Jak je to jinde v Evropě

Jak tuto kapitolu číst

Pro každou zemi popisujeme: (a) strukturu systému, (b) aktuální parametry (věk, odvody, náhradový poměr), (c) poslední reformu, (d) co by z toho mohlo platit i pro ČR. Kapitola nehodnotí, který systém je „nejlepší“ – každý odpovídá odlišné historii, ekonomice a politické kultuře. Hlavní zdroje: OECD Pensions at a Glance 2025 (tabulky pro každou zemi), Mercer CFA Global Pension Index 2025, národní stránky správců (Deutsche Rentenversicherung, Pensionsmyndigheten atd.) a EU Pension Adequacy Report 2024. ^[1][2][3]

Německo – Rentenpaket II a Generationenkapital

Největší systém v EU, klasický PAYG. Odvod 18,6 % hrubé mzdy (zaměstnavatel 9,3 %, zaměstnanec 9,3 %). Důchodový věk postupně roste ze 65 na 67 let do roku 2031. Náhradový poměr ≈ 48 % hrubé mzdy – historicky byl 53 %, ale od roku 2000 postupně klesal. Vláda Olafa Scholze v roce 2024 představila návrh Rentenpaket II (parlamentní tisk Bundestagu 20/11898), jehož součástí byl i Generationenkapital – kolektivní státní investiční fond financovaný z federálních úvěrů (počáteční půjčka cca 12 mld. € s pravidelným každoročním navyšováním; cílový dlouhodobý objem cca 200 mld. €), jehož výnosy měly přispívat k financování důchodů od druhé poloviny 30. let. Koalice se ale v listopadu 2024 rozpadla dřív, než byl balík schválen, a Generationenkapital tak zůstal neschváleným reliktem. Bundesrechnungshof navíc ve stanovisku z října 2024 varoval, že kumulované zatížení spolkového rozpočtu úvěry by do r. 2045 dosáhlo až 366 mld. €, zatímco kumulované výnosy převedené do důchodového pojištění by činily jen cca 100 mld. € – GK by tedy podle BRH samo o sobě generovalo schodek po více než dvě dekády. ^[15] Následující vláda Friedricha Merze (CDU/CSU + SPD) prosadila ve spolkovém sněmu 5. prosince 2025 poměrem 318:225 (53 zdržení, dosažena Kanzlermehrheit) vlastní balík – Rentenpaket 2025 (Drucksache 21/1929; oficiálně Gesetz zur Stabilisierung des Rentenniveaus und zur vollständigen Gleichstellung der Kindererziehungszeiten), který: (a) prodlužuje Haltelinie (zákonnou garanční hranici) úrovně náhradového poměru na 48 % do roku 2031, (b) zavádí Mütterrente III – plné započtení tří let péče o dítě bez ohledu na ročník narození (od 1. 1. 2027), (c) ruší Anschlussverbot (zákaz bezprostředního navazujícího pracovního poměru) a vytváří pracovněprávní rámec pro Aktivrente (možnost pokračovat ve výdělečné činnosti po dosažení důchodového věku se zvýhodněním). Generationenkapital v něm obsažen není. ^[4]

Rakousko – štědrý PAYG, vysoké odvody

Rakouský model je nejblíž české tradici – čistý PAYG s monopolem I. pilíře. Odvody na důchod jsou 22,8 % hrubé mzdy (10,25 % zaměstnanec, 12,55 % zaměstnavatel) a náhradový poměr ≈ 76 %, jeden z nejvyšších v OECD. Důchodový věk: muži 65, ženy postupně z 60 na 65 do roku 2033. Reformy poslední dekády byly malé – Rakousko zatím neprojektuje velký deficit, protože (a) plodnost je 1,45 (jako ČR), ale migrace je silně pozitivní, (b) daně pokrývají rozdíl. ^[5]

Rakouský přístup ukazuje, že je možné mít štědrý PAYG, pokud je společnost ochotná nést vyšší daňovou zátěž a vyšší migraci. Je to politická volba, ne technická nutnost.

