Jak je to jinde v Evropě

Jak tuto kapitolu číst

U každé země sledujeme čtyři oblasti: podobu důchodového systému, aktuální parametry systému (zejména důchodový věk, odvody a náhradový poměr), poslední reformu a také to, co by z dané zkušenosti mohlo být využitelné pro ČR.

Kapitola neurčuje, který systém je „nejlepší“. Každý z nich vznikal v jiných historických, ekonomických a politických podmínkách. Hlavními zdroji jsou publikace OECD Pensions at a Glance 2025 s tabulkami pro jednotlivé země, Mercer CFA Global Pension Index 2025, národní stránky správců důchodových systémů, například Deutsche Rentenversicherung nebo Pensionsmyndigheten, a EU Pension Adequacy Report 2024. ^[1][2][3]

Německo — druhý důchodový balíček a generační kapitál

Německo má největší důchodový systém v Evropské unii. Funguje jako klasický průběžně financovaný systém PAYG, v němž se současné důchody platí z odvodů současných pracujících.

Odvod činí 18,6 % hrubé mzdy a dělí se rovným dílem: 9,3 % platí zaměstnavatel a 9,3 % zaměstnanec. Důchodový věk se postupně zvyšuje ze 65 na 67 let, a to do roku 2031. Náhradový poměr, tedy vztah mezi výší důchodu a předchozí mzdou, dosahuje 48 % hrubé mzdy. Historicky činil 53 %, ale od roku 2000 postupně klesal.

Vláda Olafa Scholze v roce 2024 představila návrh Rentenpaket II, vedený jako parlamentní tisk německého Spolkového sněmu Bundestag 20/11898. Jeho součástí byl také Generationenkapital – kolektivní státní investiční fond financovaný z federálních úvěrů. Fond měl vzniknout díky počáteční půjčce 12 mld. € a následně se každoročně pravidelně navyšovat. Jeho dlouhodobý cílový objem se odhadoval na 200 mld. €. Od druhé poloviny 30. let měly výnosy fondu přispívat k financování důchodů.

Koalice se však v listopadu 2024 rozpadla dříve, než byl balík schválen. Generationenkapital tak zůstal pouze neschváleným návrhem. Německý spolkový účetní dvůr, Bundesrechnungshof, navíc ve stanovisku z října 2024 varoval, že kumulované zatížení spolkového rozpočtu úvěry by do roku 2045 dosáhlo až 366 mld. €. Kumulované výnosy převedené do důchodového pojištění by podle něj činily jen přibližně 100 mld. €. Generationenkapital by tedy podle Bundesrechnungshofu sám o sobě vytvářel schodek po více než dvě dekády. ^[15]

Následující vláda Friedricha Merze, složená z křesťanskodemokratické CDU/CSU a sociálnědemokratické SPD, prosadila ve Spolkovém sněmu 5. prosince 2025 vlastní balík Rentenpaket 2025. Rentenpaket 2025 prodlužuje Haltelinie, zákonnou garanční hranici úrovně náhradového poměru, na 48 % do roku 2031. Zároveň zavádí Mütterrente III, tedy plné započtení tří let péče o dítě bez ohledu na ročník narození, a to od 1. 1. 2027. Balík také ruší Anschlussverbot, zákaz bezprostředního navazujícího pracovního poměru. Tím vytváří pracovněprávní rámec pro Aktivrente – možnost pokračovat ve výdělečné činnosti po dosažení důchodového věku se zvýhodněním. Generationenkapital v něm obsažen není. ^[4]

Rakousko – štědrý průběžný systém a vysoké odvody

Rakouský model je české tradici velmi blízký. Jde o čistý průběžný systém PAYG, v němž se současné důchody vyplácejí z odvodů dnešních pracujících, a hlavní roli má první pilíř, tedy státní důchodové pojištění. Odvody na důchod dosahují 22,8 % hrubé mzdy. Z toho 10,25 % platí zaměstnanec a 12,55 % zaměstnavatel.

