Proč to řešit právě teď

Co se v roce 2025 změnilo

V roce 2025 byla přijata tzv. velká mediální novela — zákon č. 119/2025 Sb., účinný od 1. května 2025. Zasáhla hlavně tři předpisy: zákon č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích, zákon č. 483/1991 Sb. o České televizi a zákon č. 484/1991 Sb. o Českém rozhlasu. Vedle toho upravila i několik dalších souvisejících zákonů, například v oblasti sociálního zabezpečení.

Návrh předložila vláda jako sněmovní tisk 738. Poslanecká sněmovna jej schválila 5. března 2025, Senát 9. dubna 2025 a prezident jej podepsal 25. dubna 2025. Pro běžného diváka a posluchače jsou nejdůležitější čtyři změny: ^[1][3]

TV poplatek

135 → 150 Kč/měs.

Rozhlasový poplatek

45 → 55 Kč/měs.

Rozšíření plátců

zařízení schopná reprodukovat vysílání i online

Automatická valorizace

+6 % při inflaci ≥ 6 %

• Televizní poplatek: 135 → 150 Kč — první zvýšení od roku 2008.
• Rozhlasový poplatek: 45 → 55 Kč — první zvýšení od roku 2005.
• Širší okruh plátců u domácností, jiná pravidla pro firmy — u domácností se povinnost platit poplatek nově neváže jen na klasický televizor nebo rádio. Počítají se i zařízení, která technicky umožňují zvolit si a přehrát televizní nebo rozhlasové vysílání bez ohledu na způsob příjmu. V praxi sem typicky patří mobilní telefon, tablet nebo počítač. Novela tím reaguje na to, že stále více lidí sleduje nebo poslouchá obsah ČT a ČRo přes internet a klasický přijímač vůbec nemá. U právnických osob se naopak zavedl výpočet podle počtu zaměstnanců, s výjimkou nejmenších zaměstnavatelů. Podrobněji se tomu věnuje kapitola Jak se to platí.
• Automatická valorizace — pokud kumulativní inflace od posledního zvýšení překročí 6 %, poplatek se automaticky zvýší o 6 %, aniž by bylo nutné přijímat nový zákon. Cílem je omezit problém, na který upozorňují i mezinárodní srovnání: dlouhodobé zmrazování poplatků může z financování veřejnoprávních médií dělat politický nástroj. Akademická srovnávací studie (Urbániková a kol., 2026; FSS MU, FSV UK, FF UP) dochází k závěru, že český model s valorizací odpovídá požadavkům evropského nařízení o svobodě médií na stabilní, předvídatelné a přiměřené financování. Zároveň uvádí, že poplatkové financování přímo od veřejnosti v Evropě obecně lépe chrání politickou nezávislost veřejnoprávních médií než financování ze státního rozpočtu. ^[6]

Proč to bylo téma: 17 až 20 let zmrazených poplatků

Výše poplatků se dlouho neměnila: televizní poplatek byl naposledy upraven v roce 2008, rozhlasový už v roce 2005. Od té doby v Česku vzrostly spotřebitelské ceny podle ČSÚ o desítky procent. Reálná hodnota poplatků tak výrazně klesla — u televizního přibližně o dvě pětiny, u rozhlasového téměř o polovinu.

Jinými slovy: veřejná služba, kterou mají Česká televize a Český rozhlas ze zákona zajišťovat — regionální zpravodajství, dětské a vzdělávací pořady, dokumenty, kulturní obsah nebo služby pro menšinové publikum — se v praxi financovala z peněz, které měly podstatně nižší hodnotu než v době posledního zvýšení. ^[2]

Zmrazené poplatky nejsou jen české téma. Evropská vysílací unie ve své ročence Funding of Public Service Media upozorňuje, že pokud se poplatky dlouhé roky nezvyšují podle růstu cen, může to být jeden z nepřímých způsobů oslabování médií veřejné služby. Není k tomu nutné žádné dramatické rozhodnutí: vláda nemusí poplatky přímo snižovat, stačí je několik let neupravovat. ^[4]

