Invazní rostliny v ČR — od bolševníku po vodní mor

Globální čísla a klíčové zdroje

Autoritativním zdrojem pro českou invazivní flóru je Catalogue of Alien Plants of the Czech Republic (3. vydání, Pyšek et al. 2022), časopis Preslia, postavený na databázi PLADIAS (Plant Diversity Analysis and Synthesis Centre, Botanický ústav AV ČR Průhonice). Aktualizovaný taxonomický a distribuční přehled pro každý druh je dostupný v pladias.cz. Souhrn: ^[1]

Český vědecký tým Centrum invazní biologie BÚ AV ČR (Petr Pyšek, Jiří Sádlo, Jan Pergl, Adam Petrusek, Milan Chytrý) vydal navíc prioritní seznam pro ČR (NeoBiota): Černý seznam 78 rostlin + 39 živočichů (vysoká priorita), Šedý seznam 47 rostlin + 16 živočichů (střední), Varovný seznam 25 rostlin + 27 živočichů (potenciální). „Intenzivní management" je doporučen u 5 druhů, z rostlin: bolševník velkolepý a ambrozie peřenolistá. Národní seznam ČR formálně přijat dosud nebyl. ^[2]

Bolševník velkolepý — kavkazská obří miřík

Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) je nejznámější česká invazní rostlina — částečně kvůli své monstróznosti (dorůstá až 5 m), částečně kvůli zdravotnímu riziku. Původ: západní část Velkého Kavkazu (mezi Černým a Kaspickým mořem). V Evropě se objevil v 19. století jako okrasná „obří miřík". V Česku doloženo první pěstování 1862 v Lázních Kynžvart (Karlovarský kraj), odkud unikl do volné přírody. ^[3]

Biologie. Bolševník je dvouletka až vytrvalá; v prvním roce tvoří přízemní růžici listů, druhý nebo třetí rok vykvete (mohutný květenství, květy bílé, plochý okolík), produkuje až 25 000 semen ročně a uhyne (monocarpický). Semena jsou rozšiřována vodou (hydrochorně podél toků), větrem na krátké vzdálenosti, na pneumatikách aut a na obuvi. Klíčivost semen v půdě 5–7 let, takže ani po likvidaci nadzemních částí není problém vyřešen.

Rozšíření v ČR. Nejvyšší koncentrace je v Karlovarském kraji — Slavkovský les, povodí Ohře, kde je odhadem ~50 km² zasaženo. Dále západní a severní Čechy. Celkem v ČR ~10 000 lokalit (NDOP). Status: invazní neofyt, Unijní seznam EU 1143/2014, „intenzivní management" v prioritním seznamu Pergl et al.

Management. (1) Mechanický: vyrýpání kořenů min. 15 cm pod povrchem (jen u mladších rostlin); kosení před květem (nezamezuje regeneraci ze zásobních látek v kořeni, ale brání tvorbě semen). (2) Chemický: aplikace glyfosátu přímo na rostlinu, nejlépe injektáž do stonku (ekologicky šetrnější, méně driftu). (3) Pastva: ovce a skot se ho neštítí, zvládají regulaci na rozsáhlých plochách. Náklady: v rámci projektu OPŽP osa 6.2 (2010–2013) byla pro likvidaci v Karlovarském kraji vyhrazena dotace EU ~150 mil. Kč. Roční náklady Lesů ČR v Karlovarském kraji ve stovkách tisíc Kč. ^[4]

Křídlatky — asijské monokultury podél potoků

Křídlatky (rod Reynoutria) jsou v ČR zastoupeny třemi druhy: k. japonská (R. japonica), k. sachalinská (R. sachalinensis) a jejich hybrid k. česká (R. × bohemica) — pojmenovaná po prvním popisu v ČR (Chrtek & Chrtková). Původ: východní Asie (Japonsko, Sachalin). Do Evropy přivezeny v 19. století Philippem Franzem von Sieboldem jako okrasná a medonosná rostlina pro nizozemské a britské zahrady. Do ČR pronikly začátkem 20. století. Všechny tři druhy jsou na Unijním seznamu EU 1143/2014. ^[5]

Rozšíření v ČR. Plošně po celé ČR, nejhustěji podél vodních toků (Vltava, Sázava, Berounka, Lužnice, Bečva, Morava, Odra), v okolí lidských sídel, na železničních náspech. R. × bohemica je v jižní a východní Evropě hojnější než rodičovské druhy — pravděpodobně díky hybridní vitalitě.

