou třetin dnešních profesí, přímo nahradit by ale měla jen 7 % pracovních míst. Zpráva rovněž předpovídá, že AI během 10 let přispěje ke globálnímu růstu HDP o +7 %. Že jde o stejné číslo jako u podílu přímo nahrazených pracovních míst, je náhoda – obě hodnoty spolu nesouvisejí.

• MIT / Acemoglu (2024, aktualizováno 2026): Ekonom Daron Acemoglu z Massachusettského technologického institutu (MIT), nositel Nobelovy ceny za ekonomii za rok 2024 spolu se Simonem Johnsonem a Jamesem Robinsonem, je k velkým předpovědím skeptický.

  Podle něj historie automatizace ukazuje, že většina dopadů přichází v horizontu desetiletí, nikoli několika let. Ani po dvou letech rozmachu generativní AI svůj odhad nezvýšil: v roce 2026 dál očekává růst HDP jen o 1 až 1,5 % za deset let, protože se podle něj vyplatí automatizovat asi 5 % pracovních úkolů ^[23]. AI proto označuje spíše za informační než automatizační technologii ^[24].

  Zásadní roli podle něj hrají vlády. Daně, vzdělávání a pravidla trhu rozhodnou, zda AI zvýší mzdy širší veřejnosti, nebo hlavně příjmy vlastníků firem a technologií. Ve studii Building Pro-Worker AI z února 2026, kterou napsal s Davidem Autorem a Simonem Johnsonem, uvádí, že AI může lidskou práci zhodnocovat, pokud vytváří poptávku po nové odbornosti místo jejího nahrazování ^[25].

• Stanford AI Index 2026: Podle zprávy Stanford AI Index 2026 používalo v roce 2025 AI alespoň v jedné části své činnosti už 88 % organizací. V roce 2024 to bylo 78 %. Generativní AI – nástroje, které vytvářejí text, obraz nebo kód – používalo zhruba 70 % firem.

  Nasazení AI se dál rozšiřuje, většina firem ale zatím zůstává u pilotních projektů, tedy u omezených zkušebních nasazení bez měřitelného dopadu na zisk. ^[3]

• Stanford Digital Economy Lab („kanárci v dole“, 2025–2026): Podle mzdových dat americké společnosti ADP, která zpracovává výplaty milionů zaměstnanců, klesla zaměstnanost pracovníků ve věku 22–25 let v profesích nejvíce vystavených AI – například v programování a zákaznické podpoře – o 13 %.

  AI Index 2026 uvádí u mladých programátorů pokles téměř o pětinu od roku 2024, zatímco zkušenějších ročníků se tento pokles netýká. To naznačuje, že AI nejdříve dopadá na lidi na začátku kariéry. ^[9]

I z předchozího výběru studií je zřejmé, že si ekonomové nejsou jistí, jak závažný tento dopad je, a v jeho hodnocení se rozcházejí. Mzdová data ze Stanfordovy univerzity i údaje o skutečném využívání umělé inteligence z indexu Anthropic Economic Index naznačují, že první dopady pociťují mladí lidé na začátku kariéry. ^[9][13]

Naopak analýza pracovních inzerátů, kterou v květnu 2026 zveřejnila americká centrální banka Fed, nezjistila jasný rozdíl v poptávce po začínajících a zkušenějších pracovnících. Zároveň upozornila, že počet pracovních míst v některých profesích začal klesat už před rozšířením umělé inteligence. Pokles tak může souviset spíše s celkovým ochlazením náboru než s přímým vlivem umělé inteligence. ^[15]

V jednom se však uvedené analýzy shodují: plošná nezaměstnanost kvůli umělé inteligenci alespoň zatím neroste. ^[22]

Firmy v roce 2026 začaly stále častěji zdůvodňovat propouštění umělou inteligencí. Amazon v lednu oznámil zrušení 16 000 kancelářských míst, podobně postupovaly také společnosti Oracle, Meta a Salesforce. Není však jasné, nakolik za propouštěním skutečně stojí AI. Mnohé z těchto firem zároveň dosahují rekordních tržeb a odkaz na novou technologii může sloužit jako vysvětlení běžných úspor nebo rušení míst vytvořených během rychlého náboru za pandemie covidu-19. Firmy tak mohou na AI přenášet odpovědnost za rozhodnutí, která by učinily i bez ní. Její skutečný podíl na propouštění se teprve ukáže. ^[12]

