Dozor, policie a riziko „policejního státu“

Umělá inteligence dává státu možnosti dohledu, které byly ještě donedávna nepředstavitelné. Kamery dnes dokážou v davu rozpoznat konkrétního člověka, software odhadnout, kde by mohlo dojít k trestnému činu, a specializované programy nepozorovaně proniknout do mobilního telefonu.

Pro nasazení těchto technologií ve veřejném prostoru existují pochopitelné důvody. Policii mohou pomoci při pátrání po pohřešovaných lidech, usvědčování pachatelů i předcházení útokům. Stejné nástroje však zároveň umožňují plošně a nepřetržitě sledovat téměř kohokoli. Klíčová otázka proto nezní, zda umělá inteligence dokáže dohled zefektivnit, ale kde končí ochrana bezpečnosti a začíná kontrola celé společnosti.

Rozpoznávání tváří: možnosti technologie a její limity

Rozpoznávání tváří (face recognition) je technologie, která porovnává obličej na snímku s databází známých tváří. V ideálních podmínkách – při kvalitním snímku, čelním pohledu a dobrém osvětlení – dosahují moderní systémy přesnosti přes 99 %. Nejlepší algoritmy v průběžných testech amerického Národního institutu pro standardy a technologie (NIST) najdou správnou osobu mezi 12 miliony fotografií s chybovostí kolem jedné desetiny procenta. ^[4]

V reálném provozu jsou výsledky výrazně horší. Když americký NIST porovnal tentýž špičkový algoritmus na kvalitních policejních fotografiích a na snímcích pořízených volně v terénu, podíl neúspěšných hledání vzrostl z 0,1 % na 9,3 % (test z roku 2020). ^[23] U nekvalitních záběrů – například na ulici, v davu, za špatného světla nebo při částečně zakrytém obličeji – uvádí NIST i u současných systémů chybovost, která často přesahuje 20 %. ^[4]

Studie „Gender Shades“ z roku 2018 ukázala, že systémy pro rozpoznávání tváří chybovaly výrazně častěji u žen s tmavou pletí než u mužů se světlou pletí. ^[5] Přestože firmy své systémy později zlepšily, rozdíly mezi skupinami nezmizely. ^[24] Chybná shoda přitom může vést i k zatčení nevinného člověka. Ve Spojených státech bylo dosud veřejně doloženo nejméně 15 takových zatčení. ^[13][51]

Jak rychle se technologie šíří, ukazuje Británie. Londýnská Metropolitní policie používá živé rozpoznávání tváří z policejních vozidel a od podzimu 2025 ho zkušebně nasadila také u prvních trvale instalovaných kamer v Croydonu. Tento půlroční pilotní provoz vedl ke 173 zatčením. ^[28] Vláda v lednu 2026 oznámila nákup dalších 40 vozidel a v polovině roku už technologii používala policie v tuctu oblastí Anglie a Walesu. ^[26][27] Londýnský Vrchní soud v dubnu 2026 rozhodl, že současná pravidla jsou zákonná, Británie však stále nemá zvláštní zákon, který by používání rozpoznávání tváří upravoval. ^[18]

Přesnost však není jediným problémem. Důležité je také to, odkud pocházejí snímky v databázích, podle nichž systémy porovnávají tváře. Právě způsob jejich získávání je hlavním tématem případu firmy Clearview AI.

Clearview AI: selhání ochrany soukromí

Americká firma Clearview AI, založená v roce 2017, vytvořila databázi z miliard fotografií obličejů. Snímky bez souhlasu lidí automaticky stahovala z veřejně dostupných míst na internetu, například z Facebooku, Instagramu, LinkedInu, YouTube a zpravodajských webů. Tento způsob získávání dat se označuje jako scraping.

