AI v armádě a vojenství · Umělá inteligence

Tři úrovně vojenské AI

Když se mluví o „umělé inteligenci ve válce“, často se pod jeden pojem schovávají velmi rozdílné technologie – od překladačů a programů pro vyhodnocování dat až po zbraně, které dokážou samostatně vyhledat a zasáhnout cíl. Vojenské využití umělé inteligence se dá rozdělit do tří úrovní podle toho, kolik rozhodování člověk přenechá stroji:

AI jako analytický asistent pomáhá armádám rychleji zpracovávat informace a automatizovat část vojenského zpravodajství. Dokáže například analyzovat fotografie, dekódovat signály, překládat texty nebo podporovat prediktivní logistiku, tedy plánování zásobování a údržby podle očekávaných potřeb. Uplatňuje se také v kybernetické obraně proti útokům na počítačové sítě. Tento způsob využití se rozvíjí od roku 2010 a dnes je standardní součástí moderních armád.
AI při ovládání zbraní s lidským dohledem (human-in-the-loop) se využívá například u dronů, kterým pomáhá s navigací a rozpoznáváním cílů. Útok musí formálně povolit člověk, míra a kvalita jeho skutečné kontroly se však může případ od případu výrazně lišit. Jak ukazuje dále popsaný systém Lavender, samotná přítomnost člověka v rozhodovacím procesu ještě nemusí znamenat důkladné posouzení každého cíle. Tato úroveň využití odpovídá současné praxi a mezi nejviditelnější místa, kde se podobné technologie prověřují v reálných bojových podmínkách, patří Ukrajina a Gaza.
Smrtící autonomní zbraňové systémy (LAWS, z anglického Lethal Autonomous Weapons Systems) jsou zbraně, které mohou bez přímého rozhodnutí člověka samy zvolit cíl a použít proti němu smrtící sílu. Jejich nasazení zůstává politicky tabu: žádná armáda oficiálně nepřiznává, že takové systémy používá, přestože jejich vytvoření je z technologického hlediska možné. ^[4]

Tato kapitola se zaměřuje především na zbraně, u nichž má konečné rozhodnutí o útoku stále člověk. Zároveň zkoumá, nakolik se dnešní systémy přibližují plné autonomii, při níž by o výběru cíle i použití smrtící síly rozhodoval samotný stroj.

Válka na Ukrajině: první velká válka umělé inteligence

Válka na Ukrajině, která trvá od února 2022, patří k prvním rozsáhlým konfliktům, v nichž umělá inteligence a částečně autonomní systémy plní viditelnou úlohu přímo ve vojenských operacích, nikoli pouze při zpracování informací. Nejvýrazněji se uplatňují u dronů, při analýze dat a při podpoře rozhodování velitelů.

Klíčové způsoby využití:

