Co dělá Česká republika

Politika ochrany klimatu (POK)

Politika ochrany klimatu v České republice (POK) je zastřešující strategický dokument MŽP schválený vládou v roce 2017 (usnesení vlády č. 207). Stanovuje sektorové cíle a opatření pro snížení emisí v ČR do roku 2030 a strategický výhled do 2050. POK je formálně podkladem pro NECP (cíle) a NAP CM (Národní akční plán pro Climate Mitigation, opatření). Aktualizace POK je v přípravě — nejnovější verze konzultována 2024–2025 ^[1].

NECP: hlavní implementační plán EU cílů

Národní klimaticko-energetický plán (NECP) je dokument vyžadovaný nařízením (EU) 2018/1999 o správě energetické unie. Členské státy ho předkládají Komisi v 10letém cyklu s 5letou aktualizací. Aktualizovaný NECP ČR 2024 byl schválen vládou v říjnu 2024 a předložen Komisi v prosinci 2024. Obsahuje ^[2]:

• Energetické úspory: cíl −8,7 % konečné spotřeby do 2030 vs. PRIMES 2020 scénář
• Obnovitelné zdroje energie: 30 % v hrubé konečné spotřebě do 2030
• Snížení emisí mimo ETS: −26 % do 2030 vs. 2005
• Energetická bezpečnost: diverzifikace dodávek po RePowerEU
• Vnitřní energetický trh: integrace s EU sítí, propojení s Polskem, Slovenskem, Rakouskem, Německem
• Výzkum, inovace, konkurenceschopnost: jádro, vodík, akumulace, smart grid

NAS: adaptace ČR na změnu klimatu

Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR (NAS) s aktualizací 2021 (horizont 2030) a Národní akční plán adaptace (NAP AK) schválený vládou 2017 (aktualizace 2022) jsou klíčové dokumenty pro adaptaci. Detailněji v kapitole o adaptaci měst. NAS pokrývá pět prioritních oblastí: lesy + zemědělství, voda, biodiverzita, urbanizovaná krajina, zdraví ^[3].

Proč ČR nemá klimatický zákon — a co na to soudy

Na rozdíl od většiny západní Evropy (Německo, Francie, Velká Británie, Rakousko aj.) ČR nemá rámcový klimatický zákon — tedy zákon, který by národní emisní cíle a odpovědnosti resortů zakotvil právně závazně. České cíle tak existují jen ve strategiích (POK, NECP) a v přímo platném právu EU. Tuto mezeru testoval soudní spor Klimatická žaloba ČR: spolek občanů v roce 2021 zažaloval stát, že nedostatečnou klimatickou politikou porušuje jejich práva. Městský soud v Praze jim v červnu 2022 zčásti vyhověl (uložil ministerstvům stanovit konkrétní mitigační opatření), Nejvyšší správní soud ale rozsudek v únoru 2023 zrušil s tím, že individuální povinnost ČR nelze bez upřesnění odvodit přímo z Pařížské dohody, a žaloba byla následně zamítnuta. ^[6] Debata o klimatickém zákonu se od té doby periodicky vrací — zastánci argumentují předvídatelností pro investory, odpůrci nadbytečností vedle práva EU.

Vláda Babiš 2: deklarace, akce

Vláda Andreje Babiše (ANO + SPD + Motoristé sobě, 108 z 200 mandátů) byla jmenována 15. 12. 2025. Programové prohlášení schválené 5. 1. 2026 obsahuje k klimatické politice ^[4]:

• Přehodnocení Green Dealu ve spolupráci s ostatními skeptickými členskými státy (Itálie, Polsko, Slovensko, Maďarsko)
• Snahu o odklad nebo zrušení ETS 2 pro silniční dopravu a budovy
• Revizi Modernizačního fondu s důrazem na národní suverenitu rozhodování
• Pokračování jaderného programu — Dukovany 5 (KHNP), Dukovany 6 (opce), Temelín 3+4 (rozhoduje se), SMR (po 2030)
• „Nesměřování k brzkému ukončení uhlí" — bez fixního termínu odstavení
• Akcelerace OZE „pokud nebude tvořit zátěž pro spotřebitele"
• Otevřenou diskuzi o LZB (Long Zero Buildings) z EPBD IV — vláda usiluje o měkčí termíny

Jak si ČR vede ve srovnání se sousedy

• Německo — má klimatický zákon (Klimaschutzgesetz, cíl neutrality 2045), zákonný konec uhlí nejpozději 2038 a masivní rozvoj OZE; zároveň po odstavení jádra (2023) řeší vyšší závislost na plynu a vysoké ceny.
• Rakousko — uhlí v elektroenergetice ukončilo už 2020, cíl klimatické neutrality 2040; proti ČR sází na vodní energii a důsledně odmítá jádro.
• Polsko — startovalo z nejuhelnější pozice v EU (přes 60 % elektřiny z uhlí), ale investuje rekordně do fotovoltaiky, větru na Baltu a jaderného programu; sociální váha hornictví je ještě větší než v ČR.
• Slovensko — díky jádru (víc než polovina výroby elektřiny) má nízkoemisní mix; podobně jako ČR patří k hlasitým kritikům ETS 2.

Poučení ze srovnání: žádná cesta není zadarmo a každá země si volí vlastní mix podle geografie a politiky. ČR je specifická kombinací silného průmyslu, jádra a pozdního odchodu od uhlí — v EU vyjednává typicky ve skupině se Slovenskem, Polskem a Maďarskem za pomalejší tempo, zatímco doma většina transformačních peněz teče z evropských fondů popsaných v kapitole Kdo zaplatí transformaci.

Kdo to v ČR řeší: hlavní instituce