Do května 2024 firma shromáždila více než 30 miliard snímků tváří a přístup k databázi začala prodávat policejním složkám. Vyšetřovatel do systému nahraje záběr obličeje z bezpečnostní kamery a program ho porovná s fotografiemi dostupnými na internetu. Tím může pomoci určit totožnost hledaného člověka. ^[3]

Tento postup vyvolal v Evropě silnou právní reakci. Italský úřad pro ochranu osobních údajů GPDP uložil firmě v roce 2022 pokutu 20 milionů eur a zakázal jí v této činnosti pokračovat. V září 2024 následoval nizozemský úřad s dosud nejvyšší pokutou 30,5 milionu eur. V Británii dostala Clearview AI v roce 2022 pokutu 7,5 milionu liber od tamního úřadu pro ochranu osobních údajů ICO. Odvolací tribunál v říjnu 2025 potvrdil, že úřad měl pravomoc ji uložit, firma se však dál brání u vyšších soudů. Podobně postupovaly také Francie, Řecko a Rakousko.

Regulační úřady v Evropské unii se shodují, že nezákonné může být i samotné používání služeb Clearview AI. ^[3] V České republice firma nepůsobí. Ve Spojených státech naopak dál funguje a její služby ve velké míře využívají federální i státní policejní složky. Federální úřad pro vyšetřování (FBI) uvedl, že do roku 2024 provedl více než 1 milion vyhledávání.

Ani ve Spojených státech však firma nepůsobí bez odporu. Ve státě Illinois čelí hromadné žalobě, protože tamní zákon o biometrických údajích (BIPA) jako jediný umožňuje občanům žalovat firmy přímo. Jelikož Clearview AI neměla dostatek hotovosti, soud v březnu 2025 schválil neobvyklé vyrovnání: poškození měli získat 23% podíl ve firmě v odhadované hodnotě kolem 52 milionů dolarů. V červenci 2026 však odvolací soud dohodu z procesních důvodů zrušil a vrátil ji k novému projednání. Poškození proto zatím nedostali nic. ^[19]

Mezi Evropskou unií a Spojenými státy je v používání této technologie zásadní rozdíl. V Evropské unii je služba Clearview AI považována za nezákonnou, zatímco americká policie ji běžně využívá. Občanům Evropské unie tak může americká policie při cestě do Spojených států naskenovat obličej a zjistit jejich totožnost, přestože k tomu nikdy nedali souhlas.

Čínský model: Social Credit a Skynet

Nejrozvinutější systém státního dozoru má dnes Čína. Její Social Credit System (社会信用体系), česky sociální skórování, západní média často popisují jako jednotný bodový systém pro všechny občany. Ve skutečnosti ho tvoří propojené registry, místní projekty a černé listiny lidí či firem, které porušily zákon, nesplatily dluh nebo nesplnily rozhodnutí soudu. Postihy přitom mohou výrazně zasáhnout do jejich života. Čína systém dál sjednocuje a rozšiřuje, ale ani v polovině roku 2026 neměla zvláštní zákon, který by ho upravoval. ^[6][29][30]

Jak vypadá čínský systém dohledu v praxi:

• Skynet je čínská kamerová síť využívající technologii rozpoznávání tváří. Kamery sledují ulice, nádraží, školy a další veřejná místa, zejména ve velkých městech. Čínské úřady jejich přesný počet nezveřejňují, podle odhadů však síť zahrnuje nejméně půl miliardy kamer.
• Sharp Eyes je kamerový systém podobný síti Skynet, který je určen především pro venkovské oblasti.
• Černá listina dlužníků zahrnuje lidi, kteří neplní finanční závazky uložené soudem. Mohou proto čelit různým omezením: nesmějí například cestovat letadlem ani rychlovlakem, posílat děti do soukromých škol nebo se ubytovat v hotelech se čtyřmi a více hvězdičkami.

• Sin-ťiang (Xinjiang) je oblast s mimořádně tvrdým státním dohledem nad Ujgury a dalšími muslimskými menšinami. Úřady propojují záznamy obličejů a další biometrické údaje s informacemi z mobilních telefonů i s udáváním mezi sousedy. Stát tak může velmi podrobně sledovat, kde se lidé pohybují, s kým komunikují a jak se chovají. ^[52]

  Od roku 2017 prošly takzvanými „převýchovnými tábory“ statisíce lidí, možná i více než milion. ^[52] Represe pokračují i po uzavření většiny táborů: podle organizace Human Rights Watch zůstávalo v roce 2026 neprávem vězněno několik set tisíc Ujgurů. ^[7] Organizace Uyghur Human Rights Project odhaduje, že ve vězení je každý šestadvacátý obyvatel z místních etnických menšin. ^[31]

Prediktivní policejní práce: možnosti a nereálné sliby

Kamery zaznamenávají události, které už proběhly. Prediktivní policejní práce se naproti tomu snaží odhadnout, kdy a kde může dojít k trestnému činu nebo kdo by ho mohl spáchat.