Bojové drony s počítačovým viděním využívají kamery a software, který v obrazu rozpoznává a sleduje vojenské cíle. Patří mezi ně například ukrajinské systémy Saker Scout a SkyKnight 2 nebo některé verze ruského dronu Lancet. Umělá inteligence pomáhá rozlišovat různé druhy techniky, zaměřuje předem vybraný objekt a v závěrečné části letu navádí dron k cíli i tehdy, když elektronické rušení přeruší spojení s operátorem.
To však ještě neznamená, že dron sám rozhoduje, na koho zaútočí: člověk zpravidla cíl vybere nebo útok předem schválí a software poté dokončí navedení. Hranice mezi zbraní ovládanou člověkem a autonomním systémem se tím přesto stírá – operátor už nemusí řídit celý útok, ale zadává cíl, dohlíží na průběh a případně zásah zastavuje.
Dron proti dronu a ukrajinská „zeď proti dronům“: Ukrajina i Rusko vyvíjejí systémy, které rychleji odhalují a ničí nepřátelské drony. Ukrajinská armáda už nasazuje věže, v nichž umělá inteligence rozpoznává cíl, sleduje jeho let a vypočítává okamžik zásahu, zatímco člověk střelbu schvaluje. Zároveň vzniká vícevrstvá obrana označovaná jako „zeď z dronů“, která propojuje různé prostředky pro odhalování a ničení vzdušných cílů. Na přelomu června a července 2026 ukrajinské síly oznámily první sestřely ruských dronů Molnija vybavených prvky umělé inteligence. Plně autonomní souboje, při nichž jeden dron bez zásahu člověka sám vyhledá, vybere a zničí druhý, však zatím nejsou spolehlivě doložené. ^[9]
Analýza satelitních snímků pomáhá ukrajinské armádě sledovat přesuny ruské techniky, opevnění a logistická centra. Kombinují se přitom komerční i spojenecká průzkumná data. Platformu Maven Smart System od americké firmy Palantir nasadilo NATO ke sledování pohybu ruských vojsk na svém východním křídle. ^[16]
Zaměřování cílů (Kropyva, GIS Arta): tyto systémy spojují v jedné mapě informace ze satelitů, dronů, radarů i od pěších jednotek. Z dat vypočítají palebné řešení pro dělostřelectvo, tedy kam a jak střílet. U systémů, jako je GIS Arta, se tím doba od odhalení cíle k zahájení palby zkrátila z desítek minut na desítky sekund.
Kybernetická obrana: bezpečnostní tým americké společnosti Microsoft Threat Intelligence pomáhá chránit ukrajinskou infrastrukturu před ruskými kybernetickými útoky. Umělá inteligence přitom automaticky odhaluje podezřelé aktivity v počítačových sítích. Ukrajinská kybernetická obrana dnes patří k nejvyspělejším na světě.
Generativní AI v propagandě vytváří nový text, obraz nebo video a obě strany ji využívají k výrobě deepfake videí, automatickému psaní komentářů na sociálních sítích i k reklamě zaměřené na konkrétní místa nebo skupiny lidí. Příkladem je ruské deepfake video z března 2022, v němž ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj údajně vyzýval vojáky, aby složili zbraně. Podvrh byl brzy odhalen.

Zásadní změnu v letech 2025–2026 přineslo masové rozšíření a zlevnění těchto technologií. Ukrajinské ozbrojené síly v roce 2025 získaly miliony dronů. Dostupnější se staly moduly pro automatické navedení v závěrečné části letu. Za 50 dolarů je lze doplnit i do běžných dronů a podle výrobce zvyšují úspěšnost zásahu až čtyřnásobně.

Podle analýzy americké Rady pro zahraniční vztahy (CFR) z června 2026 způsobují drony na frontě 75–85 procent ztrát na obou stranách. ^[20] Ukrajinský systém Saker Scout pomocí umělé inteligence rozpoznává až 64 typů ruských vojenských objektů. Jednotlivé prvky autonomie se rychle rozšiřují, ke spolehlivému nasazení plně samostatných systémů ve velkém měřítku je však podle autorů ještě daleko. ^[1]

Lavender v Gaze 2023–2024: AI při výběru cílů izraelské armády

V dubnu 2024 zveřejnily izraelsko-palestinské médium +972 Magazine a zpravodajský web Local Call rozsáhlou investigaci o systému Lavender. Podle reportáže izraelská armáda (IDF) využívala tento systém umělé inteligence v Gaze k označování lidí podezřelých z napojení na Hamás a Palestinský islámský džihád. Lavender měl tímto způsobem vytipovat 37 000 osob jako možné cíle.

Podle investigace měla izraelská armáda v počáteční fázi konfliktu schvalovat cíle navržené systémem Lavender po pouhých 20 sekundách lidské kontroly. Při útocích na cíle nižší úrovně měla připouštět smrt 15–20 civilistů, u významnějších cílů pak více než 100 civilistů. Šlo o předem tolerované „vedlejší ztráty“ (collateral damage). ^[2]

Izraelská armáda označila tento popis za „zkreslený“ a uvedla, že Lavender slouží jako pomocný nástroj, nikoli jako systém, který sám rozhoduje o útoku. Mezinárodní reakce na zveřejněná zjištění byla výrazná. OSN upozornila, že popisovaná praxe může být v rozporu s mezinárodním humanitárním právem, a lidskoprávní organizace Amnesty International a Human Rights Watch zveřejnily podrobné zprávy. ^[7] Nezávisle na této kauze už v lednu 2024 Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) nařídil Izraeli přijmout předběžná opatření, která zabrání činům spadajícím pod Úmluvu o genocidě. ^[5]

