Kapitola 11 — Důchody srozumitelně

Jaké reformní změny se diskutují pro ČR

Automatické stabilizátory, navázání věku na dožití, částečné fondové krytí, konverze na NDC, posílení 3. pilíře. Co který návrh dělá, jaké má klady a zápory a kdo ho prosazuje.

Proč systém potřebuje další reformy

Reforma 2024 (zákon 417/2024 Sb.) podle projekce Národní rozpočtové rady (NRR) snižuje maximální schodek důchodového systému na přelomu 50. a 60. let z téměř 4 % HDP k hranici 1,5 % HDP. Přínos tak činí přibližně 2 procentní body HDP ročně. Samotné výdaje na starobní důchody ale dál porostou a kolem roku 2060 dosáhnou vrcholu na úrovni ≈ 9 % HDP. I po reformě tedy bude systém v letech 2061–2065 kulminovat deficitem kolem 1,5 % HDP ročně. K tomu se přidávají souběžné tlaky na zdravotnictví a dlouhodobou péči. Debata o „reformě po reformě“ je proto legitimní. [1][2]

Princip: zákon stanoví poměr let v aktivním věku k letům stráveným v důchodu (např. 2 : 1). Pokud se prodlouží průměrná délka života, automaticky se přiměřeně zvýší i důchodový věk. Politická debata se tím zbaví neustálého přetřásání otázky, „zda zvyšovat věk o rok“: zvýšení by probíhalo automaticky, bez samostatného hlasování. [3]

Tento princip funguje v Dánsku (od 2006), Finsku (od 2017), Nizozemsku (od 2013) a na Slovensku (znovuzaveden od 2023). Itálie má obdobný mechanismus uvnitř systému virtuálních individuálních účtů, transformační koeficienty se přepočítávají podle dat o střední délce života. Pro ČR by bylo navázání důchodového věku na délku života logickým dalším krokem po reformě 2024. Zákon sice zvedá věk na 67 let, ale potom se zvyšování opět zastavuje; LE-link by tuto hranici učinil dynamickou. [3][4]

ProProti
Systém se průběžně přizpůsobuje demografickému vývoji bez politických střetůVeřejnost to může vnímat jako „nepředvídatelné zvyšování věku“
Funkční praxe v Dánsku, na Slovensku, ve Finsku, v NizozemskuÚstavní otázka: automat vs. zákonodárná odpovědnost
Dlouhodobě fiskálně stabilizuje systémBez dodatečných opatření tvrdě dopadá na lidi v manuálních profesích
Reformy se politicky „odosobní“Parametry LE-linku samy o sobě mohou být předmětem sporu

Princip: pokud systém vykazuje finanční nerovnováhu (např. deficit překročí určité prahy), pravidla valorizace se automaticky upraví. Nejznámější model je švédský „brake“, tedy brzda: když NDC systém přestane splňovat rovnovážnou podmínku, koeficient valorizace se sníží. V krizi 2008–2010 Švédsko tento mechanismus použilo a přeneslo tak část nákladů na důchodce. [5]

V ČR by to znamenalo, že politici nemusejí valorizaci snižovat jednorázově podle aktuální situace, jako se to stalo při omezení mimořádné valorizace v roce 2023. Stabilizační pravidlo se aktivuje automaticky. Výhodou je větší důvěryhodnost systému, protože lidé předem znají podmínky. Nevýhodou zůstává, že voliči obtížně přijímají situaci, kdy jim stát krátí nárok „strojově“, bez viditelného politického rozhodnutí.