Nevíme tedy, zda AI byla skutečnou příčinou těchto rozhodnutí. V polovině roku 2026 se však v USA stala nejčastěji veřejně uváděným důvodem propouštění. Podle poradenské společnosti Challenger, Gray & Christmas ji zaměstnavatelé v červnu spojili se zrušením 14 029 z celkových 45 849 míst, tedy zhruba třetiny. Šlo už o čtvrtý měsíc v řadě, kdy byla AI uváděna na prvním místě. Za celé první pololetí roku 2026 jí zaměstnavatelé připsali 101 743 zrušených míst, téměř dvojnásobek počtu za celý rok 2025. Jde však o důvody uváděné zaměstnavateli, nikoli o nezávisle ověřené příčiny. ^[19][20][21]

V červnovém průzkumu nálad zaměstnanců z roku 2026, do něhož se zapojilo více než 9 000 pracovníků, více než třetina očekávala, že se jí během následujícího roku výrazně změní náplň práce. Pouze desetina však považovala za pravděpodobné, že o své místo přijde. Výsledky tak ukazují spíše proměnu práce než její konec. ^[29]

Co konkrétně AI mění v jednotlivých profesích

Nejdále proměna práce postoupila v programování. AI asistenty dnes používá naprostá většina vývojářů. Velká část profesionálů je používá denně, zároveň ale mnozí jejich výstupům plně nedůvěřují a výsledky kontrolují. ^[10]

Hloubku změny ukazuje i jazyk. Britský slovník Collins vyhlásil slovem roku 2025 výraz vibe coding – způsob programování, při kterém člověk běžným jazykem popíše, co chce, a kód za něj napíše AI. Termín zavedl Andrej Karpathy, spoluzakladatel společnosti OpenAI a bývalý šéf AI v automobilce Tesla. ^[11]

Český kontext: ČNB, OECD, CERGE-EI a studie pro ministerstvo práce

Domácí debatu shrnuje článek Jana Babeckého na blogu České národní banky (ČNB), který vyšel v červenci 2024 pod názvem „The impact of artificial intelligence on the labour market“. Podle dat OECD, která článek cituje, připadá v ČR na profese s nejvyšším rizikem automatizace 35 % pracovních míst. To je více než průměr OECD, který činí 27 %, i než podíl ve Spojených státech, kde jde o 21 %. Hlavním důvodem je silné zastoupení průmyslu a rutinní práce v české ekonomice. Babecký zároveň výslovně upozorňuje, že u generativní umělé inteligence je doba jejího nasazení příliš krátká pro zisk spolehlivých dat z praxe a neumožňuje spolehlivě určit její dlouhodobé dopady na trh práce. Konkrétní procentní předpovědi je proto třeba brát velmi opatrně. ^[4]

ČNB se k tématu vrátila v červenci 2026, kdy Barbara Livorová a Josef Švéda publikovali první analýzu postavenou přímo na českých mzdových datech o 1,8 milionu zaměstnanců. Měří jinou veličinu než starší odhady: ne kolik profesí by stroje mohly zcela nahradit, ale jak velkou část pracovních úkolů už dnešní AI dokáže podpořit nebo převzít. Výsledek: zhruba čtvrtina (23,2 %) úkolů v pracovních náplních českých zaměstnanců. Nejvíc vystavená jsou velká města – Praha, Brno a Hradec Králové – a lépe placené kancelářské profese ve financích a IT; o něco vyšší expozici mají ženy a lidé s vysokoškolským vzděláním. Manuálních a místně vázaných prací se týká nejméně. Dopady AI na trh práce si ČNB zároveň zapsala mezi výzkumné priority na roky 2026–2028, takže dalších analýz bude přibývat. ^[26]

Další pohled nabízí studie OECD „Job Creation and Local Economic Development 2024 – The Geography of Generative AI“, vydaná v listopadu 2024. Nezabývá se automatizací obecně, ale přímo expozicí vůči generativní umělé inteligenci (AI). V městských regionech OECD je generativní AI vystaveno průměrně 32 % pracovníků, zatímco ve venkovských regionech jde o 21 %.

