Jak vakcíny fungují

Co se děje v těle: imunita a paměť

Když do těla pronikne původce nákazy — virus nebo bakterie — imunitní systém ho po nějaké době rozpozná a začne proti němu vyrábět protilátky a cvičit obranné buňky. U první nákazy to trvá dny až týdny, a právě v tomto okně stihne nemoc udeřit, někdy i s vážnými komplikacemi. Když ale infekci tělo přemůže, ponechá si paměťové buňky: při dalším setkání se stejným původcem spustí obranu řádově rychleji a nemoc většinou vůbec nepropukne.

Očkování využívá přesně tuhle schopnost. Podá imunitnímu systému neškodnou ukázku původce — nebo jen jeho charakteristický znak (antigen) — takže si tělo vytvoří paměť a protilátky, jako by nemoc prodělalo, ale bez samotné nemoci a jejích rizik. Proto se očkování říká aktivní imunizace: obranu si vytvoří vlastní tělo, není jen dodaná zvenčí.

Existuje totiž i opačná cesta, jak se ochrana získá — pasivní imunizace. Při ní si protilátky tělo nevyrábí, ale dostane je hotové: nejčastěji od matky přes placentu ještě před narozením, případně v injekci jako hotový lék. Ochrana nastoupí okamžitě, zato vydrží jen krátce, protože bez vlastní paměti není co obnovovat. Právě na tomhle principu stojí očkování nastávajících maminek: naočkuje se matka a protilátky předá dítěti na dobu, než bude na vlastní očkování dost staré (kapitola o očkování v těhotenství).

Co je vlastně ve vakcíně

Vakcín existuje víc typů a liší se podle toho, jakou „ukázku" původce obsahují. Není to jen technická podrobnost: typ vakcíny určuje, jak silná a dlouhá je ochrana, kolik dávek je potřeba a pro koho se hodí.

Živé oslabené vakcíny

Obsahují živý, ale výrazně zeslabený (atenuovaný) virus či bakterii, které se v těle množí jen omezeně — dost na vytvoření imunity, ne na vyvolání nemoci. Patří sem vakcína proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR — z anglického measles, mumps, rubella) nebo historicky perorální vakcína proti dětské obrně. Dávají velmi silnou a dlouhou ochranu, ale právě proto, že jsou živé, se zpravidla nepodávají lidem s těžce oslabenou imunitou a v těhotenství.

Inaktivované, toxoidy a podjednotkové vakcíny

Tyto vakcíny neobsahují nic živého, co by se mohlo množit. Inaktivované používají usmrceného původce (například proti chřipce nebo klíšťové encefalitidě). Toxoidy cvičí tělo proti jedu, který bakterie vyrábí, ne proti bakterii samotné — tak fungují vakcíny proti tetanu a záškrtu. Podjednotkové obsahují jen vybranou část původce. Všechny jsou bezpečné i pro lidi s oslabenou imunitou, ale ochrana bývá kratší, takže potřebují víc dávek a časem přeočkování.

Konjugované vakcíny

Některé bakterie mají povrch z cukrů, na které malé děti neumějí dobře reagovat. Konjugovaná vakcína takový cukr napevno spojí s bílkovinným nosičem, a tím imunitní systém i u kojenců „nastartuje". Díky tomu dnes fungují účinné vakcíny proti pneumokokům, meningokokům a bakterii Haemophilus influenzae typu b (Hib), která dřív patřila k častým příčinám zánětu mozkových blan u dětí.

mRNA a vektorové vakcíny

Nejnovější typy nedodávají do těla antigen, ale jen návod, jak si ho tělo samo krátce vyrobí. U mRNA vakcín (proti covidu) je návod zabalený v tukové nanočástici; buňka podle něj vyrobí neškodný povrchový znak viru, imunita se na něm vycvičí a návod se během několika dní rozloží. Vektorové vakcíny používají jako „doručovatele" jiný, neškodný virus. Ani u jednoho typu se do těla nedostane virus, který nemoc způsobuje, a genetická informace ve vakcíně se nezabudovává do lidské DNA.

Adjuvancia: proč je ve vakcíně někdy hliník

Neživé vakcíny samy o sobě někdy vyvolají jen slabou odpověď. Aby stačila menší dávka a ochrana byla spolehlivější, přidává se adjuvans — látka, která imunitní reakci zesílí. Nejčastějším adjuvans jsou už desítky let sloučeniny hliníku (nikoli kovový hliník). Množství je velmi malé a s hliníkem se lidské tělo běžně setkává i v potravě a vodě. Obavám kolem hliníku a dalších složek se podrobně věnuje kapitola o mýtech.

Proč se některá očkování opakují

U řady vakcín nestačí jediná dávka. První dávky (tzv. základní očkování) imunitu vybudují, další (přeočkování, booster) ji upevní a prodlouží. U některých nemocí ochrana časem slábne — proto se třeba proti tetanu přeočkovává i v dospělosti. To ovšem neznamená, že vakcína selhala: slábnutí je očekávaná vlastnost, se kterou očkovací schéma dopředu počítá (jak dobře vakcíny chrání). Přesná schémata (kolik dávek a kdy) se liší podle vakcíny a věku a najdete je v kapitolách o očkování dětí a dospělých a seniorů.