Management. Nejtěžší ze všech invazních rostlin v ČR — pouhé pokácení = stimulace výmladků (regeneruje z 3 m hlubokých oddenků). Doporučovaný postup: víceleté kombinované řešení, opakované kosení (3–4× ročně) + chemická aplikace glyfosátu na stonky nebo injektáž do stonku, minimálně 5–7 let v řadě. Vyrýpání s celým oddenkovým systémem je extrémně náročné (technicky, ekonomicky, ekologicky kvůli narušení břehů). Žádná efektivní biologická kontrola pro ČR neexistuje. Důsledek: úspěšná lokální eradikace stojí desetitisíce Kč/100 m² za 5 let.

Netýkavka žláznatá — himalájská včelařova vášeň

Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) je statná jednoletka původem z Himálaje. Do ČR přivezena 1846 jako okrasná a medonosná rostlina — zámecká zahrada Červený Hrádek u Jirkova. První zplanění v ČR doloženo 1896 v Kunraticích u Litoměřic. Dorůstá až 2,5 m, květy růžové až tmavorudé, semena v tobolkách explozivně vystřelovaná několik metrů. Jedna rostlina produkuje až 2 500 semen. Klíčí synchronně velké množství semenáčků na jaře → rychlý růst → zastínění původní vegetace. ^[6]

Rozšíření v ČR. Po celé ČR s výjimkou horských oblastí. Ohniska podél všech velkých řek (Vltava, Sázava, Berounka, Otava, Lužnice, Morava, Dyje, Bečva, Labe). Statut: Unijní seznam EU 1143/2014. MŽP vydalo Zásady regulace (poslední verze 24. 7. 2024).

Trnovník akát — americký zlodějíček lesostepí

Trnovník akát (Robinia pseudoacacia) je nejrozšířenější introdukovaná dřevina v ČR. Původ: východ Severní Ameriky. Do Evropy v 17. století (Jean Robin, francouzský královský botanik — odsud rodové jméno), do ČR v 18.–19. století jako pěstovaná dřevina pro zpevňování svahů, medonosnou produkci, palivové dříví a okrasné účely. Dnes pokrývá v ČR ~14 000 ha lesní půdy = 0,52 % lesní plochy (NIL data, ÚHÚL). Rozšíření: po celé ČR mimo horských a silně lesnatých kyselých oblastí, nejhustěji jižní Morava (Pálava, okolí Brna, Mikulov-Hustopeče), Polabí, střední Čechy. ^[7]

Proč je problém. Symbióza s hlízkovými bakteriemi v kořenech (rod Bradyrhizobium) → fixuje atmosférický dusík → eutrofizace půdy → mění druhové složení podrostu (nitrofilní byliny — kopřivy, bezy, místo původní teplomilné xerotermní vegetace). Na stepích a lesostepích jižní Moravy vytlačuje chráněné druhy (sasanka lesní, koniklec, vstavače). Rozmnožování: semeny (luskovité plody, dlouhá klíčivost) + intenzivně kořenovými výmladky zejména po pokácení nebo vypálení.

Management. Mechanické odstranění + chemická aplikace na pařez (jinak prudce regeneruje výmladky); kruhování (girdling) — odříznutí pruhu kůry kolem kmene, strom postupně uhyne stojící — je efektivnější než pokácení. V chráněných územích (jižní Morava — NPP Pavlovské vrchy, NPR Děvín–Kotel–Soutěska) probíhá dlouhodobá redukce akátových porostů ve prospěch původní teplomilné vegetace.

Pajasan žláznatý — čínský dobyvatel měst

Pajasan žláznatý (Ailanthus altissima) je rychle expandující dřevina z Číny. V ČR doloženo první pěstování 1803 v Lednici (Lichtenštejnský park) a 1804 v zahradě Kanálka v Praze. Rozmach v městském prostředí v 19. století. Roste 1 m za rok, dospělý strom produkuje 300 000+ semen ročně, klonálně se šíří kořenovými výmladky. Vylučuje alelopatickou látku ailanthon, která potlačuje konkurenci. ^[8]

Rozšíření. V roce 2004 evidováno na 202 lokalitách, dnes mnohem víc — hlavně Praha, Brno, okolí Znojma, Pavlovské vrchy, podél dopravní infrastruktury (železnice, dálnice D1, D2, D5). Rychle expanduje s klimatickou změnou (původně klimaticky omezen, dnes proniká do vyšších poloh). Statut: Unijní seznam EU 1143/2014. MŽP Zásady regulace pajasanu (2023).

