Co s tím: váš plán a kam jít
Shrnutí do praxe: očkování je celoživotní záležitost a vyplatí se mít v něm přehled. Jak si podle věku a situace udělat vlastní očkovací plán, kam s ním jít a kde si ověřit informace.
Očkování je celoživotní — udělejte si přehled
Většina lidí řeší očkování jen nárazově — u dětí nebo před cestou. Přitom stačí málo, aby měl člověk v celé věci pořádek: vědět, co má, co mu končí a co se v jeho věku doporučuje. Prvním krokem je vždycky očkovací průkaz. Pokud ho nemáte nebo je neúplný, nevadí — záznamy má i váš lékař a dají se obnovit (viz časté otázky).
Plán podle věku a situace
- Rodiče malých dětí: držte se očkovacího kalendáře a termínů u pediatra. Pokud s něčím váháte, proberte to s lékařem, ne mlčky vynechejte (co říká zákon).
- Rodiče dospívajících: zvažte očkování proti HPV — pro děti od 11 do 15 let je hrazené a předchází rakovině.
- Dospělí: hlídejte si přeočkování proti tetanu (zhruba po 15 letech) a v rizikových skupinách chřipku každou sezonu. Nevíte-li, jestli jste chránění proti spalničkám, ověřte si to (jak na to).
- Lidé nad 50 a 65 let: domluvte si u praktika revizi — chřipka, pneumokok, klíšťová encefalitida, pásový opar (očkování dospělých a seniorů).
- Nastávající rodiče: myslete na očkování proti černému kašli a chřipce, která chrání i miminko (očkování v těhotenství).
- Cestovatelé: navštivte centrum cestovní medicíny několik týdnů před odjezdem.
- Kdokoli, komu očkování odmítá někdo blízký: začněte otázkou, ne čísly (jak o očkování mluvit).
Kam s tím jít
Děti do zhruba pěti let očkuje registrující dětský lékař, dospělé nejčastěji praktický lékař. Cestovní a některá zvláštní očkování mají na starost specializovaná centra cestovní medicíny a očkovací centra. Ať jdete kamkoli, vezměte s sebou očkovací průkaz — lékař podle něj hned uvidí, co už máte, a nemusíte nic zbytečně opakovat. Co je pro vás hrazené a na co lze získat příspěvek, řeší kapitola o placení.
Kde si ověřit informace
Když narazíte na informaci o očkování, kterou si chcete ověřit, sáhněte po důvěryhodných zdrojích: Státní zdravotní ústav, Státní ústav pro kontrolu léčiv, Česká vakcinologická společnost, ministerstvo zdravotnictví nebo vaše zdravotní pojišťovna. Ty vycházejí z prověřených dat. Jak odlišit spolehlivou informaci od strašení podrobněji rozebírají kapitola o bezpečnosti, kapitola o účinnosti a kapitola o mýtech.