Energie, datacentra a environmentální dopad

Kolik elektřiny AI skutečně spotřebuje

Otázka „kolik elektřiny spotřebuje umělá inteligence (AI)“ nemá jednu jednoduchou odpověď. Záleží na tom, zda mluvíme o tréninku modelu – jednorázové fázi vývoje, která trvá několik měsíců a využívá tisíce grafických procesorů (GPU) –, nebo o inferenci, tedy každodenním zpracování dotazů uživatelů. Další možností je dívat se na celý ekosystém, do kterého patří datová centra, jejich chlazení i přenosové sítě.

Nejnovější přehled Key Questions on Energy and AI, který v roce 2026 vydala Mezinárodní energetická agentura (IEA), ukazuje, že spotřeba elektřiny v datových centrech v roce 2025 vzrostla o 17 %. Ještě rychleji rostla datová centra zaměřená přímo na umělou inteligenci – jejich spotřeba se zvýšila o 50 %.

IEA zároveň upozorňuje, že spotřeba elektřiny na jeden běžný textový dotaz do AI rychle klesá. Celková spotřeba však přesto roste, protože AI používá stále více lidí a rozšiřují se energeticky náročnější způsoby využití. Patří mezi ně generování videa, složitější „uvažování“ modelů nebo agentní úlohy, při nichž AI samostatně provádí více kroků za uživatele.

Aktualizovaný základní scénář IEA počítá s tím, že globální spotřeba elektřiny v datových centrech se do konce desetiletí zdvojnásobí: z 485 TWh v roce 2025 na 950 TWh v roce 2030, přibližně na úroveň dnešní spotřeby Japonska. To by odpovídalo 3 % světové spotřeby elektřiny. Spotřeba v datových centrech zaměřených na AI má ve stejném období růst mnohem rychleji než spotřeba datových center jako celku.

Důležitý rozdíl spočívá v tom, že trénink modelu je jednorázový, zatímco inference – tedy používání už natrénovaného modelu – probíhá u velkých služeb miliardkrát denně. Právě toto opakování je klíčové: jeden dotaz může mít poměrně malou spotřebu, ale při obrovském počtu uživatelů se z inference stává hlavní provozní zátěž. U služby typu ChatGPT, která měla v únoru 2026 přes 900 milionů uživatelů, se proto hlavní část spotřeby týká každodenního provozu, nikoli samotného tréninku modelu.

Největší technologické firmy investují do vlastních čipů pro umělou inteligenci, aby snížily náklady i spotřebu energie. Google, Amazon a Microsoft proto vyvíjejí specializované čipy pro trénink a každodenní provoz AI modelů. Tyto čipy jsou navržené pro konkrétní úlohy a mohou být úspornější než univerzálnější grafické procesory od společnosti NVIDIA.

Rozsah plánované výstavby ukazují investice do budov, čipů a energetické infrastruktury. Microsoft, Amazon, Google a Meta chtějí jen v roce 2026 vložit do rozvoje datových center přes 700 miliard dolarů. Každé centrum ale potřebuje silné připojení k elektrické síti, účinné chlazení a dlouhodobě zajištěné dodávky elektřiny. Technologické firmy se proto stále více zajímají nejen o výstavbu samotných center, ale také o to, odkud pro ně získají dostatek energie.

Rostoucí spotřeba datových center už v USA zvyšuje cenu elektřiny. Podle nezávislého dohledu nad energetickým trhem mají zákazníci v části země do konce roku 2028 zaplatit přes 23 miliard dolarů navíc, především kvůli očekávanému růstu datových center. ^[26][27] Náklady na zajištění dostatečné výroby elektřiny se přitom během dvou let zvýšily více než desetinásobně. ^[28] Vyšší spotřeba datových center se tak už promítá do vyúčtování všech odběratelů, včetně domácností.

Návrat jaderné energie

Rychlý rozvoj umělé inteligence je jedním z důvodů, proč se znovu mluví o jaderné energii. Pro velké technologické firmy je jádro zajímavé hlavně tím, že může datovým centrům nepřetržitě dodávat velké množství elektřiny s nízkými emisemi – i když nesvítí slunce nebo nefouká vítr. Po havárii ve Fukušimě v roce 2011 však některé země svůj postoj k jádru zpřísnily. Německo například odstavilo část reaktorů krátce po havárii a poslední tři uzavřelo v dubnu 2023.

Část trhu se nyní k jaderné energii znovu vrací. Technologické firmy sice elektrárny samy neprovozují, ale dlouhodobými smlouvami pomáhají financovat opětovné spuštění některých odstavených reaktorů a podporují vývoj malých modulárních reaktorů (SMR). Google si například zajistil až 500 MW výkonu z nových reaktorů SMR a podílí se na plánovaném obnovení provozu elektrárny Duane Arnold v americké Iowě, která byla odstavena v roce 2020. Amazon zase investuje do vývoje SMR a podle své zprávy za rok 2025 chce do roku 2039 přidat do americké sítě 5 GW nové jaderné kapacity.