Tyto systémy se dělí do dvou skupin:

1. Místně orientované systémy (location-based), například PredPol, který losangeleské policejní oddělení LAPD používalo v letech 2011 až 2020, předpovídají takzvaná „horká místa“, tedy oblasti se zvýšeným rizikem kriminality. Policie do nich následně vysílá více hlídek.
2. Systémy zaměřené na konkrétní osoby, například chicagský seznam Strategic Subject List nebo systém COMPAS, který hodnotí riziko opakování trestné činnosti, odhadují pravděpodobnost, že určitý člověk spáchá trestný čin.

AI Act v článku 5 – tomtéž, který zapovídá plošné rozpoznávání tváří v reálném čase – jiným ustanovením zakazuje také systémy zaměřené na konkrétní osoby, pokud riziko spáchání trestného činu posuzují výhradně na základě profilování nebo osobnostních rysů. Nezakazuje však veškeré analytické využití dat. Podle výkladových pokynů Evropské komise zůstává povoleno předvídání rizikových míst i používání nástrojů, které pouze podporují rozhodování člověka a vycházejí z ověřitelných skutečností přímo souvisejících s trestnou činností. ^[35]

Přísná pravidla vycházejí ze studií, podle nichž tyto systémy mohou přebírat a zesilovat předsudky z policejní praxe. Organizace ProPublica v roce 2016 zjistila, že COMPAS označoval černochy, kteří později trestný čin nezopakovali, za vysoce rizikové zhruba dvakrát častěji než bělochy. ^[8] Spor ukázal, že různé způsoby měření férovosti se mohou navzájem vylučovat. ^[36] Chicagský systém Strategic Subject List byl proto v roce 2020 po protestech zrušen. ^[8]

Místně orientované systémy nejsou v Evropské unii obecně zakázány, jejich účinnost se však nepotvrdila. Britská policie v hrabství Kent používala PredPol v letech 2013 až 2018, ale vyhodnocení neprokázalo pokles kriminality. Od systému ustoupila také řada amerických měst včetně Los Angeles a firma Geolitica, která jej vyvíjela, na konci roku 2023 ukončila činnost. ^[37] Přehled 161 studií z let 2007 až 2022 navíc ukázal, že jen šest z nich ověřovalo účinnost v terénu; ostatní pouze zpětně testovaly modely na historických datech. ^[42]

Evropské policie od rozsáhlých prediktivních systémů spíše ustupují. Nizozemsko v prosinci 2025 vypnulo celostátní systém CAS a londýnská policie už v roce 2024 zrušila kritizovanou databázi „gangs matrix“. ^{[38] [39]} V Německu se naopak vede spor o platformu Gotham firmy Palantir, která propojuje policejní databáze a vytváří profily osob. Přestože soud v roce 2023 omezil možnosti jejího využití, Bavorsko ji od konce roku 2024 používá a čelí kvůli tomu ústavní stížnosti. ^{[40] [41]}

Špionážní software Pegasus

Plošný dozor sleduje široké skupiny lidí, zatímco špionážní software (spyware) se zaměřuje na konkrétní osoby. Pegasus od izraelské firmy NSO Group dokáže napadnout telefony se systémy iOS a Android bez jakékoli akce uživatele – není tedy nutné kliknout na odkaz ani otevřít soubor.

