Bezpečnost a kriminalita: co říkají data

Co statistiky měří — a co ne

Než přijdou čísla, tři metodická varování. Zaprvé: stíhaný není odsouzený a ani odsouzení nejsou všichni pachatelé — statistika zachycuje jen objasněnou kriminalitu. Zadruhé: policejní statistika u pachatele-cizince neuvádí pobytový status — v čitateli se tak potkávají usazení cizinci s turisty (do ČR jich ročně přijíždějí miliony) i projíždějícími, zatímco jmenovatel „podíl cizinců na populaci" počítá jen registrované pobyty. Institut pro kriminologii a sociální prevenci proto výslovně varuje, že přímé srovnání obou podílů „by bylo zkreslující" ^[5][6]. Zatřetí: kriminalitu páchají všude na světě především mladí muži — a skupiny cizinců se ve věkové a genderové skladbě od většinové populace výrazně liší (ukrajinská vlna 2022: ze 77 % ženy) ^[6].

Česká čísla: stabilních dvanáct procent

Zdroj: Zprávy MV o vnitřní bezpečnosti ^[1][2][3]. Podíl cizinců na stíhaných je tedy stabilní kolem 12 % při zhruba 10,4% podílu na obyvatelstvu — mírně vyšší, ovšem bez očištění o turisty, tranzit a odlišnou věkovou skladbu (viz výše). A struktura? Nejpočetnější trestnou činností cizinců bylo v roce 2025 ohrožení pod vlivem návykové látky a opilství (1 433 skutků), maření výkonu úředního rozhodnutí (1 139) a padělání veřejné listiny (685) ^[1]. Dva ze tří nejčastějších deliktů mají dopravně-alkoholovou nebo administrativně-cizineckou povahu — týkají se porušení pobytových pravidel, ne útoků na lidi.

Ukrajinci: víc činů, ale ještě víc lidí

Počet stíhaných občanů Ukrajiny rostl: 3 477 (2023), 3 842 (2024), 4 025 (2025) ^[1][2]. (Zpráva MV za rok 2023 uvádí u tohoto řádku zjevně zaměněnou hodnotu 2 561, která odpovídá slovenské řadě; údaj 3 477 plyne z meziroční změny ve zprávě 2024.) Jenže ukrajinská populace v Česku se od roku 2021 zhruba ztrojnásobila — v přepočtu na hlavu kriminalita klesla na 0,65 %, což je úroveň českých občanů ^[8]. Ministerstvo vnitra tři roky po sobě konstatuje, že integrace osob s dočasnou ochranou probíhá „bez zásadních negativních dopadů na vnitřní bezpečnost ČR" ^[1][2][3]; stejně to viděla BIS už v roce 2022 ^[10].

Počet trestných činů však proporčně neodpovídá, jinými slovy v přepočtu na počet příslušníků této skupiny jich je méně nežli u srovnatelných národností.— Ondřej Moravčík, mluvčí Policejního prezidia ČR (Seznam Zprávy, únor 2025) ^[7]

Celkový obraz: kriminalita klesá

Registrovaná kriminalita v Česku dlouhodobě klesá: z 247 628 skutků v roce 2015 na 170 051 v roce 2025 (−31 %), s dočasným výkyvem v roce 2022 ^[4]. Ve stejném období se počet cizinců zhruba dvaapůlkrát zvýšil. Obě řady jdou proti sobě — z pouhého souběhu ovšem nelze vyvozovat příčinnou souvislost, ani jedním směrem. Mezinárodní výzkum říká totéž střízlivě: rozsáhlý přehled studií našel mezi imigrací a kriminalitou vztah „záporný, ale velmi slabý" ^[13] a srovnávací práce z EU dodává klíčovou podmínku — tam, kde migranti smějí legálně pracovat, kriminalita neroste a někde klesá; rozhoduje politika a legální status, ne migrace sama ^[14].

Násilná kriminalita: co se doopravdy ví

Kolem násilné kriminality cizinců koluje nejvíc smyšlenek — často s přesnými čísly, která nelze nikde dohledat. Realita: oficiální rozpad znásilnění ani mravnostní kriminality podle státní příslušnosti v Česku neexistuje — policejní statistika tuto kategorii u mravnostních deliktů nevede ^[1]. Kdokoli tedy tvrdí „X % znásilnění páchají cizinci", cituje číslo, které žádný oficiální zdroj nepublikuje (fact-checkeři takové „statistiky" opakovaně vyvrátili jako vymyšlené ^[8]). Jediný existující rozpad se týká vražd: v roce 2025 jich bylo registrováno 156, cizinci se podíleli na 27 případech (12 občané Ukrajiny, 8 Slovenska), nejčastěji na pozadí alkoholu a osobních sporů ^[1].

Terorismus: nízká hrozba, jiní aktéři

Bezpečnostní informační služba hodnotí úroveň ohrožení terorismem v Česku dlouhodobě jako nízkou a bezprostřední ohrožení opakovaně nezjistila ^[9]. V roce 2024 zaznamenala dva neúspěšné pokusy o připojení k zahraničním teroristickým organizacím — šlo o občany Česka, ne migranty ^[9]. K migrační vlně z Ukrajiny BIS uvedla, že mezi uprchlíky nedetekovala žádného islamistického radikála a případy rizikových osob byly „zcela marginální…, nikoli systémový problém" ^[10]. Novější zprávy BIS zmiňují jiné riziko: ekonomicky slabí migranti bývají terčem náborářů ruských zpravodajských služeb — tedy spíš oběti než hrozba ^[9].

Vnímání vs. data

A teď ten rozpor. Podle šetření CVVM z ledna 2026 souhlasí 67 % veřejnosti s výrokem, že přítomnost imigrantů zvyšuje kriminalitu ^[11] — přestože policejní řady růst neukazují a per capita čísla hlavních skupin jsou na úrovni domácí populace. V průzkumu STEM řadí nelegální migraci mezi tři největší hrozby 46 % lidí, výrazně častěji lidé se základním vzděláním (23 % na prvním místě) než vysokoškoláci (8 %) ^[12]. Tenhle rozestup mezi obrazem a daty není náhoda — živí ho přesně ty mechanismy, které rozebrala kapitola Mýty o migraci: absolutní čísla bez základny, smíchané kategorie a vymyšlené statistiky.