Kdo dnes žije v Česku

Kolik a odkud

Cizinci v Česku

1 131 197 osob k 31. 12. 2025 (10,4 % obyvatel)

MV ČR

Ke konci roku 2025 evidovalo Ministerstvo vnitra 1 131 197 cizinců, tedy 10,4 % obyvatel Česka ^[1][2]. Nejpočetnější skupinou jsou Ukrajinci (612 953 osob, 54 %), dále Slováci (125 280, 11 %), Vietnamci (69 685, 6 %) a Rusové (37 524, 3 %) ^[1][2]. Občané ostatních zemí EU dohromady tvoří 235 699 osob — zhruba pětinu všech cizinců ^[2].

Jak rychle se Česko změnilo

Dnešní čísla jsou výsledkem tří dekád růstu: od roku 1993 se počet cizinců zvýšil zhruba patnáctinásobně ^[3]. Koncem roku 2005 jich ČSÚ evidoval 278 312 (asi 2,7 % obyvatel), při sčítání lidu 2011 už 541 664 (5,1 %) ^[3]. Milionovou hranici počet cizinců poprvé překročil koncem roku 2022 po příchodu uprchlíků z Ukrajiny ^[3]. Česko tím dokončilo proměnu, kterou západní Evropa prošla o dekády dřív: ze země emigrace se stala země imigrace.

Kde cizinci žijí

Rozložení je výrazně nerovnoměrné. V Praze žije necelá třetina všech cizinců v zemi (32 %), ve Středočeském kraji dalších 15 % — dohromady tedy skoro polovina. Na opačném konci je Zlínský kraj s 2 % ^[2]. Cizinci míří tam, kde je práce: do velkých měst a průmyslových oblastí. Právě proto se zkušenost s migrací v různých částech země tak liší — a s ní i to, jak lidé migraci vnímají.

Tři pobytové skupiny

Podle typu pobytu se cizinci dělí na tři zhruba stejně velké skupiny: 394 265 osob má trvalý pobyt, 343 876 některou z forem přechodného pobytu a 393 056 dočasnou ochranu ^[1]. Co jednotlivé kategorie znamenají, vysvětluje kapitola Kdo je kdo. Za povšimnutí stojí první číslo: víc než třetina cizinců tu žije natrvalo — nejde o dočasné hosty, ale o usazené obyvatele.

Srovnání s Evropou

K 1. lednu 2025 žilo v celé EU 44,7 milionu občanů jiného státu, než ve kterém bydlí — necelých 10 % obyvatel Unie. Z toho 30,6 milionu (6,8 %) byli občané zemí mimo EU ^[4]. Rozdíly mezi státy jsou obrovské: v Lucembursku tvoří cizinci 47 % obyvatel, na Maltě 29 % a na Kypru 25 %, zatímco v Polsku a na Slovensku jen 1,2 % ^[4]. Česko s podílem 10,4 % (podle metodiky MV ČR) patří k evropskému nadprůměru — mezi postkomunistickými zeměmi je výjimkou ^[1][4].

Kdo jsou: věk, pohlaví, komunity

Cizinci v Česku jsou výrazně mladší než domácí populace — soustředí se v produktivním věku, nejčastěji mezi 30 a 39 lety ^[5]. Ženy tvoří 48 %; mezi držiteli dočasné ochrany z Ukrajiny jsou ale ženy ve výrazné většině, protože muže v odvodovém věku Ukrajina nepouští ze země ^[2].

Každá velká komunita má vlastní příběh. Vietnamská patří k nejstarším — vznikla z pracovních a studijních dohod socialistického Československa s Vietnamem a po roce 1989 se přeorientovala na podnikání (symbolem je pražská tržnice Sapa); dnes je s necelými 70 tisíci lidí třetí největší ^[1]. Slováci mají zvláštní postavení daná společnou historií a blízkostí jazyka — jsou mimo jiné nejpočetnější skupinou zahraničních studentů na českých vysokých školách. A ukrajinská komunita, dnes zdaleka největší, rostla dlouho před rokem 2022 — válka ji zdvojnásobila; podrobně v kapitole Ukrajinská zkušenost.

Cesta k občanství

Na konci integrační cesty může být české státní občanství — a tady je Česko výrazně zdrženlivé. V roce 2022 ho získalo zhruba 4 000 lidí, v roce 2023 to bylo 6 321 a v roce 2024 celkem 6 850 osob ^[6]. V poměru k počtu cizinců je to jedna z nejnižších naturalizačních měr v EU ^[6][7]. Jak dlouhá a náročná ta cesta je, rozebírá kapitola Integrace.