Polsko – NDC + OFE (s turbulencemi)

Polsko v roce 1999 zásadně reformovalo systém: zavedlo NDC (notional defined contribution) – virtuální individuální účty, na kterých se zapisují odvody, a při odchodu do důchodu se celkový „virtuální kapitál“ rozdělí podle očekávané délky života. Systém je soběstačný v tom smyslu, že automaticky reaguje na demografii (delší dožití = nižší roční důchod). ^[6]

Druhý pilíř – OFE (Otwarte Fundusze Emerytalne) – byl povinný investiční pilíř. V roce 2014 vláda Donalda Tuska převedla zpět do ZUS dluhopisovou část portfolií OFE (přibližně 51,5 % objemu aktiv, cca 153 mld. PLN); zároveň bylo zrušeno povinné členství, do OFE od té doby plyne příspěvek jen po aktivní volbě. V letech 2019–2021 vláda Práva a spravedlnosti (PiS) prosadila návrh úplné likvidace OFE a převodu aktiv na soukromé účty IKE (s 15 % transformačním poplatkem) – Sejm jej schválil v prvním čtení v lednu 2020, druhé čtení proběhlo 14. dubna 2021, projednávání ale uvázlo a zákon nebyl schválen jako celek. OFE proto k roku 2025 nadále existují (podle KNF na konci března 2025 aktiva 248 mld. PLN a 14,18 mil. členů; nové vstupy jsou ale minimální – v r. 2023 přibylo jen 113 osob, zatímco do PPK 0,9 mil.) a Tuskova vláda (od konce 2023) reformu neoživila. ^[6]

Slovensko – LE-link od 2023

Slovensko je pro ČR nejbližší srovnávací případ – stejná historie, stejná demografie, stejná ekonomická velikost. V roce 2023 zavedlo automatické navázání důchodového věku na očekávanou délku života (life-expectancy link, zkratka LE-link). Vzorec je navázán na medián změny střední délky života v poprodukčním věku: rozdíl důchodového věku mezi po sobě jdoucími ročníky může být 0–2 měsíce (nikdy neklesá), zaokrouhluje se na celé měsíce dolů a konkrétní hodnotu pro každý ročník vyhlašuje MPSVR SR vyhláškou (zákon č. 461/2003 Z. z.). Ústavní strop 64 let z roku 2019 byl novelou č. 422/2020 Z. z. (účinnou od 1. 1. 2023) modifikován – pro ročníky narozené do 1966 zůstává tabulkový režim s horní hranicí 64 let, zatímco pro ročníky 1967 a mladší se důchodový věk znovu odvozuje od střední délky života a horní hranice je otevřená. První konkrétní ročník určený LE-linkem – 1967 – vyhlásilo MPSVR SR vyhláškou č. 148/2025 Z. z. (důchodový věk 64 let a 1 měsíc). ^[7]

Druhý pilíř (SDS – starobní důchodové sporenie) na Slovensku zůstal – dříve do něj zaměstnanci vstupovali jen po aktivní volbě, ale nově přistupující zaměstnanci jsou do něj automaticky zapsáni s možností odhlášení. V roce 2024 měl cca 1,7 mil. účastníků. Průměrný náhradový poměr systému je ≈ 48 %. ^[7]

Švédsko – NDC + premium pension + automatická brzda

Švédsko v roce 1999 zavedlo NDC (stejně jako Polsko), ale s několika zvláštnostmi: (a) existuje premium pension – z celkového odvodu 18,5 % důchodového příjmu jde 16 procentních bodů do NDC (inkomstpension) a 2,5 procentního bodu do povinného, individuálně voleného investičního fondu (státní AP7 Såfa jako default); (b) funguje automatický vyrovnávací mechanismus – když se NDC zhorší (nižší výnos, nižší růst mezd), automaticky se sníží valorizace, bez nutnosti politického rozhodnutí. ^[8]

Průměrný náhradový poměr ≈ 54 %, důchodový věk je dynamický – tzv. riktålder (cílový věk) od roku 2026 činí 67 let (předtím 66), s možností dobrovolného dřívějšího odchodu od 63 let (resp. od 64 let pro mladší ročníky) s odpovídajícím krácením. Švédský systém je nejvíce automatizovaný v Evropě a tedy nejméně citlivý na politické cykly. Cenou je nižší transparentnost (běžný občan nerozumí vzorci) a větší volatilita důchodů v krizi. ^[8]

