Odliv a příliv mozků: Česko v globální soutěži o AI talenty

Talent v pohybu: závod o umělou inteligenci

Termín „odliv mozků“ (anglicky brain drain) se rozšířil na počátku 60. let v debatách o odchodu britských vědců do USA. Významnou roli sehrála zpráva britské Královské společnosti z roku 1963, která rozsah tohoto jevu vyčíslila a pomohla jej zviditelnit ve veřejné debatě. ^[8] V oblasti AI má odliv mozků tři specifické rysy:

• Extrémní koncentrace hodnoty u jednotlivců. Špičkový vědec v laboratoři, jako jsou Google DeepMind, OpenAI nebo Anthropic, může výzkumem vytvořit hodnotu v desítkách až stovkách milionů dolarů. Zkušení výzkumníci a inženýři v předních firmách běžně dostávají celkovou roční odměnu včetně akcií mezi 300 a 800 tisíci dolarů. U nejužší špičky laboratoří vyvíjejících nejpokročilejší modely však v letech 2025–2026 padaly nabídky v milionech dolarů, výjimečně i v osmimístných částkách.
• Kumulativní povaha výzkumu. Koncentrace odborníků podporuje inovace v mnoha oborech, v AI je však její význam mimořádný, protože se na jednom místě propojují lidé, výpočetní kapacita, kapitál a obtížně přenositelné praktické zkušenosti. Výkon týmu proto nemusí růst úměrně počtu jeho členů: skupina 10 výzkumníků v oblasti Sanfranciského zálivu může dosahovat výrazně lepších výsledků než dvakrát větší tým v Praze. Členové si průběžně poskytují zpětnou vazbu, sdílejí zkušenosti a rychleji opakují pokusy i zavádějí úpravy. Země, která o takové prostředí přijde, může klesnout pod kritickou hranici, nad niž se pak jen obtížně vrací.

• Daňový a inovační dopad. Vědec, který by po doktorátu založil firmu v Česku, ji může místo toho založit například v americkém státě Delaware. Pokud ji později úspěšně prodá, kapitál i část daňových příjmů zůstávají v USA. Zkušenosti a kontakty bývalých zaměstnanců navíc často vedou ke vzniku dalších firem.

  Tento ekosystémový efekt vysvětluje, proč Silicon Valley není jen místem s vysokou koncentrací technologických firem, ale prostředím, které samo podporuje vznik dalších. V posledním desetiletí se podobný model začal v menším měřítku rozvíjet také v Londýně, Tel Avivu, Paříži a Helsinkách.

Češi v první lize AI: kdo zamířil do světa a kdo se vrátil

Rozsah tohoto pohybu – odchodů i návratů – dobře ukazují veřejně dohledatelné kariéry českých odborníků. Následující příklady nejsou vyčerpávající, ale potvrzují, že Češi působí ve špičkových laboratořích zaměřených na AI – často jako zkušení výzkumníci, vedoucí týmů nebo lidé s velkou odpovědností. Někteří se vrátili domů, jiní budují kariéru v zahraničí.

Vrátili se ze zahraničí

• Josef Urban patří ke světové špičce v automatickém ověřování matematických tvrzení propojeném se strojovým učením. Vedl vývoj systému, který v roce 2018 zvítězil v jedné z kategorií světového šampionátu CASC-J9 – každoroční soutěže programů, které samy dokazují matematické věty.

  Po působení v USA a Nizozemsku se v roce 2015 vrátil do Prahy na CIIRC ČVUT, kde vedl oddělení umělé inteligence. Získal grant ERC Consolidator a po něm ERC Advanced Grant ve výši 2,5 milionu eur; to je obvyklý strop tohoto nejprestižnějšího evropského vědeckého grantu, a proto stejnou částku uvidíte i u dalších držitelů.

  V lednu 2026 nastoupil na švédskou University of Gothenburg a přesunul tam i svůj ERC Advanced Grant včetně tří zahraničních spolupracovníků. ^[6] Hospodářské noviny událost označily za „další ránu pro český výzkum“. ^[5]

• Tomáš Mikolov patří k nejznámějším českým odborníkům na umělou inteligenci. V roce 2013 vytvořil algoritmus Word2Vec, který výrazně změnil způsob počítačového zpracování jazyka. Po doktorátu na Fakultě informačních technologií VUT v Brně působil ve výzkumných centrech Microsoft Research, Google Brain, kde Word2Vec vznikl, a Facebook AI Research v Paříži.