Princip: stát zřídí fond, do kterého postupně odvádí prostředky z přebytku, dluhopisů nebo zvláštní daně. Výnosy z investic pak slouží jako kolektivní rezerva pro důchodový systém. Dlouhodobě fungujícími příklady jsou norský Government Pension Fund Global (na konci roku 2025 přes 2,2 bilionu USD, tedy zhruba čtyřnásobek HDP Norska) a švédské AP fondy. Německý Generationenkapital byl součástí Rentenpaketu II vlády Ampel-koalice s plánem vložit ≈ 12 mld. € v roce 2024 a dosáhnout kapitálového stavu 200 mld. € do poloviny 2030. let. Po pádu koalice v listopadu 2024 zákon nebyl přijat a navazující černo-rudá koalice (CDU/CSU + SPD, od 2025) Generationenkapital v koaliční smlouvě nemá. Příklad tedy ukazuje politickou citlivost fondového řešení. [6]

Pro ČR by to byl způsob, jak diverzifikovat riziko, tedy nespoléhat jen na jeden zdroj financování. Systém PAYG (průběžné financování důchodů z aktuálních odvodů) by se alespoň částečně doplnil o kapitálový výnos. Technicky by fond mohl vzniknout například postupným navyšováním dluhu, jako mělo být v Německu, kde plán Rentenpaketu II počítal s úvěrem ≈ 12 mld. € v roce 2024 a kapitálovým stavem 200 mld. € v polovině 30. let; reforma však kvůli pádu Ampel-koalice neprošla. Druhou možností by byl převod aktiv státu, například nemovitostí, ČEZ nebo Letiště Praha. Debata o tom, zda by ČR měla takový fond, trvá od roku 2015, ale konkrétní návrh zatím nikdo neprosazoval s dostatečnou politickou silou. [6][7]

ProProti
Snižuje tlak na čistý PAYG systém v době demografického vrcholuInvestiční riziko – kapitálové trhy kolísají
Nepřenáší riziko na jednotlivce (jako povinný 2. pilíř)Zřízení přes dluh je politicky kontroverzní
Funguje v Německu, Norsku, Švédsku, na Novém ZélanduSpráva fondu vyžaduje nezávislou a kompetentní strukturu
Lze zřídit bez individuálních účtůV krizi může vláda podlehnout pokušení sáhnout po aktivech

Princip: každý nový zaměstnanec by byl automaticky přihlášen do DPS/DIP a měl by možnost se odhlásit. Zaměstnavatel by přispíval minimálně definovaným procentem; v britském modelu jde o 3 % zaměstnavatele + 5 % zaměstnance. Velká Británie tímto způsobem v letech 2012–2024 zapojila přes 10 milionů nových střadatelů. [8]

V ČR mělo ke konci roku 2024 penzijní připojištění (PP) a doplňkové penzijní spoření (DPS) dohromady 3,998 mil. smluv. Z toho samotné DPS 1,977 mil. Průměrný měsíční příspěvek účastníka dosahoval 889 Kč, v DPS 943 Kč. Penzijní aktiva přesto stále tvoří jen cca 8 % HDP (vs. 150 % HDP v Nizozemsku). Auto-enrollment by mohl zvýšit zapojení bez povinného 2. pilíře. Asociace penzijních společností (APS ČR) tento návrh dlouhodobě prosazuje. [8][9]

Co by bránilo zavedení v ČR: britský model stojí na tom, že vhodný fond i výchozí nastavení vybere za zaměstnance zaměstnavatel a existuje k tomu státem zřízený výchozí fond (NEST). V ČR je situace jiná: podle § 9 odst. 3 zákona č. 427/2011 Sb. zaměstnavatel nesmí zaměstnance ovlivňovat při výběru penzijní společnosti a nesmí za poskytnutí příspěvku přijmout žádnou odměnu. Automatické přihlašování by proto v ČR muselo nejdřív vyřešit, kdo a do jakého fondu zaměstnance zapíše – například přes státní výchozí fond nebo náhodné přiřazení – aby se předešlo střetu zájmů a nerovné soutěži mezi penzijními společnostmi. [8][14]

Princip: místo současného bodového výpočtu (výpočtový základ × procentní výměra) by se pro každého pojištěnce vedl virtuální účet, na který by se připisovaly odvody. Při odchodu do důchodu by se celkový virtuální kapitál rozdělil podle očekávané délky života, podobně jako anuita v soukromém spoření. [10]

