Adaptace měst a obcí

Co je adaptace na klimatickou změnu

Adaptace znamená přizpůsobení systému (městské infrastruktury, zemědělství, lesa, ekonomiky) změnám klimatu, které již probíhají nebo jsou nevyhnutelné. Liší se od mitigace (snižování emisí), která má za cíl změnu klimatu zpomalit. Obě jsou potřeba současně — adaptace bez mitigace znamená přizpůsobovat se neomezenému oteplování (technicky nedosažitelné); mitigace bez adaptace znamená nezvládnout dopady, které již dnes nastávají.

NAS ČR — Národní adaptační strategie

Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR (NAS, aktualizovaná verze 2021 s horizontem 2030) je zastřešující dokument MŽP. Definuje pět prioritních oblastí: (1) lesní a vodní hospodářství, (2) zemědělství a krajina, (3) biodiverzita a ekosystémy, (4) urbanizovaná krajina a (5) zdraví, cestovní ruch, mimořádné události. Navazující Národní akční plán adaptace (NAP AK) schválený vládou v 2017 a aktualizovaný v 2022 stanoví konkrétní úkoly, odpovědné resorty a termíny ^[1].

Městské ostrovy tepla

Urban heat island (UHI) je jev, kdy je teplota ve městě výrazně vyšší než v okolní krajině. V ČR měření ČHMÚ a Akademie věd ČR ukazují rozdíl 4–6 °C v letních nocích mezi centrem Prahy/Brna/Ostravy a okolními venkovskými oblastmi. Důvody: tmavé povrchy (asfalt, beton) pohlcují více slunečního záření, malé množství vegetace, antropogenní teplo (klimatizace, automobily). Důsledky: vyšší nadúmrtnost během veder, vyšší spotřeba energie na klimatizaci, snížený komfort obyvatel ^[2].

Modré-zelené řešení

Modré-zelené řešení (anglicky Blue-Green Infrastructure) kombinuje vodní prvky (modré) s vegetací (zelené) v městské krajině. Cíl: zlepšit retenci srážkové vody, snížit teplotu, zlepšit kvalitu vzduchu, podpořit biodiverzitu, zvýšit kvalitu života. Typy ^[3]:

• Zelené střechy (extenzivní = nízká vegetace, intenzivní = parkové) — snižují teplotu střechy v létě o 20–40 °C, zadržují 50–90 % srážek
• Retenční nádrže (povrchové, podzemní) — místo odvodu do kanalizace
• Bioswales / dešťové záhony — vegetované zóny pro infiltraci srážek
• Propustné povrchy (parkoviště, chodníky) — vsakování místo odtoku
• Aleje a vzrostlé stromy — největší efekt na UHI (stín + výpar)
• Mokřady, malé vodní plochy v parcích — biodiverzita + chlazení

Programy a financování pro obce

Jak to vypadá v praxi: příklady z českých měst

Adaptace měst v ČR už není teorie. Praha má od roku 2017 vlastní adaptační strategii (gestorem IPR Praha) s implementačními plány — od výsadeb stromořadí přes revitalizace náplavek po pítka a mlžítka v ulicích. ^[2] Brno patří k průkopníkům: jako první velké české město spustilo dotační program na zelené střechy pro obyvatele (program ekodotací) a připravilo adaptační strategii s mapou tepelných ostrovů. ^[6] A desítky menších měst a obcí prošly přípravou místních adaptačních strategií s podporou Norských fondů a NPO — typický balíček: revitalizace návsi s vsakováním, obnova obecního rybníka či tůní, výměna nepropustných povrchů a výsadby. Dobrá zpráva pro starosty: nikdo nezačíná od nuly, metodiky a vzorové projekty publikuje AOPK a platforma Adaptace sídel. ^[3]

Co může konkrétně udělat starosta

• Aktualizovat Strategický plán rozvoje obce o adaptační kapitolu — nezbytný předpoklad čerpání IROP a OPŽP
• Inventarizovat tepelně ohrožená místa (kde se vytváří UHI) a navrhnout výsadbu stromů, zelené plochy
• Připravit projekty modrých-zelených řešení pro náměstí, parky, sídliště (vsakování, zelené střechy na obecních budovách)
• Pasportizovat dřeviny a chránit vzrostlé stromy (jsou nejúčinnější protitepelnou ochranou — strom 30letý ochladí okolí o víc než parkoviště „přebarvené" na bílo)
• Komunikovat se zranitelnými obyvateli během vln veder (senioři, lidé v sociálních zařízeních)
• Spolupracovat s krajem na povodňové ochraně (povodňový plán obce, varovný systém)

A co občan, který není starosta

Adaptace města je z velké části o rozhodnutích samosprávy — a ta se dají ovlivnit. Konkrétní cesty: připomínkování územního plánu a velkých záměrů (každý má právo podat připomínku v projednání), participativní rozpočty (zeleň a vodní prvky v nich pravidelně vítězí), účast v komisích a osadních výborech, nebo prostě dotaz zastupitelům, jak obec plní vlastní adaptační strategii. Na úrovni domu a ulice: zelená střecha či dešťová nádrž s podporou NZÚ, komunitní zahrada, adopce stromu (řada měst umožňuje zalévání „svého" stromu v suchých týdnech — mladé výsadby na to často přežijí). Souhrn občanských nástrojů napříč tématy nabízí kapitola Co může udělat každý.