Skleníkové plyny ČR podle sektorů

Odkud čísla pocházejí: National Inventory Report (NIR)

Česko jako strana Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) a Pařížské dohody (2015) každoročně zveřejňuje National Inventory Report (NIR) — detailní emisní inventuru podle metodiky IPCC 2006 Guidelines for National Greenhouse Gas Inventories (s doplňky 2019). Inventuru sestavuje ČHMÚ ve spolupráci s MŽP, ČSÚ, CENIA, ÚHÚL a dalšími. Reporting je dvouletým zpožděním: NIR zveřejněný v dubnu 2025 obsahuje data za rok 2023. Veřejně dostupné na unfccc.int — Czechia GHG inventory. Souhrnná zpráva také v české verzi přes CENIA — Zpráva o životním prostředí ČR ^[4][5].

Emise ČR podle sektorů: stav 2023

Pozn.: Součet hlavních sektorů přesahuje 100 % proto, že LULUCF se vykazuje samostatně a v některých letech přispívá k emisím (zdroj), v jiných odečítá (propad). „Čistá" emisní bilance ČR 2023 je 99,12 Mt CO₂eq včetně LULUCF podle NIR ^[1][4].

Co se v jednotlivých sektorech děje

Energetika

Český mix výroby elektřiny v roce 2024: uhlí ~39 %, jádro ~37 %, OZE ~17 %, zemní plyn ~7 % (zbytek topné oleje a ostatní). Hnědé uhlí dominuje uhelnému segmentu (~85 %). Pokles emisí od 1990 dosáhl −51 %, ale tempo se v posledních letech zpomalilo — bez odstavení velkých uhelných bloků (Tušimice, Prunéřov II, Mělník) se další významný pokles nepodaří. Detailněji v kapitole o energetice ^[3].

Doprava — jediný rostoucí sektor

Emise dopravy v ČR od roku 1990 vzrostly o +75 % na 20,94 Mt CO₂eq v 2023. Dominuje silniční doprava (osobní auta + nákladní), železnice tvoří jen několik procent díky elektrifikaci. Důvody růstu: zvýšení počtu osobních vozů (z ~2,4 mil. v 1990 na ~6,1 mil. v 2024), růst kamionové dopravy, suburbanizace, slabší dopravní obsluha venkova. Od 1. 1. 2027 spadne silniční doprava plně do nového EU ETS 2 — cena povolenky se promítne do ceny benzinu a nafty. Detailněji v kapitole o dopravě ^[1][2].

Průmysl, budovy, zemědělství — sektory s největším poklesem

Tři sektory s největším poklesem od 1990: budovy −71 % (přechod od uhelných kamen k plynu a dálkovému teplu, masivní zateplování v 90. letech a 2000. letech), zemědělství −54 % (rozpad zemědělských družstev, zmenšení stád), odpady −43 % (odplyňování skládek, recyklace). Tyto sektory už dosáhly snadných úspor — další pokles bude vyžadovat transformační kroky (přechod od plynu k tepelným čerpadlům, agroekologie, oběhové hospodářství).

LULUCF — lesy jako zdroj místo propadu

Územní vs. spotřební emise: „a co to, co dovážíme z Číny?"

Inventura NIR měří územní emise — vše vypuštěné na území ČR, včetně elektřiny a oceli na export. Existuje i druhý pohled: spotřební (uhlíková) stopa — emise vtělené do všeho, co obyvatelé ČR spotřebují, ať vzniklo kdekoli. Oba pohledy odpovídají na jinou otázku: územní „co se děje z našich komínů", spotřební „kolik klimatu stojí náš životní styl". U Česka se příliš nerozcházejí: část emisí „vyvážíme" v elektřině a průmyslových výrobcích, část „dovážíme" ve spotřebním zboží z Asie. Mezinárodní cíle (Pařížská dohoda, EU legislativa) se počítají z územních inventur — argument „naše emise jsou stejně jen přesunutá čínská výroba" tedy u ČR neobstojí: jsme čistý průmyslový exportér, ne ekonomika, která si výrobu odstěhovala. Srovnání obou metrik publikuje Global Carbon Project ^[7].

Kontext: kde stojí ČR v evropském srovnání

V přepočtu na obyvatele patří ČR mezi nejintenzivnější emitenty EU. EEA Trends and Projections in Europe 2024 udává pro ČR cca 9,3 t CO₂eq/obyvatele v roce 2023 oproti unijnímu průměru ~7,5 t a německému ~7,9 t. Důvodem je intenzivní průmysl, uhelná energetika a sektory s vysokou energetickou náročností. Cíl ČR pod Effort Sharing Regulation (mimo ETS) je −26 % do 2030 vs. 2005; v ETS sektorech platí společný unijní cíl (revidovaný EU ETS, ESR a LULUCF v rámci Fit for 55) ^[2].