Praha patří spolu se Stockholmem k městům s nejvyšší expozicí v rámci OECD: generativní AI je zde vystaveno 46,7 % pracovníků. Tento vysoký podíl odráží strukturu zaměstnanosti v Praze, kde se soustředí kancelářské profese v právu, financích, IT a veřejné správě. Právě tyto obory patří k těm, které jsou generativní AI vystaveny nejvíce. Pro Česko jako celek uvádí studie expozici 25,2 % pracovníků, tedy prakticky na úrovni průměru OECD (26 %) – rozpětí mezi českými regiony je ale mimořádně široké, od 18,2 % na Severozápadě po pražský extrém. ^[5]

CERGE-EI, společné pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd poukazuje na to, že frekvence změn práce v Česku patří k nejnižším v EU27. Český trh práce tak ztrácí schopnost přizpůsobovat se technologickým změnám, což je v éře AI strukturální problém. ^[6] Česká akademická diskuze je celkově opatrná. Varuje před přehnaným pesimismem i přehnaným optimismem.

Nejkonkrétnější česká čísla zatím nabídla studie, kterou pro Ministerstvo práce a sociálních věcí zpracovala poradenská společnost Boston Consulting Group (BCG) spolu se středoevropskou pobočkou Aspen Institute (duben 2025). Do roku 2035 podle ní generativní AI ovlivní zhruba 2,3 milionu pracovních míst, tedy víc než dvě pětiny všech v Česku. „Ovlivní“ přitom neznamená „zruší“ – vznik a zánik míst studie počítá zvlášť: kolem 955 tisíc pozic by mělo vzniknout a asi 355 tisíc zaniknout. Přes půl milionu lidí bude podle studie potřebovat výraznou rekvalifikaci. ^[17]

Trend „kanárků v dole“, tedy ochlazení náboru na vstupních pozicích, má už i českou stopu. Podle průzkumu agentury Ipsos pro poradenskou skupinu Moore Czech Republic (525 firem, březen 2026) plánuje zhruba každá šestá firma (17 %) v příštích dvou až třech letech v souvislosti se zaváděním AI omezit juniorní pozice i nábor absolventů; jen 4 % firem chtějí nábor mladých naopak posílit. Samotná AI přitom nebývá hlavním motivem – mezi firmami, které o omezení náboru juniorů uvažují, převažují ekonomická nejistota a tlak na náklady. ^[18] Statistiky Úřadu práce ukazují, že absolventům skutečně přituhuje: v březnu 2026 jich úřad evidoval 13 557 bez práce, o rok dříve 12 003 a v březnu 2024 jen 8 813; v Praze se jejich počet za dva roky téměř ztrojnásobil. Jak velký podíl na tom má AI, je ovšem sporné – ekonom Jakub Grossmann z institutu IDEA při CERGE-EI považuje vliv AI zatím za malý a ukazuje spíš na slabší ekonomiku a na nesoulad mezi tím, co školy učí a co firmy hledají. ^[7][27]

Tento přehled odpovídá stavu k létu 2026 a novější souhrnná čísla zatím nejsou k dispozici: OECD ve svém výhledu zaměstnanosti z července 2026 přebírá tatáž regionální data o expozici generativní AI ze studie z roku 2024 ^[28] a institut IDEA při CERGE-EI od roku 2024 žádnou novou práci o technologických změnách na trhu práce nevydal. Nejčerstvějším českým datovým příspěvkem tak zůstává červencová analýza ČNB. ^[26]

Produktivita, mzdy, nerovnost

Klíčová ekonomická otázka zní: kdo na umělé inteligenci vydělá? Historie technologických revolucí – od parního stroje přes elektrifikaci až po počítače – ukazuje, že rozdělení zisků neurčuje jen trh, ale i politická pravidla. Jinými slovy záleží na tom, jaká pravidla nastaví stát. Pokud vláda nezasáhne například mzdovou politikou, daněmi nebo sociálním státem, zisky se soustředí u vlastníků kapitálu a u vysoce kvalifikovaných pracovníků. To vede k růstu nerovnosti.

