Co je biodiverzita a proč na ní záleží

Definice — co přesně znamená „biologická rozmanitost"

Pojem biodiverzita (anglicky biodiversity, zkratka z biological diversity) zavedl ekolog Walter G. Rosen v roce 1985 jako pracovní název konference National Forum on BioDiversity konané v září 1986 ve Washingtonu. Z konference vznikl stejnojmenný sborník (E. O. Wilson, ed., 1988), který pojem rozšířil do širokého oběhu. Formální definici dnes drží Úmluva o biologické rozmanitosti (CBD), podepsaná na Summitu Země v Rio de Janeiru v roce 1992 — definice z čl. 2: „rozmanitost mezi živými organismy ze všech zdrojů včetně suchozemských, mořských a jiných vodních ekosystémů a ekologických celků, jejichž jsou součástí; zahrnuje rozmanitost v rámci druhů, mezi druhy i rozmanitost ekosystémů." ^[1]

Tři úrovně biodiverzity

• Genetická rozmanitost — varianty DNA uvnitř populace nebo mezi populacemi téhož druhu. Klasický příklad: stará obilná odrůda „Chodská" má jinou genetiku než moderní šlechtěný hybrid, i když oba jsou „pšenice setá". Pro praktický význam: bez genetické rozmanitosti by kulturní plodiny rychle podlehly novým chorobám (precedent — bramborový hladomor v Irsku 1845–1849, kdy všechny brambory pocházely z jediného klonu).
• Druhová rozmanitost — kolik různých druhů v daném prostoru. Tady je největší zájem laika i médií — „kolik druhů žije v ČR", „kolik je ohroženo". Důležitá je nejen bohatost (počet druhů), ale i rovnoměrnost (zda jeden druh nedominuje nad ostatními).
• Ekosystémová rozmanitost — kolik různých typů prostředí, biotopů, společenstev existuje vedle sebe. Pro ČR: louka × mokřad × smrkový les × bukový les × pole s pšenicí × pole s vojtěškou × řeka × rybník — vše má jiné druhové složení a jiné funkce. Příručka EU nazývá ekosystém „dynamický komplex organismů, mikroorganismů a jejich neživého prostředí, které jako funkční jednotka vzájemně interagují".

Tři dopady na lidský život

Proč by se měl občan biodiverzitou zabývat, když má jiné starosti? Existují tři odpovědi, vyznívající velmi různě podle čtenářova světonázoru. Není potřeba souhlasit se všemi třemi — ale stojí za to je znát, abyste rozpoznali, kterou z nich vám někdo zrovna prodává.

• Ekonomická. Funkční ekosystémy poskytují ekosystémové služby — opylování (cca 1/3 globální produkce potravin závisí na opylovačích, Klein et al. 2007, Proc. Royal Society B), filtraci vody, retenci dešťové vody (1 hektar funkčního mokřadu zadrží ~1 000 m³ vody), regulaci teploty, vázání uhlíku, půdní úrodnost. Bez nich roste cena potravin, energie, vody. Studie TEEB (The Economics of Ecosystems and Biodiversity) z 2010 odhadla globální hodnotu ekosystémových služeb na 125 bilionů USD/rok — víc než světové HDP. Pro ČR konkrétní vyčíslení neexistuje, ale dílčí studie ukazují: ztráta opylovačů by stála české zemědělství cca 4–8 mld. Kč ročně (extrapolace Bommarco et al. 2018). ^[2]
• Hospodářská a praktická. Bez funkční půdy nepěstujeme; bez funkčních ryb v rybnících nevyrábíme kapra; bez funkčního lesa nemáme dřevo. Kůrovcová kalamita 2018–2020 v ČR ukázala, co se stane, když si lesnictví zjednoduší ekosystém na monokulturu jedné dřeviny (smrk 46 % vs. přirozených 11 %) — propad cen kulatiny, ztráta Lesů ČR 790 mil. Kč v 2019, holiny na desetitisících hektarech, povinnost zalesnit do dvou let. Biodiverzita není luxus, je to pojistka proti totálnímu kolapsu.
• Estetická a etická. Kromě peněz existuje rovněž vnitřní hodnota druhů a krajiny — řada lidí cítí, že má smysl chránit tetřeva, rysa, sysla nebo bolševník po sobě nesepisovat ne kvůli ekonomice, ale prostě proto, že „to tak má být". Tahle argumentace je legitimní, ale s ní nelze přesvědčit někoho, kdo ji nesdílí. Pro praktickou debatu o ochraně přírody je proto klíčové umět vést rozhovor v ekonomicko-praktické rovině — sentiment se nesčítá s daňovým výnosem.

