Varovné příklady: Polsko, Maďarsko, Slovensko a Itálie

Proč se dívat ven

Česko nežije v izolaci. V posledním desetiletí zasáhly výrazné změny veřejnoprávní média ve dvou ze čtyř našich sousedních zemí v EU: v Polsku v letech 2016–2023, s obratem po roce 2023, a na Slovensku v roce 2024. Německo ani Rakousko podobný zásah nezažily.

Mezinárodní indexy tyto změny zachycují a umožňují je porovnávat — ne podle dojmů, ale podle předem daných kritérií. Tato kapitola proto nabízí přehled toho, co se v jednotlivých zemích stalo. Není návodem, varováním před konkrétní stranou ani obžalobou.

U každého případu sledujeme tři ověřitelné znaky: právní změnu, personální dopady a posun v mezinárodních indexech.

🇵🇱 Polsko: „mała ustawa medialna“ (2015–2023)

Po vítězství strany Prawo i Sprawiedliwość (PiS, Právo a spravedlnost) v říjnu 2015 schválil Sejm 30. prosince 2015 tzv. malou mediální novelu (mała ustawa medialna). Tento zvláštní zákon ukončil mandát dosavadních orgánů polské veřejnoprávní televize TVP a rozhlasu Polskie Radio a převedl pravomoc jmenovat i odvolávat jejich vedení přímo na ministra státní pokladny. ^[1]

Zákon byl vyhlášen v polské Sbírce zákonů (Dziennik Ustaw) 7. ledna 2016 a účinnosti nabyl hned následující den, 8. ledna 2016 — tedy bez vacatio legis, bez běžné lhůty mezi vyhlášením a účinností zákona. Dosavadní nezávislý regulátor vysílání, KRRiT (Krajowa Rada Radiofonii i Telewizji), byl z rozhodování o vedení veřejnoprávních médií vyřazen.

Personální změny začaly bezprostředně po přijetí zákona. Už v únoru 2016 evropské novinářské organizace upozorňovaly na desítky případů odchodů a propouštění a vyzvaly polskou vládu, aby zachovala nezávislost veřejnoprávních médií. ^[2]

Do konce roku 2016 podle monitoringu polského novinářského sdružení Towarzystwo Dziennikarskie — organizace kritické vůči vládě PiS — opustilo veřejnoprávní média celkem 225 novinářů. Šlo o kombinaci výpovědí, vynucených rezignací a dobrovolných odchodů na protest proti nové redakční linii.

RSF World Press Freedom Index — Polsko

18. → 62. → 57. → 31. → 27. (2015 → 2020 → 2023 → 2025 → 2026)

RSF 2026

🇭🇺 Maďarsko: fúze do MTVA (2010+)

Druhá Orbánova vláda po volbách v roce 2010 přijala zákon CLXXXV/2010 o mediálních službách, účinný od 1. ledna 2011. ^[4] Zákon sloučil do té doby autonomní veřejnoprávní vysílatele (MTV — televize, MR — rozhlas, Duna TV — vysílání pro maďarskou diasporu, MTI — zpravodajská agentura) pod jediný subjekt MTVA (Médiaszolgáltatás-támogató és Vagyonkezelő Alap), který spravuje majetek, financuje provoz a zaměstnává redakce.

Druhým klíčovým krokem byla centralizace zpravodajství. Původní znění mediálního zákona dalo národní tiskové agentuře MTI výlučné právo vyrábět zpravodajské pořady pro ostatní veřejnoprávní vysílatele a provozovat společné zpravodajské centrum. Nešlo tedy jen o běžnou agenturní službu, ale o zákonem vytvořený monopol na veřejnoprávní zpravodajství. Současně získala Mediální rada výrazný vliv na vedení veřejnoprávních médií: její předseda navrhoval kandidáty na generální ředitele veřejnoprávních vysílatelů, které následně schvalovala Mediální rada a vybírala správní rada. ^[5]

RSF World Press Freedom Index — Maďarsko

23. → 67. → 68. → 74. (2010 → 2024 → 2025 → 2026; nejhorší za poslední čtyři ročníky)

RSF 2026

🇸🇰 Slovensko: STVR (2024)

Slovenská vláda vedená Robertem Ficem schválila 24. dubna 2024 návrh zákona o Slovenské televizi a rozhlasu (STVR), předložený ministryní kultury Martinou Šimkovičovou, nominantkou SNS. ^[7] Národná rada SR zákon schválila 20. června 2024. K 1. červenci 2024 zanikla dosavadní RTVS a nahradila ji nová instituce STVR. ^[8]

Klíčová byla změna způsobu jmenování vedení. Rada STVR má devět členů: čtyři jmenuje ministr kultury, pět volí Národná rada SR, v níž má vládní koalice většinu. Rada pak volí generálního ředitele. Právě tento mechanismus bývá v debatě o médiích popisován jako příklad tzv. media capture — politického ovládnutí instituce, která má být na vládě nezávislá. Dosavadní generální ředitel RTVS i členové Rady RTVS skončili předčasně, bez možnosti dokončit původní mandát. ^[8]

RSF World Press Freedom Index — Slovensko

33. → 29. → 38. → 37. (2020 → 2024 → 2025 → 2026; propad se zastavil)

RSF 2026

🇮🇹 Itálie: lottizzazione — dlouhodobé rozdělení vlivu

Italský případ se od Polska, Maďarska a Slovenska liší tím, že zde nešlo o jednu prudkou vlnu zásahů. Politický vliv na veřejnoprávní média se v Itálii vyvíjel dlouhodobě a bývá spojován s pojmem lottizzazione — doslova „rozparcelování“. Výraz převzal z urbanismu publicista Alberto Ronchey a použil ho pro praxi, kdy se veřejné funkce a instituce neobsazují jen podle odbornosti, ale také podle politických dohod a stranických kvót.

