Kolektivní imunita: proč záleží i na ostatních
Očkování nechrání jen očkovaného. Když je proti nákaze odolná dost velká část lidí, nemoc se přestane šířit — a tím jsou chráněni i ti, kdo se očkovat nemohou: novorozenci, lidé po transplantaci nebo při léčbě rakoviny. Proto je proočkovanost společná věc.
Co je kolektivní imunita
Nakažlivé nemoci se šíří z člověka na člověka. Když ale nemocný narazí většinou na lidi, kteří jsou proti nákaze odolní (protože ji prodělali nebo jsou očkovaní), nemá komu nemoc předat a řetěz přenosu se přeruší. Stačí tedy, aby byla chráněná dostatečně velká část populace, a nákaza se přestane šířit i mezi těmi, kdo chránění nejsou. Této nepřímé ochraně se říká kolektivní imunita.
Proč se práh u každé nemoci liší
Kolik lidí musí být odolných, závisí na tom, jak je nemoc nakažlivá. Spalničky patří k vůbec nejnakažlivějším nemocem, jaké známe — jeden nemocný nakazí v neočkovaném prostředí kolem 12 až 18 dalších lidí. Proto je u nich potřeba velmi vysoká proočkovanost, kolem 95 %. U méně nakažlivých nemocí je práh nižší. U některých nákaz, které se nepřenášejí mezi lidmi (například tetanus, jehož původce je v půdě), kolektivní imunita nevzniká vůbec — tam chrání očkování pouze samotného očkovaného.
Roli hraje i to, co přesně vakcína dokáže. Tam, kde spolehlivě zabrání už samotné nákaze, se řetěz přenosu přeruší a kolektivní imunita funguje naplno — tak je to u spalniček. Tam, kde vakcína chrání hlavně před tím, aby nemoc proběhla těžce, je společný štít slabší a očkování prospívá především tomu, kdo ho podstoupil. Tenhle rozdíl rozebírá kapitola o tom, jak dobře vakcíny chrání.
Koho tím chráníme
Vysoká proočkovanost je jediná ochrana pro lidi, kteří se sami očkovat nemohou nebo u nichž očkování nezabralo:
- Nejmenší děti, které jsou na některé vakcíny ještě příliš malé — novorozence před spalničkami chrání hlavně to, že nemoc nekoluje v jejich okolí.
- Lidé s oslabenou imunitou — při chemoterapii, po transplantaci orgánu nebo kostní dřeně, s některými vrozenými poruchami imunity. Ti navíc často nesmějí dostat živé vakcíny.
- Lidé s těžkou alergií na složku konkrétní vakcíny, kteří ji proto nemohou dostat.
- Ti, u koho očkování plně nezabralo — žádná vakcína není účinná na 100 %, ale v dobře proočkované populaci je i tak chrání okolí.
Když proočkovanost klesne
Kolektivní imunita funguje jen do chvíle, kdy proočkovanost neklesne pod potřebný práh. Pak se nákaza vrací — a první na řadě jsou právě ti nejzranitelnější. Co se stane, když proočkovanost u spalniček klesne, ukazuje kapitola o historii a návratu nemocí, které měly být minulostí.
U toho se vyplatí na chvíli zastavit, protože právě tady vzniká nejčastější námitka: „když jsou všichni ostatní očkovaní, mě už očkovat netřeba." Sama o sobě ta úvaha není hloupá — jenže vychází jen tomu, kdo ji vysloví jako jediný. Kdo se jí řídí, přenechá drobné nepohodlí a riziko očkování ostatním a výhodu společné ochrany si nechá. Když tak uvažuje pár lidí, štít vydrží. Když jich přibývá, protrhne se — a doplatí na to nejdřív ti, kdo žádnou volbu nikdy neměli: kojenci a lidé s oslabenou imunitou.