AI laboratoře jdou do zbrojení (2024–2026)

Méně nápadný, ale zásadní posun posledních dvou let se neodehrál na bojišti, ale v pravidlech komerčních firem vyvíjejících umělou inteligenci. Ještě v roce 2023 velké technologické společnosti vojenské využití svých modelů omezovaly nebo výslovně zakazovaly, od té doby však mnohé podmínky zmírnily a navázaly spolupráci s armádami a obrannými institucemi. Firmy, jejichž nástroje lidé běžně používají v telefonu nebo počítači, se tak staly dodavateli obranného sektoru.

Vývoj probíhal v několika krocích:

Společnost OpenAI, která vyvíjí ChatGPT, v lednu 2024 ze svých pravidel odstranila plošný zákaz využití pro „vojenské účely a válčení“. Některá omezení ale zachovala, například zákaz vývoje zbraní nebo ubližování lidem.
V prosinci 2024 oznámila spolupráci s americkou obrannou firmou Anduril na systémech proti nepřátelským dronům. V červnu 2025 pak spustila program OpenAI for Government pro americké úřady a oblast národní bezpečnosti.
Společnost Meta v listopadu 2024 zpřístupnila své modely umělé inteligence Llama americkým úřadům a dodavatelům působícím v obraně a národní bezpečnosti. Mezi její partnery patří například firmy Anduril, Scale AI, Lockheed Martin a Palantir.
Společnost Google v únoru 2025 ze svých zásad odstranila závazek, že nebude vyvíjet umělou inteligenci pro zbraně ani pro sledování odporující mezinárodně uznávaným normám. Lidskoprávní organizace Amnesty International označila toto rozhodnutí za „ostudné“.
Společnost Anthropic, která vyvíjí model Claude, v červnu 2025 představila řadu Claude Gov určenou výhradně americkým institucím působícím v oblasti národní bezpečnosti. Modely jsou přizpůsobené práci v utajovaném prostředí.
Pentagon v červnu a červenci 2025 uzavřel se společnostmi OpenAI, Anthropic, Google a xAI smlouvy s limitem až 200 milionů dolarů pro každou z nich. Cílem je mimo jiné vývoj „agentní“ umělé inteligence – systémů, které dokážou samostatně plánovat a plnit zadané úkoly.
Pentagon v květnu 2025 zvýšil strop zakázky na systém Maven Smart System od společnosti Palantir ze 480 milionů na 1,3 miliardy dolarů. V březnu 2026 navíc rozhodl, že se Maven do konce září stane oficiálním armádním programem s dlouhodobým financováním. Systém se tak mění z jednotlivého technologického projektu na trvalou součást amerického vojenského plánování. ^[11]

Dne 1. května 2026 Pentagon umožnil osmi firmám nasadit jejich modely umělé inteligence přímo v utajovaných sítích. Okruh dodavatelů se tak výrazně rozšířil, Anthropic mezi nimi ale chyběl. Neutajovanou platformu GenAI.mil, spuštěnou v prosinci 2025, mezitím využívalo 1,3 milionu lidí v resortu. ^[17]

Vývoj ale není jednotný. Společnost Anthropic odmítla povolit využití modelu Claude pro hromadné sledování obyvatel USA a plně autonomní zbraně, které by vybíraly a napadaly cíle bez zásahu člověka. Spor s Trumpovou administrativou a Pentagonem proto v roce 2026 skončil u soudu a firma přišla o zakázku v hodnotě 200 milionů dolarů. Federální soud následně některé kroky vlády předběžně označil za pravděpodobně nezákonné a odvetné. Spor však pokračuje. Případ ukazuje, že o tom, jak smí armáda umělou inteligenci používat, nerozhodují jen zákony. Důležitou roli hrají podmínky, které si stát s technologickými firmami dohodne. ^[15]

OSN a debata o zákazu autonomních zbraní

Státy v Ženevě jednají v rámci Úmluvy o některých konvenčních zbraních (CCW) o pravidlech pro LAWS, tedy pro výše popsané zbraně, které si samy vybírají cíl a napadají ho bez přímého zásahu člověka. Neformálně o nich jednají od roku 2014, od roku 2017 se tématu věnuje i oficiální Skupina vládních expertů (GGE). Postoje států lze zjednodušeně rozdělit do tří skupin: ^[14]^[8]