Rakousko zároveň patří mezi země s velmi vysokým náhradovým poměrem, který ukazuje, jak velkou část předchozí mzdy důchod nahrazuje. V Rakousku dosahuje zhruba 76 %, což patří k nejvyšším hodnotám v OECD. Důchodový věk je u mužů 65 let. U žen se postupně zvyšuje z 60 na 65 let, a to do roku 2033.

Reformy poslední dekády byly v Rakousku spíše malé. Země zatím nepočítá s velkým deficitem důchodového systému. Plodnost dosahuje přibližně 1,3 dítěte na ženu, tedy podobné úrovně jako v ČR, migrace je však silně pozitivní a zbývající rozdíl pokrývají daně. ^[5]

Rakouský přístup ukazuje, že štědrý průběžný systém PAYG může fungovat, pokud je společnost ochotná přijmout vyšší daňovou zátěž a vyšší migraci. Jde tedy o politickou volbu, nikoli o technickou nutnost.

Polsko: důchody podle pomyslných účtů a nejistý osud fondů OFE

Polsko v roce 1999 zásadně změnilo svůj důchodový systém. Zavedlo model NDC (notional defined contribution), systém pomyslných individuálních účtů, na které se zapisují odvody. Při odchodu do důchodu se celkový „virtuální kapitál“ rozdělí podle očekávané délky života. Systém se tak do určité míry přizpůsobuje demografii: když se lidé dožívají vyššího věku, roční důchod vychází nižší. ^[6]

Součástí reformy byl také druhý pilíř OFE (Otwarte Fundusze Emerytalne), což jsou povinné investiční důchodové fondy. V roce 2014 vláda Donalda Tuska převedla část majetku OFE uloženou v dluhopisech zpět do polské správy sociálního zabezpečení ZUS. Šlo přibližně o 51,5 % objemu aktiv, asi 153 mld. PLN. Zároveň bylo zrušeno povinné členství, takže od té doby do OFE plyne příspěvek jen tehdy, když si ho člověk aktivně zvolí.

V letech 2019–2021 vláda strany Právo a spravedlnost (PiS) prosadila návrh na úplné zrušení OFE. Aktiva se měla převést na soukromé účty IKE, což jsou individuální důchodové účty, a zároveň zatížit 15 % transformačním poplatkem. Polský Sejm návrh schválil v prvním čtení v lednu 2020 a druhé čtení proběhlo 14. dubna 2021. Projednávání však uvázlo a zákon nebyl schválen jako celek. OFE proto k roku 2026 nadále existují. Nových členů však přibývá jen minimum.

Slovensko: důchodový věk navázaný na délku života

Slovensko je pro ČR nejbližším případem ke srovnání: má podobnou historii, demografii i velikost ekonomiky. V roce 2023 zavedlo automatické navázání důchodového věku na očekávanou délku života (life-expectancy link, zkratka LE-link). Vzorec vychází z mediánu změny střední délky života v poprodukčním věku. Rozdíl důchodového věku mezi dvěma po sobě jdoucími ročníky může být 0–2 měsíce, nikdy neklesá, zaokrouhluje se dolů na celé měsíce a konkrétní hodnotu pro každý ročník vyhlašuje MPSVR SR vyhláškou (zákon č. 461/2003 Z. z.). Ústavní strop 64 let z roku 2019 upravila novela č. 422/2020 Z. z., účinná od 1. 1. 2023. Pro ročníky narozené do 1966 zůstává tabulkový režim s horní hranicí 64 let. Pro ročníky 1967 a mladší se už důchodový věk znovu odvozuje od střední délky života a horní hranice zůstává otevřená. První konkrétní ročník určený podle LE-linku — ročník 1967 — vyhlásilo MPSVR SR vyhláškou č. 148/2025 Z. z.; důchodový věk stanovilo na 64 let a 1 měsíc. ^[7]

