Očkování na cesty
Před cestou mimo obvyklé destinace se vyplatí myslet i na očkování — v jiných částech světa jsou běžné nemoci, se kterými se doma nesetkáte. Které očkování může být podmínkou vstupu, co bývá doporučené a proč se o cestovní očkování starat s několikatýdenním předstihem.
Kdy řešit cestovní očkování
Jestli a proti čemu se před cestou očkovat, závisí na cílové zemi, délce a způsobu pobytu i na tom, kam přesně a v jakém ročním období jedete. Jiná doporučení platí pro dvoutýdenní pobyt v letovisku a jiná pro několikaměsíční cestu do odlehlých oblastí. Proto se cestovní očkování nedá „opsat z tabulky" — sestavuje se individuálně. A protože některá schémata mají víc dávek podávaných s odstupem, je rozumné začít to řešit několik týdnů před odjezdem.
Příprava na cestu je zároveň dobrou příležitostí zkontrolovat i očkování, které s exotikou nemá nic společného. Přeočkování proti tetanu bývá po letech prošlé, ochranu proti spalničkám a obrně si spousta lidí nepamatuje — a v zemích, kam míří, mohou obě nemoci kolovat víc než doma.
Žlutá zimnice — jediné povinné
Žlutá zimnice je jedinou nemocí, u které mohou mezinárodní předpisy očkování vyžadovat jako podmínku vstupu do země (nebo i při pouhém průjezdu). Týká se to zemí rovníkové Afriky a části Jižní Ameriky. Potvrzení o očkování se zapisuje do mezinárodního očkovacího průkazu a od roku 2016 platí doživotně (dříve se muselo přeočkovávat po deseti letech). Očkování smějí provádět jen k tomu určená střediska [2].
Nejčastější doporučená očkování
Na rozdíl od žluté zimnice nejsou tato očkování podmínkou vstupu, ale u řady cest se doporučují:
- Hepatitida A — přenáší se znečištěnou vodou a jídlem. Podává se ve dvou dávkách s odstupem několika měsíců a chrání pak řadu let. Patří k nejčastěji doporučovaným cestovním očkováním.
- Břišní tyfus — doporučuje se při cestách do oblastí s horší hygienou, hlavně mimo turistická centra v Asii, Africe a Latinské Americe.
- Vzteklina — zvažuje se u delších nebo pracovních pobytů v přírodě a v zemích, kde je vzteklina rozšířená a lékařská pomoc daleko.
- Meningokok — čtyřkombinaci (ACWY) vyžaduje Saúdská Arábie po poutnících do Mekky a doporučuje se do tzv. afrického meningitického pásu.
Ne všechno se řeší očkováním
Častý omyl: před malárií cestovatele nechrání očkování, ale léky. Berou se v tabletách před cestou, během ní a ještě nějakou dobu po návratu — a ani ony nechrání stoprocentně, takže nenahrazují repelent, moskytiéru a dlouhý rukáv po setmění. Do přípravy na cestu tedy patří obojí: očkování proti tomu, proti čemu očkovat lze, a ochrana proti tomu, proti čemu ne. Obojí s vámi probere stejné pracoviště.
Kde se poradit
Cestovní očkování a poradenství poskytují centra cestovní medicíny a očkovací centra (síť zdravotních ústavů a specializovaných pracovišť). Tam vám podle destinace sestaví plán, provedou očkování a vypíšou potřebná potvrzení. Většina cestovních očkování se hradí sama, ale některé zdravotní pojišťovny na ně přispívají z fondu prevence — jak to funguje, popisuje kapitola o tom, kdo očkování platí [1][3].