Po napadení telefonu získá Pegasus přístup ke zprávám, e-mailům, fotografiím, kameře i mikrofonu. Izraelská firma NSO Group jej oficiálně prodává pouze vládám, výzkumné pracoviště Citizen Lab při Torontské univerzitě však doložilo jeho použití proti stovkám novinářů, aktivistů, právníků a opozičních politiků v desítkách zemí. ^[9]

Výrobci špionážního softwaru dlouho za zneužití svých nástrojů nenesli odpovědnost. Průlom přinesl spor WhatsApp v. NSO Group: americký soud v roce 2024 uznal firmu NSO odpovědnou za napadení více než 1 400 uživatelů. Náhradu 167 milionů dolarů soudkyně v roce 2025 snížila na 4 miliony dolarů, firmě však trvale zakázala cílit na WhatsApp. Šlo o první uznání odpovědnosti výrobce špionážního softwaru, žalobu však podala společnost Meta, nikoli sledovaní lidé. NSO se odvolala a WhatsApp v roce 2026 požádal o její potrestání za porušování zákazu. ^[21][50] Samotnou firmu NSO mezitím v roce 2025 převzala americká investiční skupina; sídlo i hlavní provoz ale zůstávají v Izraeli. ^[49]

Problém se týká i Evropy. Pegasus a podobný špionážní software byly použity proti politikům ve Španělsku, Polsku a Maďarsku, například v kauze CatalanGate nebo při sledování polské opozice. V Řecku byl nasazen obdobný nástroj Predator, který stejně jako Pegasus nepozorovaně proniká do telefonu a zpřístupní jeho obsah. Nejde tedy o selhání jediné firmy, ale o celé odvětví, které tento software vyrábí a prodává státům. ^[10]

Podobný problém odhalila kauza špionážního softwaru Graphite od izraelské firmy Paragon, která se označovala za „etického“ dodavatele. V roce 2025 WhatsApp upozornil devadesát uživatelů, že byli napadeni, a výzkumníci Citizen Lab mezi cíli potvrdili italské novináře a aktivisty pomáhající migrantům. Italský parlamentní výbor připustil, že aktivisty legálně sledovaly tajné služby, napadení novinářů však zůstalo nevysvětlené. Paragon poté ukončil smlouvy s Itálií: podle firmy proto, že italská vláda odmítla její nabídku prověřit, zda byl software použit proti novináři. ^[22]

Používání špionážního softwaru proti novinářům od roku 2025 výrazně omezuje Evropský akt o svobodě médií (EMFA). Povoluje je jen při vyšetřování vybraných závažných trestných činů a s předchozím souhlasem soudu nebo nezávislého orgánu. Obecná pravidla Evropské unie pro používání těchto nástrojů však stále chybějí. ^[15]

Jak daleko může sledování zajít, ukázal případ zveřejněný v roce 2026. Pegasus nejméně třikrát napadl telefon řeckého novináře a poslance Evropského parlamentu Steliose Koulogloua právě v době, kdy působil ve výboru vyšetřujícím zneužívání špionážního softwaru. Útočníci tak mohli získat přístup k důvěrným dokumentům a neveřejným jednáním. Kdo za útokem stál, se nepodařilo zjistit. ^{[16] [48]}

Chat control: spor o skenování soukromých zpráv

Špionážní software míří na konkrétní jednotlivce. Souběžně se však v Evropě už déle než čtyři roky vede vášnivý spor o plošné skenování soukromé komunikace, pro které se vžilo označení „chat control“. Debata má přitom zásadní háček: pod jedinou nálepkou se soustavně směšují dvě podstatně odlišné věci. ^[46]

Platná výjimka z roku 2021 („chat control 1“) dovoluje provozovatelům e-mailů a chatovacích služeb vyhledávat v uživatelských zprávách materiály zobrazující pohlavní zneužívání dětí, ale nic jim nenařizuje.

Podle Evropské komise tuto možnost v letech 2023 a 2024 využívalo pět služeb: Google, LinkedIn, Meta, Microsoft a seznamovací aplikace Yubo. Nejvíce nálezů hlásila Meta – v roce 2024 šlo v Evropské unii o 1,5 milionu položek. Systémy porovnávají digitální „otisky“ známých snímků s odesílanými soubory. Novější nástroje využívají i umělou inteligenci k odhalování dosud neznámého materiálu. ^[53]

Nejostřejší spory se vedou o navrhované nařízení („chat control 2“). Evropská komise v roce 2022 navrhla, aby úřady mohly poskytovatelům skenování nařídit, a to i u komunikace chráněné koncovým šifrováním. Zprávy by pak musel kontrolovat software přímo v telefonu uživatele.