Druhý pilíř, SDS – starobní důchodové sporenie, na Slovensku zůstal. Dříve do něj zaměstnanci vstupovali jen na základě vlastní aktivní volby. Nově přistupující zaměstnanci jsou však zapisováni automaticky a mohou se z něj odhlásit. Ke konci roku 2025 měl po zavedení automatického zápisu nově přistupujících přes 2,0 mil. účastníků. Průměrný náhradový poměr systému je ≈ 48 %. ^[7]

Švédsko: pomyslné účty, prémiová penze a automatická brzda

Švédsko v roce 1999 zavedlo NDC, systém s pomyslnými osobními účty, podobně jako Polsko. Má však několik zvláštností. První z nich je premium pension: z celkového odvodu ve výši 18,5 % důchodového příjmu jde 16 procentních bodů do NDC (inkomstpension) a 2,5 procentního bodu do povinného, individuálně voleného investičního fondu. Státní AP7 Såfa přitom slouží jako výchozí fond. Druhou zvláštností je automatický vyrovnávací mechanismus. Když se NDC zhorší, například kvůli nižšímu výnosu nebo pomalejšímu růstu mezd, valorizace se automaticky sníží bez nutnosti politického rozhodnutí. ^[8]

Průměrný náhradový poměr je přibližně 54 % a důchodový věk se průběžně mění. Takzvaný riktålder, cílový věk, od roku 2026 činí 67 let; předtím to bylo 66 let. Dobrovolný dřívější odchod je možný od 63 let, respektive od 64 let pro mladší ročníky, s odpovídajícím krácením. Švédský systém je nejvíce automatizovaný v Evropě, a proto je nejméně citlivý na politické cykly. Cenou je nižší transparentnost, protože běžný občan vzorcům nerozumí, a také větší kolísání důchodů v krizi. ^[8]

Nizozemsko — reforma WTP z roku 2023 a přechod od slíbených dávek k příspěvkům

Nizozemsko má dlouhodobě jeden z nejlépe hodnocených důchodových systémů na světě. V žebříčku Mercer CFA Global Pension Index, který porovnává kvalitu penzijních systémů, je už několik let na 1. místě. V roce 2025 získalo skóre 85,4 a zařadilo se do nejvyšší kategorie A.

Základem nizozemského systému je AOW, paušální státní důchod pro všechny rezidenty. Vedle něj funguje povinný druhý pilíř, tedy zaměstnavatelské penzijní fondy spravované sociálními partnery — zaměstnavateli a zástupci zaměstnanců. Do těchto fondů je zapojeno přibližně 80 % zaměstnanců. ^[9]

V roce 2023 nizozemský parlament schválil Wet toekomst pensioenen neboli WTP, zákon o budoucnosti penzí. Reforma mění samotnou logiku zaměstnavatelských penzí. Dosavadní smlouvy typu DB (defined benefit) pracovaly se slibovanou dávkou: člověk měl nárok na předem určený důchod, obvykle podle mzdy a délky pojištění. Tento závazek nesl penzijní fond.

Nový systém postupně přechází na smlouvy typu DC (defined contribution), tedy na stanovený příspěvek. U nich není předem slíbená konkrétní výše důchodu. Jasně dané jsou příspěvky, které se posílají na individuální účet účastníka, zatímco výsledná penze závisí na naspořené částce a vývoji investic. Přechod na tento model má být dokončen do roku 2028.

Důvody reformy byly dva. Sliby typu DB se při nízkých úrokových sazbách staly finančně obtížně udržitelnými. Model DC je zároveň transparentnější, protože každý účastník lépe vidí své vlastní příspěvky a účet, a podle reformy má být také spravedlivější mezi generacemi. Přechod na WTP představuje nejvážnější institucionální změnu v nizozemském systému od přijetí AOW v roce 1956, které nabylo účinnosti 1. 1. 1957. ^[9]