Zastánci zákazu – mezi něž patří například Rakousko, Brazílie, Chile, Mexiko, Nový Zéland a Filipíny – prosazují mezinárodní smlouvu, která by některé autonomní zbraně zakázala a ostatní přísně regulovala. Podporuje je také celosvětová koalice nevládních organizací Stop Killer Robots. Varují, že zbraně bez dostatečné lidské kontroly nemusí spolehlivě rozlišit vojáky od civilistů ani posoudit, zda očekávaný vojenský přínos ospravedlňuje možné škody civilnímu obyvatelstvu. ^[14]^[8]
Zastánci regulace – například Německo, Francie, Nizozemsko a Japonsko – nepožadují úplný zákaz všech autonomních zbraní. Prosazují zákaz nejnebezpečnějších systémů a pravidla, která zachovají účinnou kontrolu člověka nad výběrem cíle a použitím síly. ^[14]^[8]
Odpůrci závazného zákazu – například Spojené státy, Rusko, Spojené království, Izrael, Indie a Jižní Korea – odmítají novou mezinárodní smlouvu, která by autonomní zbraně plošně zakázala. Dávají přednost méně závazným pravidlům a tvrdí, že stávající mezinárodní právo už jejich použití dostatečně omezuje.

Po téměř deseti letech jednání přijalo Valné shromáždění OSN dne 22. prosince 2023 první rezoluci věnovanou autonomním zbraním. Rezoluce 78/241 nic nezakázala, ale potvrdila, že téma získalo širokou politickou podporu. Navazující rezoluci 80/57 podpořilo v prosinci 2025 celkem 164 států, šest hlasovalo proti. Mezi odpůrce se nově zařadily také Spojené státy, které předchozí rezoluce v letech 2023 a 2024 podpořily. Jejich obrat ukazuje, že cesta k závazné mezinárodní dohodě zůstává obtížná. ^[10]

Tlak na dohodu přitom roste. Generální tajemník OSN a Mezinárodní výbor Červeného kříže vyzvali státy, aby závazná pravidla přijaly do konce roku 2026. Jednání však dál brzdí spor o to, jak silná má být kontrola člověka. Spojené státy v roce 2026 prosazovaly formulaci „lidský úsudek a obezřetnost v dobré víře“ místo požadavku na účinnou lidskou kontrolu. Rozdíl není jen slovní: vágnější pravidlo ponechává státům větší prostor pro vlastní výklad a hůře se kontroluje jeho dodržování.

V polovině roku 2026 připravuje skupina vládních expertů (GGE) při Úmluvě o některých konvenčních zbraních návrh možných pravidel pro autonomní zbraně. Novou právně závaznou dohodu podporuje už více než 120 států. Jednání však vyžaduje souhlas všech účastníků, takže jediný nesouhlasný stát může dohodu zablokovat. Odpůrci závazných pravidel, zejména Rusko, tak mohou posun k nové smlouvě zastavit. ^[13] Závazná pravidla nepřináší ani evropský AI Act: na systémy používané výhradně pro vojenské či obranné účely nebo pro účely národní bezpečnosti se nevztahuje.

Zatímco státy o pravidlech teprve jednají, Čína už podobné technologie veřejně předvádí. V lednu 2026 ukázala roj více než 200 dronů, na který dohlížel jediný operátor; stroje si samy rozdělovaly úkoly a dokázaly pokračovat i po ztrátě spojení. V březnu následoval systém Atlas státního koncernu CETC, který umožňuje jednomu operátorovi řídit až 96 dronů. Rozdíl je v úloze člověka: zatímco při lednové ukázce operátor na autonomní roj především dohlížel, u Atlasu stroje aktivně řídí. Umělá inteligence v něm zajišťuje rozpoznání cíle, rozdělení úkolů a plánování trasy. Veřejné ukázky tak potvrzují, že technologie s vysokou mírou samostatnosti už nejsou jen předmětem výzkumu, ale dostávají podobu konkrétních vojenských systémů. ^[18]^[19]

NATO a umělá inteligence: strategie a praktické iniciativy

NATO začalo řešit vojenskou umělou inteligenci ještě předtím, než se generativní AI stala běžným tématem. První strategii přijalo už v říjnu 2021 a v červenci 2024 ji rozšířilo o nové nástroje, které dokážou vytvářet text, obraz nebo další obsah.