  V roce 2020 se vrátil do Česka a na CIIRC ČVUT založil laboratoř umělé inteligence. Na jaře 2025 však z institutu odešel a český grantový systém kritizoval slovy: „Nemám jediný pořádný grant.“

  S Jaroslavem Beckem z Beat Saberu a Davidem Herelem poté založil pražský startup BottleCap AI, který zvyšuje efektivitu velkých jazykových modelů. Firma získala počáteční investici 7,5 milionu dolarů (asi 160 milionů korun). ^[7][9] Mikolov tak v českém akademickém prostředí vydržel pět let, z Česka ale neodešel a dál pracuje v Praze. ^[3]

• Josef Šivic patří k předním českým odborníkům na počítačové vidění – obor, který učí stroje rozpoznávat a chápat obsah fotografií, videí a záběrů z kamer. Po doktorátu na Oxfordské univerzitě působil na americkém MIT a více než deset let ve francouzském výzkumném institutu Inria. Poté se vrátil do Česka a na CIIRC ČVUT vede tým zaměřený na inteligentní vnímání strojů.

  Zároveň vede českou jednotku evropské sítě ELLIS, která propojuje špičková pracoviště v oblasti umělé inteligence. V roce 2023 získal – stejně jako Josef Urban – ERC Advanced Grant ve výši 2,5 milionu eur na vývoj systémů, které se učí orientovat a jednat v proměnlivém trojrozměrném světě. Jeho návrat do Česka přinesl nejen výzkum, ale také mezinárodní kontakty, peníze a nové příležitosti pro celý tým.

• Stanislav Fořt vystudoval fyziku na Cambridgeské univerzitě a doktorát z umělé inteligence získal na Stanfordově univerzitě. Poté působil v laboratořích Google DeepMind a Anthropic, kde se podílel také na vývoji modelu Claude. Ve společnosti Stability AI vedl tým zaměřený na velké jazykové modely. Český Forbes ho v roce 2022 zařadil do výběru 30 pod 30.

  V roce 2025 opustil Silicon Valley a v Praze spoluzaložil firmu AISLE, která pomocí umělé inteligence hledá dosud neznámé bezpečnostní chyby v důležitém softwaru. Dalšími zakladateli jsou Ondřej Vlček, bývalý generální ředitel Avastu, a Jaya Baloo, bývalá bezpečnostní ředitelka téže firmy; Fořt v ní vede výzkum. ^[17]

  Jeho návrat ukazuje, co Česku dává největší naději: špičkový výzkumník se vrací ne kvůli platu, ale za konkrétním projektem a týmem, který má srovnatelné ambice jako laboratoře, z nichž přišel.

Vybudovali výzkum doma

• Ondřej Bojar patří k českým odborníkům, kteří vybudovali mezinárodně uznávaný výzkum doma. Na ÚFAL MFF UK se věnuje strojovému překladu. Vedl evropský projekt ELITR, jenž vyvinul systém pro automatický přepis a překlad živých přednášek. Jeho tým získal ve Spojených státech patenty na technologie pro překlad z více jazykových zdrojů a pro zlepšování překladačů u jazyků s malým množstvím dat.

• Lukáš Burget patří k mezinárodně uznávaným odborníkům na rozpoznávání řeči. Na Fakultě informačních technologií VUT v Brně vede skupinu Speech@FIT, která vyvíjí systémy pro rozpoznávání mluvčích, jazyků i obsahu nahrávek. Podílel se také na vzniku dvou technologií, které dnes používá celý obor: i-vector převádí nahrávku hlasu na krátký číselný otisk, podle kterého lze mluvčího poznat, a Kaldi je volně dostupný software, na němž staví řada systémů pro rozpoznávání řeči.

  V roce 2006 spoluzaložil brněnskou firmu Phonexia, která převádí výsledky výzkumu do praxe a dodává hlasové technologie zákazníkům ve více než 60 zemích.

Kariéru budují v zahraničí

• Karel Lenc vystudoval ČVUT a dnes působí jako výzkumník v londýnské laboratoři Google DeepMind. Zabývá se systémy, které současně pracují s obrazem a textem – například odpovídají na otázky o fotografiích nebo videích.

  Podílel se také na vývoji modelu Flamingo, který se dokáže přizpůsobit novým úkolům už podle několika ukázek.