Dánsko — ATP + povinný 2. pilíř + LE-link

Dánský důchodový systém stojí na třech pilířích. Prvním je folkepension, paušální státní důchod. Druhým je ATP, povinný kolektivní druhý pilíř pro zaměstnance. Třetím jsou zaměstnavatelská penzijní schémata. Ta se často sjednávají kolektivně v rámci jednotlivých odvětví, obvykle za účasti odborů, takže se nevážou jen na jednotlivého zaměstnance, ale na širší pracovní sektor. Už od reforem z let 2006–2011 je důchodový věk plně navázán na očekávanou délku života. Dnes je zákonem stanoven takto: 67 let jako platný stav, 68 let od roku 2030 pro ročníky 1963–1966, 69 let od roku 2035 pro ročníky 1967–1970 a 70 let od roku 2040 pro ročníky narozené po 31. prosinci 1970. Zákon byl přijat 22. května 2025 ve Folketingu poměrem 81:21 a jde zatím o nejvyšší zákonný věk v EU. Další růst zůstává navázán na délku života. ^[10]

Dánský systém je nejudržitelnější v OECD. Projekce do roku 2070 ukazují stabilní výdaje pod 9 % HDP i při rostoucí populaci starší 65 let. Cenou je vysoký důchodový věk: pokud se LE-link nezmění, řadu dánských občanů čeká odchod do důchodu po 70. roce. ^[10]

Velká Británie: trojí garance růstu a automatické zapojení do penzijního spoření

Velká Británie má paušální State Pension (2026/27: £ 241,30/týden), který se každoročně mění podle pravidla trojí garance růstu. Od roku 2012 má také automatické zapisování do zaměstnavatelského spoření. Každý zaměstnanec ve věku 22+ let s příjmem nad £ 10 000/rok je do schématu zapsán automaticky, může se však kdykoliv odhlásit. Nejde tedy o povinné členství v doslovném smyslu. Minimální příspěvek v kvalifikovaném schématu činí 8 % z rozhodného příjmu: alespoň 3 % platí zaměstnavatel a zbytek dohromady zaměstnanec se státní daňovou úlevou. Výchozím správcem pro zaměstnavatele bez vlastního schématu je NEST, státem zřízený penzijní správce. ^[11]

Po více než 13 letech automatického zapisování do spoření, které běží od října 2012, je do schémat zapojeno přes 11 mil. nových střadatelů podle posledního údaje DWP. Aktuální souhrnná čísla naspořených aktiv — řádově desítky až nižší stovky miliard liber, přičemž samotný NEST spravuje desítky miliard — je vhodné dohledávat ve výročních zprávách DWP a NEST. Jde o jednu z nejvýznamnějších evropských reforem v oblasti automatického zapojení do soukromého spoření. Kompromisem je skromná úroveň příspěvků: 8 % celkem je relativně nízké a Velká Británie debatuje o navýšení na 12 %. Mansion House Accord z května 2025 navíc zavázal největší poskytovatele penzí, aby do roku 2030 investovali nejméně 10 % výchozích DC fondů do neveřejně obchodovaných trhů, z toho 5 % do britských. ^[11]

Státní důchod se valorizuje podle pravidla trojí garance. Každý rok roste o nejvyšší ze tří hodnot: inflaci, růst mezd nebo 2,5 %. V letech vysoké inflace 2022–2023 to vedlo k rychlému růstu výdajů. Politická debata o zrušení pravidla pokračuje, ale zatím ho nikdo nezrušil. ^[11]

Francie — průběžný systém a reforma z roku 2023

Francouzský systém je nejkomplexnější v Evropě. Tvoří ho 42 samostatných režimů, například pro státní zaměstnance, železničáře, horníky nebo zaměstnance SNCF; všechny fungují jako PAYG, tedy průběžně financovaný systém, a jsou politicky citlivé. Důchodový věk byl dlouho 62 let. Reforma 2023 prezidenta Emmanuela Macrona ho zvedla na 64 let, postupně do roku 2030, a vyvolala měsíce protestů i několik hlasování o nedůvěře. Reforma prošla použitím článku 49.3 Ústavy, což je postup, při němž ji vláda „protlačila“ bez hlasování. ^[12]