Aliance zároveň stanovila šest pravidel, podle nichž se má vojenská AI posuzovat:

Musí být v souladu se zákonem.
Musí za ni nést odpovědnost konkrétní lidé.
Její rozhodování má být možné vysvětlit a zpětně dohledat.
Systémy mají být spolehlivé.
Člověk je musí umět řídit.
Jejich výstupy nesmějí být založené na neodhaleném zkreslení.

NATO podporuje vývoj klíčových technologií i finančně. NATO Innovation Fund, fond rizikového kapitálu s objemem přes jednu miliardu eur, investuje do začínajících firem v členských zemích. Akcelerátor DIANA zase urychluje vývoj technologií využitelných v civilní i vojenské oblasti. Cílem je, aby důležité obranné technologie vznikaly přímo uvnitř aliance. ^[6]

Státy na severovýchodním okraji NATO chtějí podél hranic s Ruskem a Běloruskem vybudovat takzvanou „zeď proti dronům“. Estonsko, Lotyšsko, Litva, Finsko, Polsko a Norsko plánují propojit sledovací senzory, průzkumné drony a prostředky k odhalování či zneškodňování cizích bezpilotních strojů. Nejde o souvislou zeď, ale o společnou síť, která má včas zachytit hrozbu a usnadnit reakci. Pro tyto země nejsou nové vojenské technologie tématem vzdálené budoucnosti, ale praktickou součástí obrany hranic.

Umělá inteligence a jaderné zbraně

Nejcitlivější otázka vojenské umělé inteligence se netýká bojiště, ale jaderných zbraní: smí AI rozhodovat o jejich použití?

Právě u systémů včasného varování je lákavé svěřit stroji co největší roli. Na vyhodnocení možného útoku a rozhodnutí o odvetě mohou zbývat jen minuty, přestože je nutné zpracovat obrovské množství dat. Chybu už ale nelze napravit. Pokud AI vyhodnotí falešný poplach jako skutečný útok a velitel pod časovým tlakem převezme její doporučení, může následovat jaderná katastrofa. Nekritickému přebírání doporučení stroje se říká automatizační zkreslení. U jaderných zbraní nejde takovou chybu vzít zpět.

Proto je důležité, že Spojené státy, Spojené království a Francie veřejně slíbily, že o použití jaderných zbraní bude vždy rozhodovat člověk. V listopadu 2024 se k této zásadě připojila také Čína. Rusko sice obecně uznává lidskou kontrolu nad zbraněmi využívajícími umělou inteligenci, stejně jednoznačný závazek přímo pro jaderné zbraně však dosud veřejně nevyslovilo.

Mezinárodní společenství začalo tuto otázku řešit teprve nedávno. V listopadu 2025 schválil První výbor Valného shromáždění OSN první rezoluci zaměřenou přímo na umělou inteligenci v systémech jaderného velení. Pro hlasovalo 115 států, osm bylo proti. Rezoluce vyzývá státy, aby veřejně potvrdily, že rozhodnutí o použití jaderných zbraní musí zůstat v rukou člověka. Není právně závazná, ale poprvé tuto zásadu výslovně zapsala do dokumentu OSN.

Nejvíc chybí přímý rozhovor mezi velmocemi – pojistka, která v minulosti pomáhala snižovat jaderné napětí. Spojené státy a Čína o rizicích spojených s umělou inteligencí a jadernými zbraněmi stále jednají jen omezeně. Teprve v začátcích je i širší debata o využití AI při velení jaderným silám a komunikaci s nimi, označovaná zkratkou AI-NC3. V oblasti, kde může mít jediná chyba katastrofální následky, postupuje diplomacie velmi pomalu.