Na podobné riziko reaguje i evropské nařízení o svobodě médií — EMFA (EU 2024/1083). Vstoupilo v platnost 7. května 2024 a od 8. srpna 2025 se naplno uplatňuje. V článku 5 požaduje, aby financování médií veřejné služby vycházelo z předem stanovených, transparentních a objektivních pravidel a aby jim zajišťovalo přiměřené, udržitelné a předvídatelné zdroje. Současně zdůrazňuje také jejich redakční a funkční nezávislost a jasná pravidla pro jmenování a odvolávání vedení. ^[5]

Proč o tom má smysl číst právě teď

• Mělo jít o řešení na delší dobu. Zatím to tak nevypadá. Novela z roku 2025 zvýšila poplatky a zavedla automatickou valorizaci, aby se o jejich výši nemuselo znovu rozhodovat až po mnoha letech politického odkládání. Už v dubnu 2026 však ministr kultury Oto Klempíř představil návrh zcela nového mediálního zákona, který by od ledna 2027 koncesionářské poplatky zrušil a financování ČT a ČRo převedl do státního rozpočtu. Podle tehdy představených parametrů by obě média měla dostávat dohromady zhruba 7,8 miliardy Kč ročně. Záměr kritizují vedení ČT a ČRo, část odborné veřejnosti i Evropská vysílací unie. Po silné kritice v připomínkovém řízení ale vláda koncem května 2026 oznámila, že tento komplexní návrh dál projednávat nebude. Záměr zrušit poplatky a financovat ČT a ČRo ze státního rozpočtu zůstává; premiér Andrej Babiš ho ale chce prosadit jednodušeji — jen úpravou stávajících zákonů, nikoli novým zákonem o médiích. Začátkem června 2026 to premiér s koaličními představiteli potvrdili i generálním ředitelům ČT a ČRo; návrh zákona s konkrétními částkami měl ministr kultury předložit vládě 15. června 2026. K 12. červnu 2026 tedy jde stále o živý politický spor, nikoli o přijaté právo. Podrobněji se tomu věnuje kapitola Jak se to platí.
• Otevřené zůstávají i personální otázky. Nejde jen o peníze, ale také o to, kdo a jak volí členy Rady ČT a Rady ČRo, jak se vybírá generální ředitel a jak má vypadat férové a důvěryhodné výběrové řízení. Podrobněji se tomu věnuje kapitola Nezávislost.
• Veřejná služba se přesouvá i na internet. Novela z roku 2025 výslovně posunula zákonný rámec České televize směrem k online prostředí: počítá nejen s klasickým vysíláním, ale také s šířením obsahu prostřednictvím sítí elektronických komunikací a s audiovizuálními službami na vyžádání. Otevřenou otázkou však zůstává, jak široce se má veřejná služba na internetu do budoucna chápat: co všechno má ČT a ČRo nabízet online, komu má sloužit a jak se má takový obsah financovat.
• Česko není izolovaný případ. Evropské nařízení o svobodě médií bude v praxi narážet na konkrétní spory o financování, nezávislost a politický vliv v Polsku, Maďarsku, Slovensku i dalších zemích. České mediální prostředí se proto nebude vyvíjet samo o sobě, ale ve vztahu k tomu, co se děje v okolních státech. Podrobněji se tomu věnuje kapitola Varovné příklady.

Jak se v tom zorientovat

Tento průvodce je určen běžným čtenářům, ne odborníkům na mediální právo. Je rozdělen do jedenácti krátkých kapitol a každá z nich má dvě úrovně čtení: „stručně“ a „podrobně“. Doporučený postup:

1. Chcete rychle pochopit celý obraz? Přečtěte si jen části „stručně“ napříč kapitolami. Zabere to přibližně 15–20 minut.
2. Zajímá vás jedno konkrétní téma? Přejděte rovnou ke kapitole, která se mu věnuje: financování, nezávislost, aktuální čísla ČT a ČRo nebo možnosti, které má občan.
3. Chcete vědět, zda tomuto průvodci důvěřovat? Začněte kapitolou Jak poznat nezávislé médium a stejný kontrolní seznam si vyzkoušejte i na tomto průvodci.