Evropský parlament plošné skenování odmítl v roce 2023. Požaduje, aby se kontrola týkala jen konkrétních podezřelých, zatímco koncově šifrované zprávy mají být z detekčních příkazů vyloučeny. Členské státy hledaly společnou pozici déle než tři roky. V listopadu 2025 se nakonec shodly na návrhu bez povinných detekčních příkazů: skenování má zůstat dobrovolné, zatímco poskytovatelé mají nově posuzovat rizika a přijímat opatření na ochranu dětí. O konečné podobě nařízení se v létě 2026 stále jednalo. ^[44][45][46]

Evropská unie tedy dnes nečte všechny naše zprávy: dobrovolně skenuje jen několik služeb a šifrovaná komunikace je z režimu vyňata. Mylná je ale i opačná představa, že se neskenuje vůbec.

Zmatek se v červenci 2026 projevil i v české politice. Hnutí ANO před volbami slibovalo, že „chat control“ zastaví, jeho vláda však podpořila prodloužení dobrovolného skenování. Místopředseda vlády Karel Havlíček následně vysvětlil, že slib mířil především proti připravovanému povinnému režimu. Ministr vnitra Lubomír Metnar dodal, že Česko hlasovalo pouze pro zachování stávající dočasné výjimky. ^[54]

V sázce je hodně. Stovky bezpečnostních výzkumníků a kryptografů varují, že povinné skenování zpráv přímo v telefonu by fakticky obešlo koncové šifrování a vytvořilo nástroj zneužitelný i k jiným účelům. Komunikační aplikace Signal proto pohrozila odchodem z evropského trhu. Zastánci návrhu naopak namítají, že bez trvalých pravidel zůstane odhalování zneužívání dětí závislé na dobrovolném rozhodnutí několika velkých firem. ^[46]

Stanovisko autora

Na závěr výjimečně připojuji osobní stanovisko. Rozsah problému je mnohem vážnější, než si veřejnost připouští. Počet hlášených případů groomingu – cíleného navazování kontaktu s dítětem za účelem jeho zneužití – vzrostl v Evropské unii ze 7 691 v roce 2022 na 106 069 v roce 2024. Během pouhých dvou let se tak zvýšil téměř čtrnáctkrát. ^[53] Ještě závažnější je povaha zachyceného obsahu. Téměř třetina materiálů, které britská nadace Internet Watch Foundation v roce 2024 zařadila do svých databází, spadala do nejzávažnější kategorie zahrnující i sadistické násilí. ^[55] U dětí do dvou let tato kategorie dokonce převažuje. ^[57]

Rozsah těchto zločinů dosahuje průmyslových rozměrů. Platforma Kidflix, kterou Europol společně s partnery vypnul v roce 2025, měla 1,8 milionu uživatelů. ^[56] Za každým souborem přitom stojí skutečné a často opakované týrání bezbranného dítěte. Boj proti nim proto považuji za jednu z nejnaléhavějších povinností státu.

Jsem však přesvědčen, že ani boj proti nejzávažnějším zločinům nesmí ospravedlnit vznik systému, který by podkopal soukromí celé společnosti. Prolomení šifrované komunikace proto nepovažuji za řešení, ale za nebezpečný precedens. Stát získává stále mocnější nástroje dohledu – biometrické databáze, propojené policejní registry i umělou inteligenci schopnou současně vyhodnocovat obrovské množství údajů. Pokud by k nim přibyla infrastruktura umožňující nahlížet do soukromých zpráv všech občanů, svět popsaný Georgem Orwellem v románu 1984 by se mohl rychle přiblížit.

Dějiny nabízejí řadu příkladů, kdy represivní státní moc umožňovala jednotlivcům páchat krutosti a zároveň je chránila. Pokud by vznikla tyranie vybavená dnešními technologiemi, měla by k dispozici nástroje kontroly, o jakých se nesnilo ani Stalinovi, ani Hitlerovi. Bylo by naivní se domnívat, že takovou infrastrukturu lze vybudovat pouze „na ochranu dětí“. Jakmile jednou vznikne, může být kdykoli využita i k jiným účelům – a dějiny ukazují, že stát se podobné moci jen zřídka dobrovolně vzdává.