  Vystudoval v Česku, výzkum ale dělá v Londýně. Právě takové tiché odchody tvoří většinu odlivu mozků – nepíšou o nich noviny a Česko zatím nemá program, který by tyto odborníky oslovoval.

• Jiří Lhotka se ještě před třicítkou prosadil ve výzkumných týmech největších technologických firem. V londýnském Google DeepMind pracoval na autonomních agentech umělé inteligence – systémech, které dokážou samostatně plánovat a plnit zadané úkoly. Podle českého Forbesu poté přešel do výzkumného týmu Apple AI a v roce 2025 ho časopis zařadil do výběru 30 pod 30 – tedy mezi nejvýraznější talenty do třiceti let.

  Jeho dráha ukazuje, jak rychle se dnes nejžádanější mladí odborníci mezi předními laboratořemi přesouvají. Rozhoduje nabídka projektů, týmu a výpočetního výkonu – a v této soutěži česká pracoviště zatím srovnatelnou nabídku nemají.

• Matyáš Boháček se začal věnovat výzkumu umělé inteligence už na střední škole a později zamířil na Stanfordovu univerzitu. Zaměřuje se na odhalování falešných obrazů a videí vytvořených pomocí umělé inteligence.

  S americkým odborníkem Hanym Faridem například vyvinul metodu, která rozpoznává podvržená videa ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského podle hlasu, výrazů a gest. Zkoumá také, zda byly konkrétní obrázky použity při trénování modelů umělé inteligence.

  Jeho téma je přitom užitečné i pro Česko – rozpoznat podvržené video je praktická obranná dovednost každé demokracie. Znalosti a nástroje ale vznikají na americké univerzitě.

• Václav Knapp je ještě mladší. V 18 letech se věnuje výzkumu na pomezí AI, počítačového vidění a neurověd a spolupracuje s Kalifornskou univerzitou v Berkeley. Podílel se například na vývoji systému, který pomocí umělé inteligence pomáhá s výukou znakového jazyka.

  Český Forbes ho v roce 2026 zařadil do výběru 30 pod 30 jako jednoho z nejmladších účastníků. Jeho příběh zatím neznamená definitivní odchod z Česka; ukazuje ale, že se nejtalentovanější studenti zapojují do světového výzkumu ještě před maturitou – a kam jejich kariéra zamíří dál, bude záviset i na tom, jaké podmínky jim nabídne domácí prostředí.

Diaspora v číslech

• Čeští absolventi ve špičkových firmách: Podle veřejných profilů na síti LinkedIn a publikačních záznamů dnes Češi a Slováci zastávají odborné a vedoucí pozice ve společnostech a výzkumných laboratořích OpenAI, Anthropic, Google DeepMind, Meta AI, Mistral, Microsoft Research, xAI, Stability AI a EleutherAI i v desítkách menších pracovišť zaměřených na umělou inteligenci. Přesný počet nikdo nezveřejňuje, realistický odhad však dosahuje řádově stovek lidí.
• Odliv mimo akademickou sféru: Někteří zakladatelé startupů založili a právně zaregistrovali své firmy v americkém státě Delaware nebo v Londýně místo v Česku. Chtěli si tím usnadnit přístup k americkému či britskému rizikovému kapitálu a k pracovnímu trhu v USA. Jednotlivé příklady lze dohledat v databázi akcelerátoru Y Combinator, ta však neposkytuje úplný přehled českých zakladatelů.

Návratové úmysly české vědecké diaspory zmapovala iniciativa Czexpats in Science, která od roku 2018 propojuje české vědce v zahraničí. V jejím průzkumu mezi 198 vědci působícími ve 30 zemích odpovědělo 10 %, že se do Česka určitě plánuje vrátit, dalších 28 % zvolilo „spíše ano“. Naopak 31 % odpovědělo „spíše ne“, 7 % „určitě ne“ a zbývajících 24 % nevědělo. Jako největší překážku návratu respondenti nejčastěji uváděli nízké platy, hned za nimi netransparentnost výběrových řízení, nepotismus a zaměstnávání vlastních absolventů. Přes 80 % respondentů by přitom stálo o častější kontakt s dalšími českými vědci. Průzkum není reprezentativní – účastnili se ho vědci oslovení především prostřednictvím komunitních a dalších kontaktních sítí a dotazníková data pocházejí z roku 2021. Přesto nabízí užitečný pohled na postoje českých vědců působících v zahraničí. ^[14]

Z těch příběhů plyne jedna věc: český talent nechybí. Chybí prostředí, které by ho udrželo doma nebo přivedlo zpět – někdo se vrátil a zůstal, jiný po několika letech odešel znovu. Proč tolik z nich volí zahraničí, nejlépe ukáže srovnání peněz, které dostane mladý vědec v Praze a jinde v Evropě.