Česká armáda mezi vizí pro rok 2035 a každodenní praxí

A jak si v tomto světě vede česká armáda? Ve strategických dokumentech působí sebevědomě. Koncepce výstavby Armády České republiky 2035 řadí umělou inteligenci mezi nastupující a přelomové technologie. Do stejné skupiny patří také práce s velkými daty, autonomní systémy, kvantové technologie a robotika.

Samostatný rozpočet na AI by však čtenář v koncepci hledal marně. Náklady se skrývají v jednotlivých modernizačních projektech, například v radarech, dronech nebo velitelských systémech. Umělá inteligence tak zatím nepředstavuje vlastní program, ale postupně se stává součástí širší modernizace české armády. ^[3]

V praxi se vojenská umělá inteligence v Česku rozvíjí hlavně na Univerzitě obrany v Brně. Její Katedra vojenské robotiky se věnuje autonomním vozidlům, dronům, práci se senzory a systémům, které dokážou vyhodnocovat situaci s pomocí AI. Výzkum už zahrnuje i sběr reálných dat vojenské techniky pro vývoj a testování algoritmů.

Armáda zároveň spolupracuje s Českým vysokým učením technickým v Praze. Memorandum z roku 2023 nezůstalo jen na papíře: navázal na něj pravidelnější dialog mezi vojáky a vědci a desítky témat společného výzkumu, od robotiky a velkých dat až po umělou inteligenci. Spolupráce je tedy širší než jeden projekt, stále však jde především o výzkum, zkoušky a postupné zavádění technologií do praxe.

Soukromé peníze se v českém obranném sektoru začínají hýbat. Fond Tech Horizons, který založily investiční společnost Presto Ventures a průmyslová skupina Czechoslovak Group, chce postupně investovat až 150 milionů eur do obranných a dalších technologií dvojího užití. Mezi první podpořené firmy patřila Bavovna AI, jejíž systém umožňuje dronům a dalším bezpilotním strojům navigovat i bez signálu GPS. Fond od té doby rozšířil své portfolio nejméně na devět firem, většinou však ze zahraničí. České peníze se tak do obranných technologií zapojují stále výrazněji, domácích začínajících firem se to ale zatím týká jen omezeně.

Česko se do aliančního vývoje zapojuje prostřednictvím programu NATO DIANA, který propojuje začínající firmy s odborníky, investory a více než dvěma sty testovacími centry v členských zemích. Agentura CzechInvest zároveň připravuje české pracoviště tohoto akcelerátoru.

Spolupráce s Ukrajinou je zatím lépe doložená ve výrobě dronů, obranném průmyslu a přebírání zkušeností z bojiště než ve společném testování českých systémů s umělou inteligencí přímo v bojových podmínkách. Válka však české armádě jasně ukazuje, že drony a další technologie se mění rychleji, než je dokáže běžný systém nákupů zavádět.

Vojenská AI pod veřejnou kontrolou

Vojenská umělá inteligence není téma, s nímž by se občan setkával každý den. Z dlouhodobého hlediska však může ovlivnit podobu konfliktů, do nichž se Česko zapojí nebo které se ho přímo dotknou. S tím roste význam jasných pravidel a lidské kontroly. Chyba vojenského systému může stát životy nebo nechtěně vyhrotit konflikt. Proto nejde jen o technickou otázku pro armádu, ale také o politickou odpovědnost a veřejnou kontrolu.

O budoucí podobě vojenské umělé inteligence se rozhoduje už dnes. Proto je důležité, kdo se těchto debat účastní a čí postoje v nich zaznívají. Státy, které se aktivně zapojují do jednání v OSN a do diskusí o Úmluvě o některých konvenčních zbraních (CCW), mohou ovlivnit vznik mezinárodních pravidel pro nasazování těchto technologií.

Stejnou pozornost vyžaduje civilní kontrola nad armádou, kterou v České republice zakotvuje ústava. Parlament musí mít přístup k informacím o projektech Armády České republiky, které využívají umělou inteligenci, aby mohl jejich vývoj a použití účinně kontrolovat.

Součástí veřejné diskuse musí být také etika umělé inteligence v armádě. Otázky spojené s odpovědností, rozhodováním a použitím těchto systémů nelze ponechat pouze odborníkům. Týkají se celé společnosti, a občané proto mají právo do debaty vstupovat.