NDC je základem veřejného důchodového systému například v Itálii, Lotyšsku, Norsku, Polsku a Švédsku. Jeho výhodou je větší přehlednost: každý vidí, kolik má na svém pomyslném účtu „naspořeno“. Systém se zároveň sám přizpůsobuje délce života — pokud lidé žijí déle, vychází z toho nižší důchod. Odpadá také potřeba redukčních hranic. Nevýhodou je horší dopad na lidi s kratší pracovní historií, například invalidy nebo dlouhodobě nezaměstnané. Přechod z bodového systému je navíc složitý a dlouhý — v Itálii probíhá od 90. let a plné dopady se projeví až kolem roku 2040. [10]

V české akademické debatě se NDC diskutuje od konce 90. let. Zmiňovali ho například Vladimír Bezděk a později Daniel Münich, nikdy ale nemělo dostatečnou politickou podporu. Reforma tohoto typu by vyžadovala několikaleté přechodné období a široký konsenzus — a ten v ČR zatím chybí. [11]

Do roku 2023 včetně mohly OSVČ platit důchodové pojistné z minimálního vyměřovacího základu ve výši 25 % průměrné mzdy. Konsolidační balíček (zák. č. 349/2023 Sb.) tuto hranici od roku 2024 postupně zvyšuje po 5 procentních bodech ročně: 30 % v roce 2024, 35 % v roce 2025, 40 % v roce 2026. I přesto vedou nízké vyměřovací základy u části drobných živnostníků k nižším budoucím důchodům. Ve srovnání s průměrným novým starobním důchodem nad 20 000 Kč měsíčně jde u této skupiny často o výrazně podprůměrné hodnoty. Reformní debata proto míří dál: jak spravedlivě nastavit poměr odvodů a nároků OSVČ. [2]

Reformní návrhy, které zatím nejsou součástí platné legislativy, mají tři hlavní podoby: (a) pokračovat v růstu povinných odvodů i po roce 2026, (b) navázat odvody na skutečný výnos podobně jako u DPH, (c) zavést povinné minimální spoření v DPS/DIP pro OSVČ výměnou za vyšší nárok. Tyto návrhy mají mírnou podporu na MF a v odborných komisích, ale silnou opozici u sdružení a komor reprezentujících OSVČ. [2][12]

II. pilíř z let 2013–2015 byl zrušen. V debatě se objevuje otázka, zda ho znovu zavést v jiné podobě — například s automatickým zapojením a možností vystoupit, místo aby se lidé museli sami aktivně přihlásit. Součástí návrhu bývá také profesionální správa a minimální poplatky. Argumentem pro je rozložení rizika mezi více zdrojů a možnost kapitálového výnosu. Argumentem proti je politická nedůvěra, krátká zkušenost ČR s kapitálovým spořením a náklady na přechod. Ty vznikají tím, že část odvodů by se odklonila z průběžného systému (PAYG) do fondu, ale stávající důchody by se dál musely vyplácet. [13]

Co se v debatě naopak (zatím) neřeší

  • Valorizace navázaná plně na mzdy (nikoliv na inflaci) — vyrovnávala by životní úroveň důchodců s aktivními, ale výrazně by zvýšila výdaje.
  • Univerzální základní důchod pro všechny občany 65+ (jako v Nizozemsku nebo Dánsku) — politicky se neprobírá a vyžadoval by fiskální transformaci.
  • Důchodový strop (maximální výše důchodu nad určitou hranicí) — některé země ho mají, ČR ne; debata je okrajová.
  • Účast dětí na péči o rodiče (jako model Německo Pflegeversicherung) — stojí mimo důchodový systém, ale s důchody souvisí přes dlouhodobou péči.
  • Reforma invalidních důchodů — systémově se o ní zatím nemluví, přestože tlak poroste s rostoucím věkem odchodu do starobního důchodu.