Proto odmítám jakýkoli zákon, který by obecně umožnil oslabit nebo obcházet šifrovanou komunikaci všech občanů. To neznamená, že by policie nemohla v konkrétním případě použít zákonné vyšetřovací prostředky k získání komunikace podezřelého – například přístupem k jeho zařízení nebo jiným cíleným technickým zásahem. Takový postup však musí vycházet z konkrétního podezření, být přiměřený závažnosti případu a podléhat nezávislé, zpravidla soudní kontrole. Pachatele je nutné vyhledávat a stíhat cíleně, nikoli plošným narušením bezpečnosti a soukromí celé společnosti.

Česká policie, BIS a AI

Jak je na tom Česko? Policie České republiky využívá umělou inteligenci pro řadu dílčích úkolů. Při vyšetřování s její pomocí například analyzuje kamerové záznamy a vyhledává podezřelá vozidla. Slouží k tomu mimo jiné systém ANPR, který na dálnicích a v Praze automaticky rozpoznává registrační značky.

Policie používá OCR pro čtení textu z dokumentů, překladové nástroje a systémy pro analýzu dat. Plošné rozpoznávání tváří v ulicích ale podle veřejně dostupných informací neprovozuje. ^[11] Přesto si policie v Pardubicích a Plzni v letech 2024–2025 pořídila systém EyeDentity bez povinného posouzení dopadů na ochranu údajů. ^[17] Fotbalová Slavia podobný systém zvažovala v květnu 2026, ale po zásahu Úřadu pro ochranu osobních údajů od záměru ustoupila. ^[47]

Odlišná pravidla platí na pražském Letišti Václava Havla, kde je rozpoznávání tváří v reálném čase povolené. Od 1. srpna 2025 smí systém fungovat jen ve vybraných částech letiště, jeho použití musí předem schválit soud a každou nalezenou shodu ověřuje policista. Právě k tomuto dni policie provoz systému dočasně zastavila, protože soudní povolení ještě neměla; znovu ho spustila až po jeho získání. Po obnovení provozu slouží například k pátrání po pohřešovaných a hledaných osobách. ^[12][14]

Bezpečnostní informační služba (BIS) a Vojenské zpravodajství používají vlastní nástroje umělé inteligence k vyhodnocování veřejně dostupných informací, sociálních sítí a hybridních hrozeb. Podrobnosti o těchto systémech nejsou veřejné. Na zpracování osobních údajů dohlíží Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), jeho možnosti kontroly jsou však v praxi omezené.

Co může občan dělat

Možná si říkáte: „Nemám co skrývat, tak proč by mi měl dohled vadit?“ Plošné sledování však nezasahuje jen pachatele nebo podezřelé, ale mění prostředí, v němž se rozhodují všichni. Už samotný pocit, že mohou být naše pohyby, kontakty nebo názory zaznamenávány, vede k opatrnosti a autocenzuře: lidé si mohou rozmyslet účast na demonstraci, kontakt s určitou organizací nebo otevřené vyjádření názoru. Výzkumy tento jev označují jako odrazující účinek dohledu – obavy ze sledování oslabují důvěru, ztěžují občanské organizování a omezují ochotu komunikovat s lidmi či skupinami, které mohou být pod dohledem. Zvlášť závažné důsledky má sledování pro novináře, protože bez skutečné ochrany důvěrných zdrojů mohou informátoři odmítnout mluvit a veřejnost se pak nemusí dozvědět o korupci, zneužívání moci nebo jiných skutečnostech ve veřejném zájmu.