Symbolem návratu k jaderné energii se stal plánovaný restart prvního bloku elektrárny Three Mile Island v Pensylvánii, nově označované jako Crane Clean Energy Center. Blok byl odstaven v roce 2019 z ekonomických důvodů a jeho opětovné spuštění má umožnit dvacetiletá smlouva mezi provozovatelem Constellation a Microsoftem. Havárie z roku 1979 se týkala sousedního druhého bloku, který se obnovovat nebude. Elektřina z restartovaného reaktoru má v regionální síti vyrovnávat spotřebu datových center Microsoftu, nepůjde tedy o přímé napojení jedné elektrárny na konkrétní datové centrum. ^[2]

Francie chce při rozvoji umělé inteligence využít svou silnou jadernou energetiku. V roce 2024 pocházelo 67 % její elektřiny z jaderných elektráren, takže může nabídnout velké množství energie s nízkými emisemi. Vláda to považuje za výhodu pro budování datových center a další infrastruktury pro AI. Zároveň podporuje domácí technologické firmy, například Mistral AI. V únoru 2025 Francie oznámila investice do této oblasti v hodnotě více než 109 miliard eur.

Také Polsko chce propojit rozvoj jaderné energetiky s novými digitálními investicemi. První velká jaderná elektrárna má podle současného plánu začít dodávat elektřinu v roce 2036. V její blízkosti na severu země se zároveň chystá rozsáhlý areál datových center o plánovaném výkonu 3,2 GW. Investor počítá s tím, že nová elektrárna pomůže zajistit stabilní dodávky elektřiny.

Také Česko chce spojit rozvoj jaderné energetiky s budoucími investicemi do datových center, jeho plány jsou ale časově vzdálenější. V roce 2024 vláda vybrala korejskou společnost KHNP jako preferovaného dodavatele nových bloků v Dukovanech a zahájila jednání také o možnosti výstavby dalších bloků v Temelíně. První nový dukovanský blok má zahájit zkušební provoz do konce roku 2036 a běžný provoz v roce 2038. Česko by se tak mohlo stát zajímavější lokalitou pro datová centra zaměřená na umělou inteligenci hlavně ve druhé polovině třicátých let. Podmínkou ale bude nejen dostatek elektřiny, ale také kapacita přenosové sítě a jasná pravidla pro investory. ^[13]

Realita: datová centra dnes běží hlavně na plyn

Nové jaderné zdroje pomohou datovým centrům až s odstupem. Většina plánovaných elektráren začne dodávat elektřinu až na konci tohoto desetiletí nebo ještě později, zatímco spotřeba datových center rychle roste už dnes. V nejbližších letech proto jejich provoz zajistí hlavně už stojící elektrárny – především plynové, doplněné obnovitelnými zdroji. ^[16]

Dobře to ukazuje i Stargate, hlavní projekt společnosti OpenAI. Jeho datový kampus v texaském Abilene nespoléhá jen na veřejnou síť, ale vyrábí si část elektřiny přímo v areálu pomocí plynových turbín. Zároveň odebírá energii z texaské přenosové soustavy, v níž má významné zastoupení větrná energie. Nebylo by tedy přesné říkat, že celý projekt funguje pouze na plyn. Plyn však zůstává hlavním zdrojem jeho vlastní výroby a podobnou roli má hrát i v dalších centrech pro umělou inteligenci. ^[17]

Ještě výraznější je tento trend u společnosti Meta. Firma v červenci 2026 zvýšila plánovaný příkon kampusu Hyperion v Louisianě z 2 GW na 5 GW a investici na více než 50 miliard dolarů. Energetická společnost Entergy pro něj staví deset plynových elektráren o celkovém výkonu kolem 7,5 GW – téměř čtyřnásobku výkonu dnešních Dukovan. Část jejich výkonu využije i louisianská síť. U menšího kampusu Prometheus v Ohiu regulátoři schválili plynovou elektrárnu o výkonu 200 MW; do budoucna se počítá i s malým modulárním reaktorem. ^[18][19][23]

Největší spor vyvolala společnost xAI Elona Muska. Její superpočítač Colossus v Memphisu napájely desítky mobilních plynových turbín, z nichž část neměla potřebná povolení. Po tlaku právníků organizace NAACP firma nepovolené jednotky odstranila a později získala souhlas pro patnáct turbín. Podobný spor se rozhořel i u druhého areálu Colossus 2 v Mississippi, kde ekologické a občanskoprávní organizace napadly provoz 27 nepovolených turbín. Americké ministerstvo spravedlnosti navrhlo žalobu zamítnout s odvoláním na národní bezpečnost, soud však zatím nerozhodl. ^[20][21]