V případě veřejnoprávní RAI se tento princip výrazně projevil po reformě zákonem č. 103/1975. Jednotlivé kanály byly historicky spojovány s různými politickými proudy: RAI 1 s křesťanskými demokraty (Democrazia Cristiana), RAI 2 se socialisty (Partito Socialista Italiano) a RAI 3 později s levicovým prostředím, zejména s komunisty (Partito Comunista Italiano). Nešlo tedy o jednorázové převzetí instituce, ale o dlouhodobý systém politicky rozděleného vlivu. ^[11]

Reforma zákonem č. 220/2015, označovaná jako Legge Renzi, změnila řízení RAI. Rada RAI má sedm členů: dva volí Poslanecká sněmovna, dva Senát, dva jsou jmenováni vládou na návrh ministerstva hospodářství a financí a jednoho volí zaměstnanci RAI. Reforma zároveň posílila pravomoci nejvyššího výkonného vedení RAI. Pro českého čtenáře není podstatný rozdíl v názvu funkce, ale to, že se více rozhodovací moci soustředilo do rukou vedení, na jehož obsazení má vláda významný vliv. Kritici proto namítali, že reforma sice měla omezit přímou stranickou kontrolu, ale ve skutečnosti mohla vliv aktuální vládní většiny na řízení RAI spíše posílit. ^[12]

RSF World Press Freedom Index — Itálie

73. → 46. → 49. → 56. (2015 → 2024 → 2025 → 2026, výrazný meziroční propad)

RSF 2026

Co mají čtyři případy společného

Přestože se Polsko, Maďarsko, Slovensko a Itálie liší politickým prostředím i historií, ve všech čtyřech případech se opakují podobné mechanismy. Neprobíhají vždy stejně, ale míří ke stejnému výsledku: oslabují odstup veřejnoprávních médií od aktuální politické moci.

1. Obejití nebo oslabení institucionální rady. V Polsku a na Slovensku k tomu došlo zvláštním zákonem, v Maďarsku sloučením veřejnoprávních médií pod novou centralizovanou strukturu, v Itálii dlouhodobým rozdělováním vlivu podle politických kvót. Vždy se tím mění cesta, kterou se politická moc dostává k vedení veřejnoprávního média.

2. Předčasná výměna vedení. Nové zákony nebo nové organizační uspořádání často neumožnily dosavadním generálním ředitelům či členům rad dokončit původní mandát. To otevřelo prostor pro rychlé obsazení vedení lidmi blízkými nové politické většině.

3. Personální změny v redakcích. Po změnách ve vedení často následují odchody, výpovědi nebo přesuny novinářů a editorů. Rozsah se v jednotlivých zemích liší, ale nejviditelnější příklady jsou Polsko v roce 2016, kdy veřejnoprávní média opustilo zhruba 225 novinářů, a Slovensko na počátku roku 2026, kdy STVR oznámila propouštění přibližně 60 zaměstnanců.

Zákon jako společný nástroj zásahu

U Polska, Maďarska a Slovenska se zásah do veřejnoprávních médií odehrál velmi rychle — nejpozději do dvou let od nástupu nové vládní většiny. Vždy šlo o jeden nebo několik rychle přijatých zákonů, které změnily pravidla pro řízení, jmenování vedení nebo samotnou institucionální strukturu veřejnoprávního vysílání.

Italský případ je jiný. Nejde o jednu výraznou vlnu zásahů, ale o dlouhodobý model politického vlivu známý jako lottizzazione — rozdělování vlivu nad veřejnoprávní RAI mezi politické tábory napříč různými vládami.

Právě podobné rychlé scénáře má nově ztížit EMFA — Evropský akt o svobodě médií. Jeho hlavní ustanovení se používají od 8. srpna 2025. U veřejnoprávních médií bude klíčový zejména čl. 5, který požaduje redakční a funkční nezávislost, transparentní jmenování vedení a ochranu před svévolným předčasným odvoláním. V širším rámci se uplatní také čl. 6, který posiluje transparentnost médií a pravidla chránící redakční nezávislost.

Tohle není předpověď pro Česko

Cílem této kapitoly není tvrdit, že „Česko je další v řadě“. Česká republika má jiné a v některých ohledech silnější institucionální pojistky, než mělo Polsko před rokem 2016. Zákon č. 225/2023 Sb. rozšířil Radu České televize na 18 členů a rozdělil její volbu mezi obě komory Parlamentu: 12 členů volí Poslanecká sněmovna a 6 Senát. Funkční období členů Rady ČT i generálního ředitele je šestileté, tedy delší než běžný volební cyklus Poslanecké sněmovny.

Od roku 2025 je stabilnější také financování. Novela zákonem č. 119/2025 Sb. zvýšila televizní a rozhlasový poplatek a zavedla valorizační mechanismus, který má bránit jejich dlouhodobému znehodnocování inflací. Česko má navíc silnou zkušenost veřejného tlaku: televizní krize z let 2000–2001 je precedent, k němuž se lze vracet jako k připomínce, že veřejnoprávní média nejsou jen technická instituce, ale i věc veřejného zájmu.

Zároveň platí, že institucionální odolnost není samozřejmá. Vyžaduje pozornou veřejnost, aktivní Senát, jehož složení se obměňuje v jiném rytmu než Poslanecká sněmovna, funkční soudy a v krajním případě i evropský rámec. Co může občan konkrétně dělat, popisuje kapitola Co s tím.