Tyto systémy navíc nejsou neomylné. Technologie rozpoznávání tváří může nesprávně označit nevinného člověka za hledanou osobu a chybná shoda už v některých případech přispěla k neoprávněnému zatčení. Riziko se zvyšuje, pokud policie považuje výsledek systému za důkaz, místo aby jej ověřila dalšími nezávislými postupy. ^[25]

Ještě vážnějším rizikem je, že se původní účel systému začne krůček za krůčkem rozšiřovat. Právě na to upozorňuje teorie šikmého svahu: opatření zavedené kvůli úzce vymezenému a snadno obhajitelnému cíli může postupně otevřít cestu k dalším zásahům. Infrastruktura původně určená k pátrání po pachatelích tak může později sloužit ke sledování demonstrací i běžného pohybu občanů – jakmile kamery, databáze a propojené informační systémy jednou existují, jejich využití k novým účelům je technicky snazší a levnější než budování celého systému od začátku. Hlavní nebezpečí spočívá právě v malých krocích: každý z nich se může jevit jako nepatrná, rozumně zdůvodněná změna, kterou navíc obvykle ospravedlňuje nějaký naléhavý problém. Zatímco se diskutuje o každém kroku zvlášť, celkový posun zůstává v pozadí – a hranice přijatelného se nenápadně posouvá.

Jednotlivec nemůže systémový dohled zastavit sám. Může se však lépe zorientovat v tom, jaké údaje o něm stát a další instituce shromažďují a zpracovávají, kdy je namístě vyhledat odbornou pomoc a jak omezit rizika v citlivých situacích. Následující kroky se proto soustředí na praktickou ochranu, informovanost a dostupné možnosti obrany:

• Pokud máte důvodné podezření, že se vás někdo pokusil sledovat pomocí systému Pegasus nebo jiného špionážního softwaru, můžete požádat o odbornou pomoc Amnesty International Security Lab. Tato laboratoř nabízí bezplatnou digitální forenzní analýzu především ohroženým novinářům, aktivistům, obráncům lidských práv a dalším členům občanské společnosti. Její pomoc není omezena na konkrétní země, takže se na ni mohou obrátit také lidé z Česka. Kvůli omezené kapacitě však Amnesty nemůže přijmout každý případ.

  Výzkumné pracoviště Citizen Lab rovněž provádí forenzní analýzy zařízení napadených špionážním softwarem. Nefunguje však jako běžně dostupná poradna pro veřejnost a zaměřuje se především na vybrané případy závažných útoků proti občanské společnosti.

• U občanského průkazu a cestovního pasu je užitečné vědět, jaké biometrické údaje obsahují a kde jsou uloženy. V obou dokladech je na zabezpečeném čipu digitální zobrazení obličeje a zpravidla také dva otisky prstů, po jednom z každé ruky. U dětí mladších 12 let se otisky nepořizují, takže mají v čipu uložené pouze zobrazení obličeje. Stejně se postupuje u lidí, kterým nelze otisky sejmout z anatomických, zdravotních nebo jiných fyzických důvodů. Podpis sice může být na dokladu zachycen digitálně, za biometrický údaj uložený v čipu se však v tomto případě nepovažuje.

  Otisky prstů ani zobrazení obličeje určené k výrobě dokladu nemají zůstat v trvalé centrální databázi biometrických údajů. U občanského průkazu se tyto výrobní údaje uchovávají do jeho převzetí, nejdéle však 90 dnů, a poté se automaticky mažou. U cestovního pasu se biometrické údaje používané při výrobě likvidují po uplynutí 60 dnů od dodání vyrobeného pasu Ministerstvu vnitra. Samotné údaje však nadále zůstávají uložené v čipu vydaného dokladu a stát může ve svých evidencích uchovávat také jiné údaje související s jeho vydáním, včetně digitální fotografie. Na dodržování pravidel ochrany osobních údajů v Česku dohlíží Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ).

• Při cestách do zemí s rozsáhlým státním dohledem, například do Číny nebo některých států Perského zálivu, zvažte použití „cestovního telefonu“ s minimem osobních údajů, kontaktů a přihlášených účtů. Podobná opatrnost může být namístě také při cestě do Spojených států. Americký Úřad pro cla a ochranu hranic může při hraniční kontrole elektronické zařízení prohlédnout a za určitých podmínek provést jeho pokročilou kontrolu pomocí externího zařízení, při níž lze obsah telefonu zkopírovat a analyzovat. Riziko proto nepředstavují jen údaje uložené přímo v telefonu, ale také přístup k elektronické poště, cloudovým úložištím a dalším službám. Tvrzení, že americké úřady mohou během běžné hraniční kontroly do telefonu nainstalovat špionážní software, však není dostatečně doložené.