Nizozemsko – reforma WTP 2023 (DB → DC)

Nizozemsko má dlouhodobě jeden z nejlépe hodnocených důchodových systémů na světě – v Mercer CFA Global Pension Index je již několik let na 1. místě (2025: skóre 85,4, kategorie A). Základem je (a) AOW – paušální státní důchod pro všechny rezidenty, (b) povinný 2. pilíř – zaměstnavatelské penzijní fondy (cca 80 % zaměstnanců je do nich zapojeno), spravovaný sociálními partnery. ^[9]

V roce 2023 parlament schválil Wet toekomst pensioenen (WTP) – zákon o budoucnosti penzí. Zásadní změna: dosavadní smlouvy se slibovanou dávkou se převádějí na smlouvy se stanoveným příspěvkem s individuálními účty, postupně do roku 2028. Motivace: (a) DB sliby se staly finančně neudržitelnými při nízkých úrokových sazbách, (b) DC je transparentnější a spravedlivější mezi generacemi. Přechod je nejvážnější institucionální změna v nizozemském systému od přijetí AOW (1956, účinnost od 1. 1. 1957). ^[9]

Dánsko – ATP + povinný 2. pilíř + LE-link

Dánsko kombinuje tři pilíře: (a) folkepension – paušální státní důchod, (b) ATP – povinný kolektivní 2. pilíř pro zaměstnance, (c) zaměstnavatelská schémata (typické jsou v odborech/sektorech). Již od reforem z let 2006–2011 je důchodový věk plně navázán na očekávanou délku života. Dnes je stanoven zákonem takto: 67 let (platný stav), 68 let od roku 2030 (ročníky 1963–1966), 69 let od 2035 (ročníky 1967–1970) a 70 let od 2040 (ročníky narozené po 31. prosinci 1970 – zákon přijat 22. května 2025 ve Folketingu poměrem 81:21, zatím nejvyšší zákonný věk v EU). Další růst zůstává navázán na délku života. ^[10]

Dánský systém je nejudržitelnější v OECD – projekce do roku 2070 ukazují stabilní výdaje pod 9 % HDP i při rostoucí populaci 65+. Cenou je vysoký důchodový věk (pokud se LE-link nepozmění, řadu dánských občanů čeká odchod po 70. roce). ^[10]

Velká Británie – triple lock + auto-enrollment (NEST)

Velká Británie má paušální State Pension (2026/27: £ 241,30/týden, každoročně se mění podle pravidla trojí garance růstu) + od roku 2012 automatické zapisování do zaměstnavatelského spoření. Každý zaměstnanec 22+ let s příjmem nad £ 10 000/rok je do schématu zapsán automaticky, může se ale kdykoliv odhlásit – nejde o povinné členství v doslovném smyslu. Minimální příspěvek v kvalifikovaném schématu je 8 % z rozhodného příjmu, z toho alespoň 3 % zaměstnavatel, zbytek dohromady zaměstnanec a státní daňová úleva. Výchozí správce (pro zaměstnavatele bez vlastního schématu): NEST – státem zřízený penzijní správce. ^[11]

Po více než 13 letech automatického zapisování do spoření (od října 2012): přes 11 mil. nových střadatelů zapojených do schémat (poslední údaj DWP); aktuální souhrnná čísla naspořených aktiv (řádově desítky až nižší stovky miliard liber, NEST sám desítky miliard) je vhodné dohledávat ve výročních zprávách DWP a NEST. Jde o jednu z nejvýznamnějších evropských reforem v oblasti automatického zapojení do soukromého spoření. Kompromisem je skromná úroveň (8 % celkem je relativně nízké, Velká Británie debatuje navýšení na 12 %). Mansion House Accord (květen 2025) navíc největší poskytovatele penzí zavázal investovat min. 10 % default DC fondů do private markets do r. 2030, z toho 5 % do britských private markets. ^[11]