Kolik druhů žije v Česku

Česká republika leží na rozhraní tří biogeografických oblastí (hercynská, panonská, karpatská), takže na ploše ~79 000 km² má neúměrně vysokou druhovou rozmanitost. Souhrnné údaje podle BISE — Biodiversity Information System for Europe (EEA, Czechia country profile) a Zprávy o ŽP ČR 2024 (MŽP/CENIA, listopad 2025):

Pro srovnání: Evropa jako celek hostí podle EEA cca 150 000 popsaných druhů eukaryotních organismů. ČR tedy ze své 35 × menší plochy hostí přibližně 35 % druhové bohatosti Evropy. To je hodně — a o to víc je smutné, že přicházíme o druhy v hospodářsky obyčejných biotopech (pole, louky, podmáčená místa), ne v rezervacích, kde funguje aktivní ochrana. ^[3]

Ekosystémové služby v praxi — co nám příroda dělá zdarma

Klasifikace CICES (Common International Classification of Ecosystem Services), kterou používá EU, dělí ekosystémové služby do tří hlavních kategorií:

• Provisioning (zajišťovací) — to, co si můžeme z přírody odnést: potraviny (zemědělství, houby, lesní plody, ryby), suroviny (dřevo, vlna, rákos), voda, geneticé zdroje (léčiva, šlechtění).
• Regulating (regulační) — to, co příroda dělá, aniž si toho všimneme: opylování plodin, filtrace a čištění vody (mokřady), retence povodňových srážek, klimatická regulace, vázání CO₂, kontrola škůdců (predátoři + paraziti), regulace půdní eroze.
• Cultural (kulturní a duchovní) — turistika, rekreace, vzdělávání, věda, kulturní hodnota krajiny, duchovní rozměr (posvátné háje, „genius loci" konkrétních míst).

Globální kontext — jak je na tom Evropa a svět

Pro pochopení české situace se vyplatí znát globální obrázek. IPBES Global Assessment 2019 (Intergovernmental Science-Policy Platform on Biodiversity and Ecosystem Services — vědecký pendant IPCC pro biodiverzitu) konstatoval, že až 1 milion druhů ze zhruba 8 milionů popsaných je globálně ohrožen vyhynutím v příštích desetiletích. Pět hlavních hybatelů, ve jmenovaném pořadí: (1) změny ve využití území a vody (odlesňování, intenzifikace zemědělství), (2) nadužívání organismů (rybolov, lov), (3) změna klimatu, (4) znečištění, (5) invazní druhy. Pro ČR jsou relevantní všechny pět, ale dominuje (1) — intenzifikace zemědělství a fragmentace krajiny. ^[4]

Living Planet Index 2024 (WWF + Zoological Society of London) měří průměrnou velikost monitorovaných populací 5 495 druhů obratlovců (téměř 35 000 populací) od 1970. Globální průměr: −73 % mezi 1970 a 2020. Regionálně: Latinská Amerika −95 %, Afrika −76 %, Asie −60 %, Evropa a střední Asie −35 %, Severní Amerika −39 %. Pro Evropu jde tedy o „lepší" výsledek než globální průměr, ale stále dramatický — třetina monitorovaných populací zmizela během jednoho lidského života. ^[5]

Proč právě teď — pět krát rychlejší než kdy dřív

Příroda mizí vždycky — vyhynutí druhů je přirozená součást evoluce. Klíčový rozdíl: „pozadová" míra vyhynutí je podle paleontologických dat ~0,1 vyhynulého druhu na milion druhů na rok. Současná míra je podle IPBES 10–100× vyšší, u některých skupin (obojživelníci) ještě víc. Mluví se proto o „šestém masovém vymírání" — analogie s pěti hlavními masovými vymíráními v geologické historii (poslední bylo na konci křídy, 66 mil. let pp., a vyhladilo dinosaury). Tentokrát příčinou není asteroid nebo sopka, ale lidská činnost. ^[6]

Pro ČR konkrétně: index ptáků zemědělské krajiny klesl od 1982 o 45 % (JPSP, ČSO, 2024 — viz kapitolu o stavu české přírody). Koroptev polní je na ~3 % stavu z 80. let. EU index motýlů travních porostů (Grassland Butterfly Index) klesl o 47 % od 1991. Toto není „extrémní názor" — to jsou tvrdá data z primárního monitoringu. Otázka pro občana, politika i zemědělce je, co s tím dál.