• Optimistický scénář podle finanční skupiny Goldman Sachs a poradenské společnosti McKinsey předpokládá, že umělá inteligence zvyšuje produktivitu i růst HDP a že mzdy rostou napříč společností. Státu zároveň přibývají daňové příjmy, takže má dost peněz na rekvalifikace i sociální síť. Historickým příkladem může být poválečná Evropa v letech 1950–1970.
• Pesimistický scénář podle ekonoma Darona Acemoglua a dvojice výzkumníků Carla Benedikta Freye a Michaela Osborna předpokládá, že umělá inteligence vede k polarizaci práce. To znamená, že se pracovní trh rozděluje na skupiny s velmi rozdílnými vyhlídkami: bohatí dále bohatnou, střední třída ztrácí a manuální profese stagnují. Zároveň rostou politické nepokoje.
• Kompromisní scénář předpokládá, že krátkodobě, tedy v horizontu několika let, získávají výhody hlavně vysoce kvalifikovaní pracovníci. Politické rozhodnutí v horizontu 10–15 let pak určí, zda se zisky z umělé inteligence rozdělí šířeji, například prostřednictvím sociálního státu nebo univerzálním základním příjmem, nebo se soustředí u menší části společnosti.

První měřitelné signály už jsou vidět a naznačují spíš dvourychlostní trh – tedy trh, na kterém se část pracovníků posouvá výrazně rychleji než ostatní. Podle zprávy Barometr pracovních míst PwC 2026 poradenské společnosti PwC, která rozebírá přes miliardu pracovních inzerátů ve 27 zemích, roste odměna lidí s doložitelnými dovednostmi v práci s umělou inteligencí rychleji než u ostatních. Mzdová prémie za tyto dovednosti dosahuje 62 %, zatímco o rok dřív to bylo 57 %. Produktivita zároveň roste znatelně rychleji v odvětvích nejvíce vystavených umělé inteligenci. Jinými slovy: kdo se s umělou inteligencí naučí pracovat, zatím vydělává; kdo ne, zaostává – a mezera se rozevírá. ^[14]

Vzdělávání a rekvalifikace

Nejdůležitější politickou reakcí na nástup umělé inteligence na trhu práce jsou investice do vzdělávání a rekvalifikací. Ukazují to příklady z Evropské unie i dalších zemí. Dánsko využívá systém „flexicurity“, který spojuje pružný trh práce, silné sociální zabezpečení a rekvalifikační programy. Singapur zavedl program SkillsFuture. Občané od 25 let v něm dostávají jednorázový příspěvek 500 singapurských dolarů na další vzdělávání a lidé od 40 let mohou čerpat další podporu na vybrané rekvalifikační kurzy. Německo nabízí Bildungszeit, tedy vzdělávací volno určené k dalšímu vzdělávání.

Systém celoživotního učení je v ČR slabší než ve většině zemí Evropské unie. Účast dospělých v dalším vzdělávání, měřená za poslední 4 týdny ve výběrovém šetření pracovních sil EU-LFS, dosáhla v roce 2024 zhruba 11 %. Průměr EU byl 13,5 % a ve Švédsku 37,5 %.

Při delším sledovaném období 12 měsíců, které používá šetření Adult Education Survey, jsou hodnoty výrazně vyšší než při čtyřtýdenním měření. V ČR dosáhla účast dospělých v dalším vzdělávání v roce 2022 21,2 %. Průměr EU byl 39,5 % a Švédsko dosáhlo 66,5 %. Toto zaostávání se může ČR v budoucnu vymstít.

V éře umělé inteligence (AI) nejde jen o slabinu vzdělávacího systému, ale také o problém trhu práce. Pokud se budou pracovní nároky rychle měnit, nízká účast dospělých v dalším vzdělávání může zaostávání ČR ještě prohloubit. Národní plán obnovy vyhradil na digitální vzdělávání v letech 2021–2026 zhruba 5 mld. Kč, realizace je však pomalá. ^[8]

Co dělat na úrovni jednotlivce