Státní důchod je valorizován „triple lock“ – každý rok roste o nejvyšší z těchto tří hodnot: inflace, růstu mezd, 2,5 %. V letech vysoké inflace (2022–2023) to vedlo k rychlému růstu výdajů; politická debata o zrušení triple locku trvá, ale nikdo ho zatím nezrušil. ^[11]

Francie – PAYG, reforma 2023

Francouzský systém je nejkomplexnější v Evropě – 42 separátních režimů (pro státní zaměstnance, železničáře, horníky, SNCF atd.), všechny PAYG, politicky citlivé. Důchodový věk: dlouho 62 let, reforma 2023 (Emmanuela Macrona) ho zvedla na 64 (postupně do 2030), vyvolala měsíce protestů a několik vot nedůvěry. Reforma prošla použitím článku 49.3 Ústavy (vláda ji „protlačila“ bez hlasování). ^[12]

Po listopadovém parlamentním sporu (Senát článek o pozastavení 25. 11. 2025 vyškrtl 190:108, výbor Národního shromáždění ho 29. 11. obnovil) bylo v rámci LFSS 2026 (Loi de financement de la sécurité sociale, definitivně přijato Národním shromážděním 16. 12. 2025, vyhlášeno koncem prosince) zavedení reformy 2023 dočasně pozastaveno: pro důchody přiznávané od 1. 9. 2026 do ledna 2028 zůstává zákonný věk zafixován na 62 letech a 9 měsících. Týká se ročníků 1964–1968, které měly podle původního harmonogramu odcházet později. Vláda fiskální náklad odhaduje na ≈ 400 mil. € v roce 2026 a 1,8 mld. € v roce 2027. Po lednu 2028 má dle aktuálního znění zákona pokračovat původní trajektorie (čili i nadále směrem k 64 letům), pokud nebude dál upraveno. ^[16]

Francouzský případ je politickou lekcí – ukazuje, jaké mají důchodové reformy společenské náklady, zvláště pokud se dotknou aktivně pracujících a existují silné odbory. Pro ČR je relevantní tím, že velké změny (typu posunu o 2 roky) vyžadují politickou koalici a komunikaci, jinak se stanou předmětem permanentní obstrukce.

Itálie – NDC od 1995

Itálie reformovala systém už v roce 1995 (Diniho reforma) – přechod z extrémně velkorysého PAYG systému (před 1995 náhradový poměr přes 90 %) na NDC. Přechod je ale pomalý: zaměstnanci s odpracovanými lety před 1995 mají hybridní formuli, některé plné výhody doznívají dodnes. Výsledek: veřejné výdaje na důchody činí 15,3 % HDP v r. 2025 (289 mld. €; INPS) – v OECD druhé nejvyšší po Řecku; trajektorie podle Ragioneria Generale dello Stato (Ageing Report 2024) roste na peak ≈ 17,3 % HDP kolem r. 2036 a teprve pak klesá k ≈ 13,6 % v r. 2070. ^[13]

Srovnávací tabulka: ČR vs. EU

Klíčová ponaučení pro ČR

1. LE-link (Slovensko, Dánsko) – snižuje politickou zátěž opakovaného zvyšování věku.
2. Auto-enrollment (Velká Británie) – zapojilo miliony Britů do spoření; v ČR je účast v III. pilíři dobrovolná a nižší.
3. NDC (Švédsko, Polsko, Itálie) – transparentní, soběstačné, ale vyžaduje politickou disciplínu nezasahovat.
4. Generationenkapital (Německo, návrh 2024) – kolektivní kapitálová rezerva jako kompromis mezi PAYG a fondovým systémem; německý návrh sice po pádu Ampel-koalice neprošel, koncept ale zůstává inspirací.
5. Automatická brzda (Švédsko) – pravidlo, které v krizi sníží valorizaci bez politického zásahu, zvyšuje důvěryhodnost.
6. Povinný 2. pilíř (Nizozemsko, Dánsko) – funguje, ale vyžaduje desítky let akumulace kapitálu. ČR je na začátku této cesty.

Žádný z těchto nástrojů není „správný“ univerzálně – každý má svoje kompromisy. Kapitola 10 probírá, které z nich se v ČR diskutují a jaké argumenty pro a proti se k nim váží.