Po listopadovém parlamentním sporu — Senát článek o pozastavení 25. 11. 2025 vyškrtl poměrem 190:108 a výbor Národního shromáždění ho 29. 11. obnovil — bylo v rámci LFSS 2026 (Loi de financement de la sécurité sociale, definitivně přijato Národním shromážděním 16. 12. 2025, vyhlášeno koncem prosince) zavedení reformy 2023 dočasně pozastaveno. Pro důchody přiznávané od 1. 9. 2026 do ledna 2028 zůstává zákonný věk podle roku narození zafixován mezi 62 lety a 9 měsíci pro ročník 1964 a 63 lety a 9 měsíci pro ročník 1968. Týká se to ročníků 1964–1968, které měly podle původního harmonogramu odcházet později. Vláda fiskální náklad odhaduje na přibližně 400 mil. € v roce 2026 a 1,8 mld. € v roce 2027. Po lednu 2028 má podle aktuálního znění zákona pokračovat původní trajektorie, tedy i nadále směrem k 64 letům, pokud nebude znovu upravena. ^[16]

Francouzský případ je politickou lekcí. Ukazuje, jaké společenské náklady mohou důchodové reformy mít, zvláště pokud se dotknou aktivně pracujících lidí a v zemi působí silné odbory. Pro ČR je relevantní tím, že velké změny, například posun věku o 2 roky, vyžadují politickou koalici a srozumitelnou komunikaci. Jinak se snadno stanou předmětem trvalé obstrukce.

Itálie: pomalý přechod na důchody s pomyslnými účty

Itálie reformovala svůj systém už v roce 1995 Diniho reformou. Šlo o přechod z mimořádně velkorysého PAYG systému, tedy průběžného financování, který před rokem 1995 poskytoval náhradový poměr přes 90 %, na NDC, systém s pomyslnými osobními účty. Přechod je však pomalý: zaměstnanci s odpracovanými lety před rokem 1995 mají kombinovaný výpočet a některé plné výhody doznívají dodnes. Výsledkem je, že veřejné výdaje na důchody činí 15,3 % HDP v r. 2025 (289 mld. €; INPS). To je v OECD druhá nejvyšší úroveň po Řecku. Trajektorie podle Ragioneria Generale dello Stato (Ageing Report 2024) vyroste na vrchol ≈ 17,3 % HDP kolem r. 2036 a teprve poté klesne k ≈ 13,6 % v r. 2070. ^[13]

Srovnávací tabulka: ČR vs. EU

Klíčová ponaučení pro ČR

1. LE-link (Slovensko, Dánsko) – navázání důchodového věku na délku života snižuje politickou zátěž opakovaného zvyšování důchodového věku.
2. Auto-enrollment (Velká Británie) – automatické zapisování zapojilo miliony Britů do spoření; v ČR je účast ve III. pilíři dobrovolná a nižší.
3. NDC (Švédsko, Polsko, Itálie) – systém s pomyslnými osobními účty je transparentní a soběstačný, ale vyžaduje politickou disciplínu do něj nezasahovat.
4. Generationenkapital (Německo, návrh 2024) – kolektivní kapitálová rezerva je kompromisem mezi PAYG a fondovým systémem; německý návrh po pádu Ampel-koalice neprošel, koncept však zůstává inspirací.
5. Automatická brzda (Švédsko) – pravidlo, které v krizi sníží valorizaci bez politického zásahu, zvyšuje důvěryhodnost systému.
6. Povinný 2. pilíř (Nizozemsko, Dánsko) – funguje, ale vyžaduje desítky let akumulace kapitálu. ČR je na začátku této cesty.

Žádný z těchto nástrojů není univerzálně „správný“ – každý má své kompromisy. Kapitola 11 proto probírá, které z nich se v ČR diskutují a jaké argumenty pro a proti se k nim vážou.