Co Česku chybí (a co má)

Co chybí

• Rychlé pracovní vízum pro špičkové odborníky na AI. Standardní modrá karta EU – povolení k pobytu a práci pro vysoce kvalifikované cizince ze zemí mimo Evropskou unii – má zákonnou lhůtu pro vyřízení obvykle 90 dnů. V praxi se však celý proces kvůli omezeným kapacitám zastupitelských úřadů a krokům nutným ještě před podáním žádosti protahuje na několik měsíců.

  Pro nejžádanější odborníky je taková doba nepřijatelně dlouhá. Typický kandidát má několik pracovních nabídek a rozhoduje se během několika týdnů. Francie proto od roku 2017 nabízí French Tech Visa, zjednodušenou cestu ke čtyřletému obnovitelnému povolení Talent Passport. Singapur zavedl v roce 2021 program Tech.Pass – povolení standardně na 2 roky s možností prodloužení o další 2 roky. Velká Británie nabízí od roku 2020 Global Talent Visa.

  Česko nemá vlastní vízový program pro špičkové odborníky, který by pod jedním názvem propagovalo v zahraničí. Nabízí pouze obecnější programy ekonomické migrace, například Program klíčový a vědecký personál s deklarovaným 30denním řízením nebo Program digitální nomád. Ani jeden z nich však není cíleně zaměřený na špičkové odborníky na AI. ^[15]

• Daňový režim pro odborníky přicházející ze zahraničí. Nizozemsko nabízí takzvané 30% pravidlo: zaměstnavatel může při splnění podmínek vyplácet až 30 % mzdy jako nezdaněnou náhradu, nejvýše po dobu 5 let. Nevztahuje se přitom jen na vědce, ale i na další zahraniční zaměstnance. Podmínkou je určitá výše příjmu a platí i další omezení.

  Itálie má zvláštní úlevu pro výzkumníky a vysokoškolské pedagogy, kteří se do země přestěhují. Obvykle daní jen 10 % příjmů z výuky a výzkumu, zpravidla po dobu 6 zdaňovacích období. Obecný režim pro pracovníky přicházející od roku 2024 počítá většinou s 50% osvobozením.

  Česko srovnatelnou zvláštní daňovou úlevu pro vracející se vědce ani zahraniční odborníky nemá. Jejich příjmy podléhají běžnému zdanění a odvodům.

• Doktorský program v angličtině s nadprůměrným příjmem. Od akademického roku 2026/2027 mají čeští doktorandi v prezenčním studiu nárok na studijní příjem nejméně ve výši 1,2násobku minimální mzdy, tedy 26 880 korun měsíčně. Do této částky se však může započítávat stipendium i část mzdy za výzkumnou práci.

  Na švýcarské technické univerzitě EPFL činí nástupní plat doktorandského asistenta v roce 2026 celkem 55 225 švýcarských franků hrubého ročně, 120 tisíc korun měsíčně. ^[12]

• Veřejně dostupný výpočetní výkon pro AI v dostatečném měřítku. Superpočítač Karolina funguje v ostravském centru IT4Innovations od roku 2021 a při spuštění obsadil 69. místo žebříčku TOP500. Čeští výzkumníci mohou využívat také finský superpočítač LUMI prostřednictvím výzev EuroHPC. Czech AI Factory je českým uzlem evropského programu AI Factories: EuroHPC v něm kolem vybraných superpočítačů buduje síť center, která mají firmám, startupům a výzkumným týmům zpřístupnit výpočetní výkon i odborné služby pro práci s modely. V jeho rámci má být v roce 2027 pořízen nový superpočítač KarolAIna s přibližně 340 moderními čipy pro AI a výkonem až 850 petaflopů při výpočtech umělé inteligence; jeden petaflop znamená milion miliard operací za sekundu.