Management. Standardní postup: injektáž stonku herbicidem (glyfosát, triklopyr) — tu doporučují i Zásady MŽP. Pouhé pokácení dospělého stromu stimuluje masivní výmladky z kořenů. Mladé jedince do 2 m výšky vytrhat s kořenovým systémem. V Praze probíhá od 2010 systematická redukce pajasanu v městských parcích (Pražská zeleň).

Klejicha hedvábná — moravská okupantka vinic

Klejicha hedvábná (Asclepias syriaca) je severoamerická vytrvalá bylina, kterou v ČR poprvé pěstovali 1785 v zámeckém parku v Lánech. Dnes se šíří nejvíc na jižní a střední Moravě (mezi Břeclaví a Brnem, Prostějovsko, Ostravsko, střední Čechy). Nejhorší stav v evropsky významné lokalitě Kamenný vrch u Hustopečí a Kurdějova. Statut: Unijní seznam EU 1143/2014. ^[9]

Biologie. Vytrvalá bylina (do 1,5 m), rozmnožování plazivými dužnatými oddenky + semeny (chmýrnaté, šíření větrem). Tvoří klonální kolonie, zaplavuje stepní louky, vinice, lesní okraje. Obsahuje glykosid asklepiadin (kardiotoxický) — toxický pro skot, koně, ovce. Při kontaktu s pokožkou způsobuje vyrážku.

Vodní mor — od akvárijní rostliny k zákazu prodeje

Dvě „elody" v české vodě: Vodní mor kanadský (Elodea canadensis) byl do Evropy přivezen v 19. století jako akvarijní rostlina + s balastní vodou v lodích. V ČR je dnes hojně od nížin do podhůří ve stojatých a mírně tekoucích vodách. Pouze samičí klony → výhradně klonální šíření fragmentací stonku. Historicky způsobil v ČR velké škody (vytváří husté podvodní lesy, v noci spotřebovává O₂), ale v posledních dekádách kvůli zhoršené průhlednosti rybničních vod ustoupil. NENÍ na Unijním seznamu.

Naopak Vodní mor americký (Elodea nuttallii) je na Unijním seznamu EU 1143/2014. V ČR zatím méně rozšířen — nejhojněji v Ohři od Chebu po Klášterec nad Ohří; dílčí výskyty u Děčína, Prahy, Plzně, Novohradských hor, v Ostravě a dolním Podyjí. V některých evropských oblastech vytlačuje E. canadensis. V ČR zatím není akutní problém, ale počty nálezů přibývají. ^[10]

Další významné invazní rostliny v ČR

• Javor jasanolistý (Acer negundo). Severoamerický javor, v ČR od 1835 (pražská Stromovka). Lužní lesy podél Dyje, Moravy, Labe; vytlačuje původní jasan ztepilý, javor mléč, olše. Není na Unijním seznamu. Management: kruhování > pokácení; chemická aplikace na pařez.
• Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus). Severoamerická vytrvalá rostlina, do Evropy ~1607 jako užitková (jedlé hlízy). V ČR podél Labe a Moravy; vytrvale klonálně šíří přes hlízy. Není na Unijním seznamu. Management: hluboké zaorání + výsev konkurenčních druhů.
• Zlatobýly kanadský a obrovský (Solidago canadensis, S. gigantea). Severoamerické vytrvalé byliny, v ČR od 1838. Dnes téměř po celém území — ruderály, břehy, opuštěné louky, koridory. Nejsou na Unijním seznamu (rozšíření v EU už není zvládnutelné). Management: pravidelné kosení 2–3× ročně, plachtování (tmavá plachta na vegetační sezónu), chemie na výmladky.
• Borovice vejmutovka (Pinus strobus). Severoamerická borovice, v ČR pěstována od 19. století. Dramatický problém v NP České Švýcarsko a CHKO Labské pískovce — proniká do reliktních borů a vřesovišť. Management: dlouhodobá likvidace včetně odstraňování semenáčků z kolmých skalních stěn pomocí horolezců.
• Hvězdnice kopinatá / novobelgická (Symphyotrichum lanceolatum, S. novi-belgii). Severoamerické okrasné rostliny, v ČR od 18.–19. století. Roztroušeně v teplých oblastech, hojně podél velkých vodních toků. ÚKZÚZ je vede jako plevel.
• Pámelník bílý (Symphoricarpos albus). Severoamerický keř, v ČR od 19. století. Hojně po celém území v okrajích lesů, na železničních náspech, opuštěných parcelách. Není na Unijním seznamu, ale problém v ekologicky cenných lokalitách.

Co s tím — pro občana a obec

Pro praktický postup: