Dlouhověkost: věda versus byznys

Healthspan, ne jen lifespan

Dvě anglická slova se v této oblasti nedají obejít. Lifespan je celková délka života — kolik let se dožijeme. Healthspan je délka zdravého života — doba, po kterou jsme soběstační, aktivní a bez vážné nemoci.

Tato dvě čísla spolu nejdou ruku v ruce. Člověk může žít osmdesát let, ale posledních patnáct strávit s vážným onemocněním a odkázaný na pomoc. Cílem rozumné péče o stárnutí proto není přidávat roky za každou cenu, ale stlačit nemoci do co nejkratšího období na konci života.

Právě zde se láme věda a marketing. Solidní věda mluví o healthspanu a o odkládání nemocí. Byznys s dlouhověkostí často slibuje rovnou „zvrácení stárnutí" — což je zatím tvrzení bez opory u lidí. Jak přesně stárne tělo, rozebírá jak-starne-telo.

Co je opravdu doložené: nudné základy

Začněme tím, co má nejsilnější důkazy. Nejsou to žádné exotické látky, ale hrst obyčejných návyků. Velké dlouhodobé studie opakovaně ukazují, že jejich kombinace přidává roky zdravého života — a přitom nestojí skoro nic.

Rozsáhlá americká studie z roku 2018 sledovala desítky tisíc lidí. Kdo dodržoval pět nízkorizikových návyků, měl v padesáti letech výhled na výrazně delší život než ten, kdo nedodržoval žádný. ^[1]

Rozdíl v očekávané délce života ve věku 50 let podle životního stylu

o 14 let déle u žen a o 12 let déle u mužů (pět zdravých návyků vs. žádný)

Li et al., Circulation 2018

Šlo o nekouření, přiměřenou hmotnost, aspoň půl hodiny pohybu denně, zdravou stravu a střídmost s alkoholem. Podobných studií je celá řada a dávají stejný obrázek. Konkrétní pilíře vypadají takto:

• Pohyb. Nejlépe doložený jednotlivý faktor. Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje dospělým 150–300 minut středně intenzivního pohybu týdně, tedy zhruba půlhodinu denně. I obyčejná svižná chůze se počítá. ^[2]
• Strava. Převaha zeleniny, luštěnin, celozrnných obilovin, ořechů a ryb; méně červeného a uzeného masa, cukru a průmyslově zpracovaných potravin. Žádná jednotlivá „superpotravina" to nezařídí — rozhoduje celkový vzorec jídelníčku.
• Spánek. Chronický nedostatek spánku zvyšuje riziko cukrovky, srdečních nemocí i poruch paměti. Dospělí obvykle potřebují 7–9 hodin.
• Nekouření. Kouření je jednou z nejsilnějších příčin, které zdravý život zkracují. Přestat se vyplatí v každém věku.
• Alkohol. Zde se rada v posledních letech změnila — viz níže.
• Sociální vazby a smysl. Osamělost zvyšuje úmrtnost srovnatelně s rizikovými faktory jako kouření. Lidé s pevnými vztahy a pocitem smyslu žijí v průměru déle a zdravěji.

Rada ohledně alkoholu se přitom obrátila. Dřívější představa, že sklenka vína denně srdci prospívá, dnes neplatí. WHO v roce 2023 konstatovala, že žádné množství alkoholu není pro zdraví bezpečné. ^[3]

Údajný ochranný efekt mírného pití byl totiž zkreslený: mírní pijáci bývali bohatší, vzdělanější a pohyblivější než abstinenti, mezi které se navíc počítali i bývalí těžcí pijáci. Když se tyto rozdíly odfiltrují, ochranný účinek mizí. Platí prosté pravidlo — čím méně, tím lépe, a nula je nejbezpečnější.

K základům patří i prevence hrazená z veřejného zdravotního pojištění: očkování, preventivní prohlídky a screeningy, které zachytí nemoc dřív, než se rozvine. To je konkrétní, dostupná a levná medicína — na rozdíl od většiny toho, co se prodává pod hlavičkou dlouhověkosti. Podrobně o ní mluví prevence-a-zdravi.

Blue Zones: příběh „modrých zón" a jeho trhliny

Možná jste slyšeli o Blue Zones, česky „modrých zónách" — několika oblastech světa, kde prý žije neobvykle mnoho lidí přes sto let. Pojem zavedli demograf Michel Poulain a lékař Gianni Pes, když na mapě Sardinie modře zakroužkovali vesnice s vysokým počtem stoletých. Novinář Dan Buettner ho pak zpopularizoval v časopise National Geographic. ^[5]

K obvykle uváděným zónám patří Okinawa v Japonsku, Sardinie v Itálii, Nicoya v Kostarice, Ikaria v Řecku a komunita adventistů v kalifornské Loma Lindě. Z jejich životního stylu se vyvozují známé rady: převážně rostlinná strava, celodenní přirozený pohyb, pevná komunita, střídmost a pocit smyslu.

Buďme féroví. Rady, které se z modrých zón vyvozují — hýbat se, jíst hodně rostlin, udržovat vztahy — jsou samy o sobě rozumné a mají oporu i jinde. Vratké je jen odůvodnění „dělejte to, protože tam žijí nejdéle". Když je totiž samotný rekord na věku sporný, padá i argument. Dobré návyky nepotřebují mýtus o zázračné vesnici.

Co je hype a byznys

Kolem dlouhověkosti vyrostl trh v řádu desítek miliard dolarů — doplňky, testy, kliniky, knihy a předplatná. Vydělávají na něm výrobci doplňků, influenceři i soukromá zařízení. Někteří nadšenci utratí za svůj „protokol" miliony ročně. To samo o sobě neznamená, že vše je podvod — ale znamená to, že za většinou tvrzení stojí něčí zájem něco prodat.

Doplňky: NMN, resveratrol, spermidin

Nejprodávanější doplňky slibují „nakrmit buňky" látkou jménem NAD+ nebo nastartovat ochranné bílkoviny (sirtuiny). Zní to vědecky a pokusy na myších i červech opravdu vypadaly slibně. Jenže cesta od myši k člověku je dlouhá. ^[9]

Lidských studií je zatím málo, jsou malé, krátké a měří většinou náhradní ukazatele (hladinu látky v krvi), ne skutečné zdraví nebo délku života. U resveratrolu, který proslavilo červené víno, velké lidské studie naděje spíš zklamaly. Spermidin je ještě ranější. Prostě: mechanismus je zajímavý, ale důkaz, že to člověku prodlouží zdravý život, chybí.

Testy „biologického věku" a epigenetické hodiny

Za pár tisíc korun vám dnes leckdo změří biologický věk — číslo, které má říct, jak staré je vaše tělo „doopravdy". Nejčastěji se opírá o epigenetické hodiny: měření chemických značek na DNA (metylace), z nichž se odhaduje věk.

Jako nástroj populačního výzkumu jsou hodiny cenné. Pro osobní rozhodování ale zatím nejsou spolehlivé. U jednotlivce dávají rozkolísané výsledky, různé testy si protiřečí a hodnota reaguje i na běžné vlivy, jako je nemoc nebo stres. Když vám jeden test po kúře ukáže „mladší" věk, je to podle odborníků často jen náhoda, ne důkaz, že kúra funguje. ^[10]

Léky mimo schválené použití: metformin, rapamycin, senolytika

Metformin je levný a bezpečný lék na cukrovku. Objevila se hypotéza, že by mohl zpomalovat stárnutí. Testovat ji má velká studie TAME, která ale roky bojuje o financování a výsledky zatím nemá. Do té doby neexistuje důkaz, že by metformin prodloužil zdravý život zdravému člověku. ^[6]

Rapamycin prodlužuje život myším — to je poctivě doložené. U lidí je situace jiná. Zatím největší studie (PEARL) v roce 2024 ukázala hlavně to, že nízké dávky jsou u zdravých lidí poměrně bezpečné; důkaz o „omlazení" nepřinesla. Jde přitom o lék, který tlumí imunitu, takže není bez rizika. ^[7]

Senolytika jsou látky, které mají z těla vyklízet „vyhořelé" (senescentní) buňky. U myší slibné, u lidí zatím jen malé rané pokusy — třeba kombinace dasatinibu a quercetinu u pacientů s nemocnou ledvinou. Rozhodně to není hotová léčba stárnutí, kterou by si měl někdo sám ordinovat. ^[8]

Jak poznat seriózní tvrzení

Nemusíte být vědec, abyste odhalili většinu prázdných slibů. Stačí projít pár otázek. Čím víc odpovědí zní „ne" nebo „nevím", tím větší opatrnost.

Shrnutí