Dopad rychlého rozvoje datových center je vidět i na emisích technologických firem. Microsoftu i Googlu emise v posledních letech rostou, především kvůli výstavbě nové infrastruktury a dodavatelským řetězcům. Googlu sice v roce 2025 provozní emise meziročně klesly o 2 %, emise z dodavatelského řetězce ale vzrostly o 25 %. Tento vývoj je v rozporu s jejich klimatickými cíli. Dohody o dodávkách jaderné energie zatím situaci zásadně nemění, protože většina nových zdrojů začne vyrábět elektřinu až v příštím desetiletí. ^[12][22]

Voda, chlazení a místní komunity

Méně viditelnou, ale stejně důležitou potřebou datových center je voda na chlazení. Tradiční odpařovací chlazení, v oboru označované také jako evaporativní chlazení, odvádí vodu do atmosféry. Jedno velké datové centrum tak spotřebuje stovky tisíc až miliony litrů vody denně. Jen trénink GPT-3 v amerických datových centrech Microsoftu odpařil 700 000 litrů čisté vody. ^[3]

Spotřeba vody může vyvolávat podobné spory jako spotřeba elektřiny. Voda se sice vrací do přírodního koloběhu, ale často až jinde a v jinou dobu. V suchých oblastech proto datová centra soupeří o omezené zásoby s místními obyvateli a zemědělci. Spory se objevily například v Arizoně, kde působí Microsoft a Apple, zatímco v Chile úřady kvůli obavám o vodu zastavily plánované datové centrum Googlu v Cerrillos.

Podobné napětí roste i v Evropě. Ve Španělsku narážejí plánované investice Microsoftu a Amazonu za 12 miliard eur na odpor části obyvatel, kteří se obávají, kolik vody a elektřiny nová datová centra spotřebují. V Irsku je tlak ještě výraznější – datová centra tam už v roce 2023 spotřebovala 21 % veškeré elektřiny v zemi. ^[5]

Český kontext: datacentra a Microsoft Azure

Česká republika má rozvinutý sektor datových center. Slouží hlavně evropskému trhu a těží z nízké latence – krátké odezvy spojení – směrem k Frankfurtu, Vídni a Mnichovu. Největším pražským datovým centrem je DC2 Sazečská společnosti TTC Teleport s příkonem 10 MW. Další centra provozují CE Colo, Casablanca INT a České Radiokomunikace. Datová centra v Česku nejsou soustředěna jen v Praze. Fungují také v Brně, Zlíně, Pardubicích, Ostravě nebo Lužicích. V roce 2024 otevřel Seznam.cz vlastní datové centrum v Benátkách nad Jizerou. Celkem je v České republice evidováno téměř padesát datových center, přibližně polovina z nich v hlavním městě. ^[4]

Přesnou spotřebu českých datových center zatím nikdo nezná. Povinnost hlásit údaje se totiž od roku 2024 vztahuje jen na provozy s příkonem nad 500 kW a souhrnná čísla se nezveřejňují. Podle poradenské společnosti EGÚ by však datová centra mohla v roce 2030 spotřebovávat kolem 1,8 TWh elektřiny ročně, tedy asi 3 % dnešní čisté spotřeby celé České republiky. Jejich celkový potenciál dosahuje až 3 TWh ročně, část plánovaných projektů ale zřejmě nevznikne kvůli vysokým cenám elektřiny a obtížnému připojení k síti. ^[24][25][29]

Microsoft nakonec plán na vybudování českého centra pro cloudovou službu Azure opustil. V roce 2020 začal projekt prověřovat společně s českou vládou a o dva roky později koupil necelých šest hektarů pozemků v pražském Klíčově. V říjnu 2023 však od záměru ustoupil. Podle dostupných zdrojů ho odradily zdlouhavé povolovací procesy, nejistota kolem územního plánu a situace v energetice. Jeden ze zdrojů označil české regulační požadavky na datová centra za mimořádně přísné. V zářijovém rozhovoru s Hospodářskými novinami z roku 2024 však prezident Microsoftu Brad Smith uvedl, že o vyřazení Česka rozhodl spíše nedostatek čisté energie než byrokracie. Investice ve výši přes 5 miliard korun tak nakonec místo do Česka směřovala do Skandinávie. Region Azure pro střední a východní Evropu Microsoft otevřel ve Varšavě v dubnu 2023. Oznámen byl už v roce 2020 a šlo o projekt nezávislý na pražském záměru. ^[6][7]

Pro české uživatele umělé inteligence by obdobné datové centrum přineslo rychlejší služby a větší kontrolu nad tím, kde se ukládají citlivá data. Firmám by také usnadnilo splnění požadavků na uchovávání dat v České republice. Zároveň by však výrazně zatížilo elektrickou síť v daném regionu, protože podobný provoz potřebuje přípojku o výkonu desítek megawattů. V Česku zatím žádné takové centrum nestojí.