Dezinformace a psychická odolnost za krize

Povodně 2024: přehlídka fám

Zářijové povodně 2024 byly i přehlídkou dezinformací. Kolovala tvrzení, že povodeň „uměle vyvolal" americký systém HAARP — ředitel Geofyzikálního ústavu Aljašské univerzity k tomu uvedl, že zařízení je v provozu jen několik hodin ročně a počasí ovlivnit nedokáže, a ČHMÚ vysvětlil, že „podezřelé kruhy na radaru" jsou běžné artefakty zpracování radarových dat ^[1]. Nejvyšší státní zastupitelství řadilo HAARP mezi sledované povodňové dezinformace ^[2].

Druhý oblíbený žánr: přehrady. Šířilo se, že záplavy nezpůsobil déšť, ale „vypouštění přehrad na příkaz vlády" ^[4]. Skutečnost je opačná — manipulace s nádržemi je běžné vodohospodářské řízení státního podniku Povodí a kaskáda Slezská Harta a Kružberk povodňovou vlnu roku 2024 naopak utlumila ^[3]. A do třetice bagatelizace: jeden z kandidátů na senátora natočil video o „zveličené velké vodě" ve chvíli, kdy bylo Labe na prvním povodňovém stupni — o 24 hodin později dosáhlo třetího ^[5][2].

Co na to zákon

Šíření poplašných zpráv není jen nevkus — je to trestný čin. Kdo úmyslně způsobí nebezpečí vážného znepokojení části obyvatelstva šířením nepravdivé poplašné zprávy, může dostat až dva roky; kdo takovou zprávu sdělí úřadu či médiím, šest měsíců až tři roky — a spáchá-li to za stavu ohrožení státu, válečného stavu nebo za živelní pohromy, hrozí dva roky až osm let ^[6]. Při povodních 2024 nakonec stačil dohled: státní zastupitelství dezinformace monitorovalo a podle dostupných informací nebyl doložen žádný případ stíhání za povodňový hoax ^[2]. Policejní zásada pro mimořádné události je prostá: „nešiřte poplašné a neověřené zprávy" ^[7].

Jak poznat poplašnou zprávu

Řetězové zprávy nejsou okrajový jev: podle výzkumu konsorcia CEDMO dostává aspoň jeden řetězový e-mail týdně zhruba 30 % Čechů a téměř v polovině případů je odesilatel anonymní ^[9]. Univerzitní projekt E-Bezpečí shrnuje varovné znaky: převis emocí a vykřičníků, „nálepky", neověřitelné zdroje, zpochybňování veřejnoprávních médií, výzvy ke sdílení a záplava velkých písmen ^[8]. K ověření fotek slouží reverzní vyhledávání obrázků (Google Lens, TinEye) — ukáže, jestli „aktuální" snímek neobíhá internetem už léta z jiné události ^[8].

Pozor i na to, kdo mluví: ani účet vypadající jako úřad nemusí být úřad. Falešné profily vydávající se za pracoviště Ministerstva vnitra svého času zmátly i mluvčího Hradu ^[10]. Sledujte proto ověřené profily institucí a při pochybnosti jděte na oficiální web (domény gov.cz). Praktickou ověřovací rutinu nabízí projekt Zvol si info: zkontrolovat autora, datum, zdroje a záměr textu — a teprve pak sdílet ^[11].

Psychika v krizi: normální reakce na nenormální situaci

Psychologové hasičů popisují akutní stresovou reakci jako „duševní otřes" — a zdůrazňují, že jde o normální lidskou odpověď na abnormální situaci ^[12]. Projevuje se na čtyřech úrovních: v myšlení (zmatenost, potíže se soustředěním), v emocích (úzkost, vztek, bezmoc), v chování (neklid, poruchy spánku, stažení se) a v těle (bušení srdce, únava, bolesti hlavy) ^[12]. Co pomáhá: nebýt na to sám, blízký člověk, který naslouchá bez nátlaku, návrat k jednoduchým úkolům a rutinám — a pokud těžkosti přetrvávají, vyhledat odbornou pomoc ^[12].

Mezinárodní rámec psychické první pomoci (Hobfoll a kol., 2007) stojí na pěti principech: podpořit pocit bezpečí, zklidnění, důvěru ve vlastní síly, propojení s druhými a naději ^[13]. Přesně to učí i česká průprava hasičů: stabilizovat stav, zajistit základní potřeby, neopouštět zasaženého ^[12]. A jedna uklidňující zpráva ze sociologie katastrof: masová panika je vzácná. Půl století výzkumů ukazuje, že lidé při katastrofách převážně spolupracují a pomáhají si — doloženo od povodní po londýnské teroristické útoky ^[14][15]. Dav v krizi není smečka; bývá to záchranný tým, který se právě seznámil. A jak psychickou odolnost budovat dlouhodobě, ještě než jakákoli krize přijde, rozebírá kapitola o psychické odolnosti.

Jak mluvit s blízkými, kteří fámám věří

Nejtěžší dezinformační situace nebývá na internetu, ale u nedělního oběda. Projekt Zvol si info radí: najděte společný základ („oběma nám jde o bezpečí rodiny"), ptejte se místo argumentování („Jak jsi na to přišel? Jaký má ta zpráva zdroj?"), mluvte tváří v tvář, s empatií a trpělivostí. A čeho se vyvarovat: nálepkování a vět typu „věříš lžím" — zahánějí druhého do obrany a rozhovor končí ^[16].