  Trénování modelu velikosti GPT-4 podle veřejných odhadů vyžadovalo 43 až 60 milionů GPU-hodin, tedy tolik hodin práce jednoho špičkového grafického čipu. Aby takový trénink stihl proběhnout za tři až čtyři měsíce, musí souběžně běžet kolem dvaceti tisíc čipů. KarolAIna jich má řádově stovky. Moderní čipy jsou sice podstatně rychlejší než ty, na nichž se GPT-4 trénoval, rozdíl mezi stovkami a desítkami tisíc kusů to ale nevyrovná: pro akademický výzkum a menší modely jde o velký posun, na trénování modelů světové špičky to nestačí. ^[4][10][11]

• Dostatečná koncentrace startupového prostředí. Praha a Brno mají desítky firem, které vyvíjejí umělou inteligenci nebo na ní stavějí své produkty. Přesný počet závisí na definici startupu a použité databázi. Dealroom eviduje v Praze 333 startupů napříč obory, zatímco oficiální portál Mnichova uvádí v celém regionu přes 1 000 startupů. Londýn je ještě výrazně větší – Dealroom v něm sleduje 11 400 startupů a řadí ho mezi nejvýznamnější evropská technologická centra.

  Pro špičkové odborníky je důležitá široká nabídka firem, investorů a pracovních příležitostí, nikoli přítomnost jediné úspěšné společnosti. Českému prostředí nechybějí jednotlivé kvalitní startupy, ale především jejich větší koncentrace.

• Propagace země mezi zahraničními odborníky. Estonsko cíleně oslovuje zahraniční technologické pracovníky prostřednictvím programu Work in Estonia, který spojuje nabídky práce, informace o stěhování a propagaci země. Program e-Residency doplňuje obraz Estonska jako digitálně vyspělé země, není však pracovním ani pobytovým povolením.

  Portugalsko nabízí zvláštní vízum pro práci na dálku, označované jako Digital Nomad Visa. Česko má základní informace o práci a pobytu v angličtině, chybí mu však stejně výrazná a jednotná mezinárodní kampaň zaměřená na získávání špičkových zahraničních odborníků.

Co naopak má

• Vysoká kvalita života při mezinárodně konkurenceschopném platu. Praha už není levným městem a dostupnost bydlení patří k jejím hlavním slabinám. Pro odborníky s velmi dobrým příjmem však stále nabízí příznivý poměr mezi náklady a kvalitou života.
• Poloha a členství v EU a Schengenském prostoru. Česko leží ve středu Evropy a má dobré spojení s hlavními evropskými městy. Členství v Evropské unii a Schengenském prostoru navíc usnadňuje cestování, pracovní mobilitu i přeshraniční spolupráci. Praha tak je praktickou základnou pro lidi a firmy, které působí napříč Evropou.
• Akademická a výzkumná tradice. Česko má dlouhodobé zázemí v oborech, které jsou důležité pro rozvoj umělé inteligence – například v matematice, lingvistice, informatice a robotice. Významnou roli v něm hrají pracoviště Univerzity Karlovy, Českého vysokého učení technického a dalších výzkumných institucí. Tato tradice patří k dlouhodobým silným stránkám Česka v regionu.
• Bezpečnost a stabilita. Česko patří v mezinárodních srovnáních mezi bezpečné a stabilní země – v globálním indexu míru se v roce 2025 umístilo na 11. místě. ^[16] Praha dosahuje dobrých výsledků také v průzkumech vnímané bezpečnosti, i když ty vycházejí ze zkušeností uživatelů a nelze je považovat za úplnou statistiku kriminality. Nízká míra závažné kriminality a pocit bezpečí v každodenním životě je důležitou součástí kvality života, zejména pro lidi, kteří se do Česka stěhují s rodinou.
• Infrastruktura vysoce výkonných počítačů. Česko má superpočítač Karolina, centrum IT4Innovations, síť MetaCentrum a přístup k evropským superpočítačům EuroHPC, například LUMI a Leonardo. Na trénování velkých světových modelů tyto kapacity, jak je popsáno výše, nestačí. Pro akademický výzkum, doktorské projekty a menší startupy jsou ale použitelným základem.
• Prostředí dostupné i v angličtině. V Praze a Brně lze v angličtině vyřídit řadu běžných potřeb a využívat služby pro zahraniční pracovníky a jejich rodiny. K dispozici jsou mezinárodní školy, anglicky mluvící poskytovatelé služeb i informační portály. Bez češtiny je proto možné ve velkých městech poměrně dobře fungovat, zejména v mezinárodním pracovním prostředí. Překážky přetrvávají především při jednání s úřady, ve zdravotnictví a mimo velká města.