Kdo v ČR reformní debatu vede

  • Národní rozpočtová rada (NRR) — každoroční Zpráva o dlouhodobé udržitelnosti; doporučuje automatické mechanismy.
  • NERV (Národní ekonomická rada vlády) — poradní orgán; jednotlivé materiály k důchodové reformě publikovány v letech 2023–2024.
  • IDEA CERGE-EI — akademický think-tank (Daniel Münich, Filip Pertold, Klára Kalíšková); publikuje studie.
  • VŠE (Vysoká škola ekonomická) — Jaroslav Vostatek, Ladislav Průša; dlouhodobá akademická tradice.
  • Asociace penzijních společností (APS ČR) — prosazuje auto-enrollment a posílení III. pilíře.
  • OECD, Evropská komise, MMF — pravidelně doporučují LE-link, fondový pilíř a reformu OSVČ; bez politické závaznosti.

Co z toho plyne pro občana

Žádný z těchto návrhů zatím nemá parlamentní většinu. Lidé by ale měli počítat s tím, že se důchodový systém bude dál měnit a zákonodárci se k jeho úpravám budou vracet v každém volebním období. Prakticky to znamená, že se vyplatí vytvářet si vlastní rezervy (viz kapitola 12), sledovat základní parametry systému a nespoléhat na to, že „zákon se už nezmění“. Od roku 1995 se významné parametry měnily opakovaně a lze předpokládat, že se budou měnit i nadále.

Zdroje

  1. Zpráva NRR o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí 2025 (Národní rozpočtová rada, 2025)
  2. NERV – Podněty pro úpravy I. důchodového pilíře (Pracovní skupina NERV „Důchodová reforma“, Úřad vlády ČR, 2023)
  3. IDEA CERGE-EI – Jaké další reformy vyžaduje důchodový systém? (Policy Brief) (Filip Pertold, IDEA při CERGE-EI, 2025)
  4. Sociálna poisťovňa SR – Dôchodkový vek (automatické navázanie na strednú dĺžku života) (Sociálna poisťovňa SR, 2024)
  5. Pensionsmyndigheten – Orange rapport 2024: Pensionssystemets årsredovisning (Pensionsmyndigheten (Švédsko), 2024)
  6. BMAS – Das Rentenpaket II im Überblick (Generationenkapital) (Bundesministerium für Arbeit und Soziales, 2024)
  7. Vostatek: Jurečkova důchodová reforma (Working Paper 3/2023, VŠFS) (Jaroslav Vostatek, Vysoká škola finanční a správní, 2023)
  8. DWP – Ten years of Automatic Enrolment in Workplace Pensions: statistics and analysis (Department for Work and Pensions (Velká Británie), 2022)
  9. MF ČR – Základní ukazatele vývoje penzijního připojištění a doplňkového penzijního spoření k 31. 12. 2024 (Ministerstvo financí ČR (data APS ČR / ČNB), 2025)
  10. OECD – Pensions at a Glance 2023: OECD and G20 Indicators (OECD, 2023)
  11. Závěrečná zpráva Výkonného týmu ke zhodnocení důchodové reformy (podklady pro rozhodování o pokračování důchodové reformy) (Výkonný tým (předseda Vladimír Bezděk), MPSV, 2005)
  12. Důvodová zpráva k zákonu č. 349/2023 Sb. (konsolidační balíček – část k OSVČ) (Ministerstvo financí ČR (předkladatel), 2023)
  13. World Bank – Adequacy of Retirement Income after Pension Reforms in Central, Eastern, and Southern Europe: Eight Country Studies (Robert Holzmann, Ufuk Guven – World Bank, 2009)
  14. Zákon č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření – § 9 odst. 3 (zaměstnavatel nesmí ovlivňovat výběr penzijní společnosti) (Parlament ČR, 2011)